Co se dá vytěžit z jednoho čtyřverší?

Řekl bych, že docela dost, a to i přesto, že jsem si vybral jedno z nejznámějších čtyřverší vůbec. Je od Françoise Villona, „jež, složiv svou Závěť, napsal Pařížan Villon v pařížském Châtelet, odsouzen k smrti oběšením.“

O životě a díle Françoise Villona se napsalo už mnohé, od poskládaných historických reálií až k románovým nebo divadelním fikcím. Stejně tak se snadno dohledá bezpočet různých rozborů villonských balad. Toto je vlastně také určitý rozbor, ale jeho cílem není ani tak pitvání Villona nebo jeho celkového díla, ale spíše úskalí překladů.

Ti z vás, kteří máte dobrou znalost francouzštiny, neřkuli starofrancouzštiny, můžete posoudit rozdíl původního textu a přepisu do aktuálního jazyka. Já jsem měl možnost to zprostředkovaně vnímat poslechově a malý rozdíl tam je.

Původní originál:

Je suis François, dont ce me poise
Né de Paris emprés Pontoise
Qui d'une corde d'une toise
Saura mon col qui mon cul poise           

Přepis do moderní francouzštiny:

Je suis François et cela me pése

Né a Paris prés de Pontoise

Et de la corde d'une toise

Mon cou saura ce que mon cul pése

Smysl, význam i pointa jsou až na drobnosti, ke kterým se ještě vrátím, docela jasné.

Překlad:

Jsem François a to mě tíží,

narozen v Paříži poblíž Pontoise

a na sáhu lana

můj krk pozná, že můj zadek má váhu

Doslovný překlad bývá zpravidla jako báseň prakticky nečitelný, takže jsem si dovolil pro potřebu rozboru jakési základní přebásnění. To níže ještě detailně rozvedu.

Základní přebásnění:

Jsem František a to mě tíží,

narozen u Pontoise v Paříži

na sáhu lana oprátku mi víží

můj krk pozná zadku mého tíži

Následuje třináct překladů od renomovaných básníků a překladatelů.

Různé překlady:

1.

Jsem Franta Francouz, čert to vem,

z Paříže slavné původem.

Teď s oprátkou mi přijdou sem,

krk zví, co vážím se zadkem.

2.

Jsem Franta Francouz, tím hůř pro mne,

a v pařížském jsem zrozen domě.

Teď v smyčce na nejbližším stromě

krk zváží zadek, a je po mně.

3.

 Jsem Francouz, což mi škodí nejvíce,

a z pařížské jsem zrozen ulice.

Soud oprátku mi na šíj hodit chce,

krk pozná tak, co váží zadnice.

4.

Jsem Francouz, což mi přítěží je,

krev Pařížana ve mně bije.

Teď na oprátku zví má šíje,

jak hříšný zadek přetěžký je.

5.

Jsem Franta Francouz, což můj kříž,

tělem i duchem pro Paříž.

Teď na oprátce vbrzku již

krk pozná, co je zadku tíž.

6.

Jsem Franta Francouz, což radš zapřít chci,

a pařížskou jsem zrozen ulicí,

už brzo na oprátce visící

můj krk zví, jak mám těžkou zadnici.

7.

Jsem Francouz, z čehož žal mám v líci,

a do Paříže příslušící.

Teď chystají mi šibenici,

krk zví, že tíž tkví na zadnici.

8.

Jsem Franta Francouz, což je mi jen k tíži,

a rodem, bytem tady ve Paříži.

Teď krk můj, který do oprátky víží,

řve z plna hrdel, jak ho prdel tíží.

9.

Jsem Franta Francouz, toho čert si váží,

vždyť rodná Paříž se mě zbavit snaží.

Teď šíje, na niž oprátku mi hází,

řve z plna hrdel, kolik prdel váží.

10.

Jsem Francouz Franta; noční hádku

mi rodná Paříž srovná v chládku:

až pověsí mě na oprátku,

krk pozná vkrátku váhu zadku.

11.

Jsem Pařížan, to něco váží!

Nicméně se mi nepodaří

zjistit, co oprátce se daří:

zda řiť více než hlava váží.

12.

Franta jsem franský, z čehož bídně mi je,

v Paříži začla se má historie,

na šňůře sáhové, jež z konopí je,

co váží prdel má, teď zví má šíje.

13.

Františku, už tě nepotěší,

že Francouz jsi a ze vsi zdejší;

teď na krk oprátku ti věší,

ať pozná, oč je zadek těžší.

Vrátím li se ke svému „základnímu přebásnění“ je vidět jak snadno se nabízí překlad na základě věcné i technické logiky rýmů. Máto však zjevné a zásadní potíže.

S nezbytnou výplní, která srovnává jazykovou různorodost francouzštiny a češtiny, je zachován princip zrýmovanosti všech veršů, stejně jako poměrně přesný smysl každého verše, včetně posledního slova prvního a čtvrtého verše, která jsou identická: poise/ poise v originále, pése/ pése v moderní francouzštině a tíže/tíže v češtině, přičemž je zachován i původní smysl, kdy je nejdříve myšlena tíže obrazná a podruhé faktická. Trochu významově sporné může být použití vlastního jména „François“. Není úplně jasné, jestli autorovi přitěžuje, že je „François“ tedy, že je tím, kým je, nebo ta skutečnost, že je Francouz z Paříže. V té době slovo „François“ označovalo stejně jméno i státní příslušnost. Villonovi životopisci spekulují, že mu mohlo být skutečně k „k tíži“ jeho „občanství“, protože jedním z jeho kumpánů byl Savojan, kterého se zastal savojský vévoda.

Oním zjevným nedostatkem takto prostého a vcelku přesného přebásnění je rytmická kostrbatost, která je patrná především v druhém verši. V osmém překladu, který využívá  nabízeného rýmu „tíži/Paříži“, si autor vypomohl trochu archaickým  obratem „ ve Paříži  ( Jsem Franta Francouz, což je mi jen k tíži /a rodem, bytem tady ve Paříži), ale ani tak to mě osobně nezní nijak zvlášť  libozvučně. K dobrému přebásnění tedy nezbývá nic jiného, než se od originálu poněkud odchýlit.

Absolutně nejznámější překlad Otokara Fischera, který jsem záměrně uvedl až na posledním místě, je, jak už to tak bývá, originálu dost vzdálen a v zásadě zachovává pouze pointu (což zachovávají všechny překlady) „konfrontace krku (případně šíje nebo hlavy) se zadkem a zcela ignoruje onu „tíži“ rýmovou i významovou.

Všechny ostatní překlady jsou různé variace, které rozvíjí více či méně zdařile onen výše zmíněný motiv krku a zadku a Villonovu příslušnost k Francii a Paříži. Nutno říci, že o nic jiného ani nejde, tak co by měly rozvíjet. Někdy mi však přijde, že úplná rozvolněnost překladateli úplně nesluší. Přestože je jisté, že autora kromě vlastní životní situace inspirovala rýmová shoda tíhy (obrazné i faktické), délkové jednotky a pařížské čtvrti, na příslušnou asociaci má právo pouze on. Vlastní, s textem nesouvisející proud asociací do přebásnění už asi nepatří.  

Poezie je do jisté míry hra a pro Villona to byla v tomto případě doslova a do písmene hra s humorem šibeničním. My, Villonovi obdivovatelé si můžeme hrát již v podstatě bez rizika.

Pozn. Ač je to neuvěřitelné, tak redakční systém neumí „e s obrácenou čárkou“. V rozporu s francouzskou gramatikou jsem ho nahradil „é“.