Filipika proti srsti kožichu pana poslance Babiše

Tato filipika je namířena proti Milošovi Babišovi, poslanci PS PČR, členovi výboru pro životní prostředí, členovi podvýboru pro financování péče o životní prostředí, členovi podvýboru pro myslivost, včelařství, zahrádkářství…

…a chovatelství (to nejpodstatnější se do perexu už nevešlo, ač jsem šetřil místem) a členovi hnutí ANO, respektive proti jeho článku: „Tradiční politické strany nejvíce chrání kožešinová zvířata před volbami“, protože samotného Miloše Babiše blíže neznám. Po vzoru starých latiníků si však po přečtení jeho článků říkám: „nomen omen“(hned dvakrát).

Ale k tématu. Pokud je zákaz chovu kožešinových zvířat dobrým předvolebním tématem tradičních politických stran, což mi jinak osobně přijde jako téma okrajové, tak jenom dobře. V rámci předvolební kampaně totiž může být zrušeno něco zcela zavrženíhodného.

Pan poslanec, obhajující toto podnikání, upozorňuje na nekalé praktiky aktivistů, které slouží jako podklady pro příslušný návrh. To jistě nelze vyloučit, a pokud to tak je, a jsou-li pro to důkazy, může pan Babiš proti tomu postupovat právní cestou. Meritum věci je však jinde, chov kožešinových zvířat za účelem získání kožešin je z mého pohledu aktivita, pro kterou není v civilizovaném světě místo. Je to neetické, nelidské a naprosto zbytečné. Nenapadá mě jediný argument, který by takovouto podnikatelskou činnost ospravedlňoval.

Autor článku uvádí, že navštívil rodinnou farmu, ve které neshledal porušení veterinárních standardů. Nemám důvod mu nevěřit, kromě zločinců, podnikají v této branži jistě i lidé ctící zákony a předpisy. Asi by se to dalo přirovnat k majitelům heren, neeticky se dá podnikat i v souladu se zákony, rozdíl je však v tom, že jejich oběťmi jsou alespoň v počátku svéprávní lidé, kdežto oběti chovatelů se bránit nikterak nemohou. Osobně jsem na vlastní oči viděl (a ne jako aktivista) dva chovy a věřte mi, že bych se po tomto zážitku aktivistou mohl v tu ránu stát (a myslím, že se mnou mnoho jiných, jinak zcela neutrálních lidí).

Dokážu si také představit argumenty oponentů, kteří budou srovnávat chovy kožešinových zvířat s chovem zvířat hospodářských (i u nich se zpracovává kůže, ale jako vedlejší produkt). Rozdíly jsou však jasné, tato zvířata slouží jako lidská obživa, přičemž neetické zacházení, nevhodný způsob chovu a nevhodný způsob porážky jsou pouze argumenty proto, aby se místo závodů ve snižování nákladů na výrobu masa, zohledňoval způsob jeho „získání“. Pokud dovede malý zemědělec prodat kuře z normálních chovatelských a jatečních podmínek jen dvakrát dráž než nějaký drůbežářský moloch, pak se eticky fungující velkochov (ne „gigachov“) může dostat do oblasti cen pro běžného konzumenta přijatelných. Zasáhnout však musí, ač je to nepopulární, stát, protože většinový spotřebitel by chtěl kilo masa za padesát korun.

To je však už trochu jiné téma. Většinový spotřebitel asi nepotřebuje límec z lišky nebo kožich z norka. Záměrně uvádím šelmy, kterých se neetičnost jejich chovu týká především. Ovce, králíky nebo i nutrie lze chovat jako hospodářská zvířata způsobem pro tato zvířata přirozeným, liška do klece dvakrát dva metry prostě nepatří a na pastvinu vypustit nelze. Nakonec je třeba myslet, jak pan poslanec uvádí, i na několik zákona dbalých chovatelů, kteří do chovu z důvodu splnění příslušných norem investovali nemalé prostředky. Těm by jistě stát musel v případě zákazu chovu kožešinových zvířat tyto prostředky refundovat. Vzhledem k tomu, na co všechno lze prostředky nalézt, by to byla vskutku směšná položka.

V mém případě se pan poslanec Babiš nemusí obávat, že by moji politickou orientaci ovlivnilo prosazování tohoto zákona, nicméně každý, kdo se o to osobně zasadí, má alespoň v této věci mé sympatie. A naopak.

http://milosbabis.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A160929_555699_blogidnes