Merkelfobie aneb mí Pražané mi nerozumí

V jakési naší domácí anketě neoblíbenosti politiků předstihuje Angela Merkelová prezidenta Putina, pár neofašistických vůdců a pokořila by asi i Kim Čong-una, kdyby v průzkumu figuroval. Čím to bude? Že by těmi otřesnými kostýmky?

Vzhledem k tomu, jak velká část národa sleduje vyšetřování módní policie, úplně bych teorii kostýmků nezavrhoval, ale bude v tom ještě něco. Že by ta uprchlická krize?

Dalo by se z toho usuzovat, že kancléřka Merkelová bude hloupá neschopná a amorální, a tak ji i její vlastní národ „odstřelí“, jak to virtuálně udělali Češi. Tato mocná žena však zůstává u dost velké části občanů jednoho z nejvyspělejších států světa stále v oblibě (její popularita samozřejmě klesla), a to i přes kroky a postoje, které se z aktuálního pohledu jeví jako chybné. Asi budou hloupí i ti Němci, nebo u nich stále přežívá nějaký mindrák z 2. světové války.

Nabízí se ovšem také smělá teorie, že ti přeci jenom trochu politicky vyzrálejší Germáni oceňují u svých politiků zásadovost a určitou věrnost některým principům a ideálům. Pokud totiž nebudeme naivně předpokládat, že je německá kancléřka opravdu hloupá a je obklopena neschopnými pitomci, je její zásadovost jediným vysvětlením, proč se nezachovala trochu populističtěji. Našinec zvyklý na domácí politiky by to předpokládal, v Německu si však těchto vlastností alespoň určitá skupina voličů cení.

Teorie, že Němci jednají pod vlivem nějakého historického komplexu, není také nikterak fantastická a pokud je opodstatněná, slouží jim to z mého pohledu spíše ke cti. Už jenom proto, že nám podobná sebereflexe poněkud chybí.  Můžeme si říci, že my jsme světové války nezapříčinili a nemáme tak na svědomí miliony životů. Jistě, že ne, ale třeba jsme si v podstatě dobrovolně zvolili komunistický režim a čtyřicet let v něm setrvali jak stádo ovcí až do té doby, kdy se okolní svět změnil do té míry, že tento režim bez boje a odmlouvání vyklidil pole a přešel do „ilegality“. Legální ilegality. Nesetkávám se často s tím, že by bylo někomu stydno za své předky, a už vůbec se nesetkávám s tím, že by se to nějak promítlo do našich postojů.

Angela Merkelová přijela do Čech a bude bezpochyby žádat určitou loajalitu. Není asi moc reálný požadavek na sjednocení naší a německé imigrační politiky, ale možná bude panu premiérovi decentně připomenuto, že Německo není evropská dojná kráva, která bude sanovat všechny evropské průšvihy, a pak poslouchat, jak si na ni nějací populističtí žvanilové z postkomunistických států otvírají hubu. Není asi rozumné svést nějaký proud utečenců z cesty do Německa do české kotliny, ale hlásat politiku, že nás se ten problém netýká, také ne, protože se nás týká. Ten problém není řešitelný na úrovni jednoho státu, tím méně státečku jako jsme my. Mohlo by se totiž snadno stát, že se stanem ostrůvkem v souostroví postsovětských satelitů, který někdo na oplátku v budoucnu nechá, ať si poradí sám . Ona totiž skutečnost, že se nás přísun migrantů takřka nedotkl, není výsledkem toho, že jsme je sem nepustili, ale toho, že k nám nechtějí. A to nemusí trvat věčně.