Průvodce dospívající dívky pašijovým týdnem

Samotné slovo pašije je z latinského „passio“–utrpení a v tomto „svatém týdnu“ si připomínáme události předcházející Kristovu ukřižování, vlastní exekuci a jeho následného zmrtvýchvstání. To slovo evokuje i židovský svátek Pesach.

Pesach je však svátkem připomínajícím vysvobození Židů z egyptského zajetí. Obě tyto události mají nespornou souvislost se svátky jara, se vzkříšením nového života a se společnými principy vážícími se s obdobím osvobození a naděje.

Ještě než přejdu k vlastnímu velikonočnímu období, stojí za zmínku den nazvaný Popeleční středa. Ta středa má v liturgickém kalendáři souvislost s Velikonocemi, Popeleční středou začíná čtyřicetidenní předvelikonoční půst. Muži si tento den nejen obrazně, ale i doslova, sypali popel na hlavu, a ženy si popelem dělaly na čele křížek (měly šátky, tak by to sypání nemělo ten pravý efekt). Popel symbolizující prach („prach jsi a v prach se obrátíš“) vznikl spálením posvěcených kočiček, o nichž bude ještě řeč, z loňských Velikonoc.

Samo slovo názvu svátku Velikonoce jasně odkazuje na nejdůležitější den, respektive noc, kdy Kristus vstal z mrtvých. Tedy noc ze soboty na neděli. Nikdo u toho nebyl, takže výklad té události je založen na tom, že v sobotu ve skaním hrobě ještě byl a v neděli ráno našli tři Marie (což je jedna z mnoha verzí, tři Marie Krista doprovázející – matka, sestra a „snoubenka“) hrob prázdný. V řadě jiných jazyků je toto období spojováno  „velkým dnem“, což může připomínat jak mučednickou smrt (pátek), tak i zmrtvýchvstání (neděli).

Ony tradičně pojmenované dny velikonočního týdne začínají Květnou nedělí. Tento den byl palmovými listy Ježíš vítán v Jeruzalémě. V našich zeměpisných šířkách nahradily zde nepříliš hojné palmy kočičky, které je možno i vysvětit. Ty vysvěcené pak chrání dům před ohněm a pole před krupobitím.

Modré pondělí je obecně spojováno s pondělkem masopustním a charakterizuje ho nevázané veselí, což je v postní době podivné, ale říká se mu i „žluté“ (jindy je to úterý) nebo šedé, což má evokovat úklid (vymetání pavučin).

Žluté úterý má prý jakousi souvislost s nošením žlutých klobouků, které měly označovat lidi, kteří vlastní vinou zchudli, a v období Velikonoc jim bylo toto potupné označení odejmuto. Jiný výklad mluví o „zlatých (žlutých) časech“. Jinak to trochu zavání touhou přiřadit každému dni za každou cenu nějakou barvu či přívlastek.

Škaredá středa připomíná den, kdy byla smluvně stvrzena Jidášova zrada. Jidáš se na Ježíše před svou zradou prý mračil. Zradit ho měl fakticky až ve čtvrtek a také ten den dostat svých třicet stříbrných. Říká se také „sazometná středa“, což připomíná vymetání komínů a úklid před svátky.

Zelený čtvrtek je dnem „poslední večeře Páně“ mytím nohou apoštolům, Ježíšovy modlitby v Getsemanské zahradě a ustanovením tajemství eucharistie (svátost oltářní - chléb a víno). Zároveň byl tento den zrazen Jidášem a následně jat. Slovo „zelený“ je patrně převzetím německé zkomoleniny, která původně neodkazovala na nic zeleného, ale na Greindonnerstag (lkavý čtvrtek), což se zkomolilo na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek).

Velký pátek je naproti tomu zcela jasný den Ježíšova ukřižování a má jinde ve světě podobu pátku „svatého“ nebo i „dobrého“, což se váže k něčemu dobrému spíše pro lidstvo, než pro ukřižovaného. Velký pátek se také zve „tichým pátkem“, tedy dnem tichých modliteb v kostelích. S pátkem je tedy spojena řada obřadů a také půst.

 Bílá sobota nebo také „svatá“ sobota je přípravou na den vzkříšení. Prý se nazývá podle zvyku bílit světnice, což nepůsobí příliš věrohodně (proč to neudělat hned po sazometné středě) a logičtější je vysvětlení, že tento den novokřtěnci chodili v bílém rouchu, v něm se zúčastnili sobotní vigilie (bdění po západu slunce) a následně byli pokřtěni. Křestní slib si přitom opakují i již pokřtění. Bílá sobota je dnem, kdy Ježíš dlí v hrobě, je to proto den tichý a určený k rozjímání. Nekonají se proto žádné ceremonie, ale v rámci přípravy na vzkříšení se zapalují se před chrámy ohně.

Boží hod velikonoční, tedy velikonoční neděle, je dnem oslavy Kristova zmrtvýchvstání. Jak název napovídá, po mši se hoduje a slaví. Jedí se tradiční pokrmy a je dopřáno i potřebným a zvířatům.Biblický výklady se shodují v tom, že byl nalezen prázdný hrob, zbožné ženy byly informovány anděly a ty potom oznámily Ježíšovým učedníkům, že je očekává v Galilei. Následuje biblický příběh, který se však již k Velikonocům přímo neváže.

Velikonoční pondělí uzavírá svatý týden a je také zváno „červeným“, snad podle barvení vajec, které mnohde souvisí s velikonoční koledou, která má mnoho krajových podob, které však mají spíše přírodní, pohanskou než křesťanskou podstatu.