Jaro je, když…

27. 03. 2017 9:29:41
Jaro je, když na Medníku rozkvete kandík psí zub.Tedy pro mne. Ne, že by těmi symboly nemohly být první krátké sukně, otevřená zahrádka oblíbené hospůdky,první motýli, krokusy nebo cokoli jiného, ale já mám na prvním místě kandík.

Je to téměř historická záležitost, protože moje první setkání s touto květinkou se datuje do doby hluboko před internetem a do doby černobílých televizí se dvěma televizními programy. A neuvádím tato média náhodou, protože to souvisí s tím, jak jsme kandík psí zub před třiceti sedmi lety hledali. Kdo byste ho chtěli najít dnes, stačí pět minut na internetu a kromě stovek fotografií, vědeckých i nevědeckých článků a popisů najdete přesné místo výskytu (GPS vám ho určí na metry), několik způsobů dopravy na co nejbližší parkoviště, stanici vlaku či autobusu příměstské MHD a možná, že se dá stáhnout i mobilní aplikace „kandík psí zub“. V průběhu cesty a vlastního „objevu“ můžete také vše výše uvedené sdílet se všemi na facebooku. Pokrok nezastavíš!

V roce 1979 o kandíku věděli asi jen osadníci z Pikovic a okolí, pár amatérských přírodozpytců a většina profesionálních botaniků. Od těch prostřednictvím časopisu Živa se to dozvěděl i můj otec, ovšem bez přesné informace o místě výskytu (a také bez GPS; kolem Země létala místo satelitů jen „hladová“ Lajka). Nadchl se pro výpravu, jejímž cílem mělo být nalézt tuto vzácnou liliovitou květinu a nadšení snadno přenesl i na mě. Vyrazili jsme tedy jednoho sobotního březnového rána z branického nádraží „Posázavským pacifikem“ do Petrova. Podle mapy jsme stanici vytipovali snadno, stejně jako jsme snadno našli i cestu na Medník, na který vedla i turistická stezka. Medník je však spíše hřeben, než slušný kopec, a k tomu je ještě rozbrázděný řadou bočních údolí a roklí, které z něho činí místo členité a mnohde těžko přístupné. Bylo jasné, že se stanoviště výskytu nebude nacházet u řeky, kde tehdy vedla jediná značená stezka, ale spíše kdesi na úbočí. Napadlo nás sice hned zeptat se několika chatařů, ale ti nám po vzoru potměšilých houbařů říkali jen: „nahoře v lese!“ Teprve později jsme pochopili, že Kandík žárlivě střeží jako své „osadní přírodní vlastnictví“.

Bloudili jsme po svazích Medníku dlouho, až jsme přišli k takovému světlému buko-dubo- habrovému háječku, který byl (a stále je) poněkud nepřirozeně poset množstvím několikametrových mělkých jam. Otec vyslovil hypotézu, že se nejedná o přírodní výtvor (byla to, jak jsem si později přečetl, hypotéza správná, neboť jámy vznikly při dávné těžbě zlata) a při prohlídce jedné z nich jsme uviděli první kandík. V posvátné úctě jsme před ním chvíli rozjímali a pak ho táta vyfotil zrcadlovkou (pochopitelně nedigitální) Praktica na barevný film ORWO, který sice po vyvolání změnil barevný odstín květu k nepoznání, ale nález byl zdokumentován. Nalezli jsme pak ještě několik rostlinek, přičemž některé ještě nebyly rozkvetlé, ale prozradili je poněkud bizardní „maskáčovité“ listy.

To tedy bylo první sekání s tímto naším „glaciální reliktem“. Stala se z toho pak taková rodinná tradice, která se později přenesla na mé přátele, přítelkyně, manželky a děti. Letos jsem tam byl s posledním svým dítětem (posledním,které je ochotné se mnou pravidelně jezdit na výlety, i když už skoro dítětem není) a ta návštěva nebyla jen nepodobná s těmi z minulého století, ale i s těmi z doby nedávné. Vyrazili jsme také v rámci tradice vláčkem z nádraží Praha – Vršovice. Bohužel podobný úmysl s námi sdílelo dalších asi šest set lidí. Čtyři sta jich nastoupilo do dvou vagónů, které České dráhy připojili za dieselovou lokomotivu, již na Hlavním nádraží a dvě stě se průběžně přidávalo až do Vraného, odkud počali zase ubývat. Slibovaná romantická cesta tedy odpadla, a když snad tři sta cestujících v Petrově vystoupilo, chvíli jsem přemáhal chuť se dalším spojem vrátit zpět do Prahy. Prvním jarním víkendem opojení turisté se však postupně (asi díky členitému terénu) rozptýlili a my jsme na „naše místo“ dorazili jen s malou skupinkou důchodců. Předtím ovšem proběhla rituální zastávka u kiosku „Na žíznivé stezce“, jehož majitel nebude o mnoho mladší než onen glaciální relikt, protože si ho (ve stejné košili) pamatuji minimálně třicet let, přičemž se mu za tu dobu nezměnila nejen ta košile, ale ani jeho tvář a průpovídky: „vedeme jen Braník desítku, nejlepší pivo na světě.“

Už dříve jsem se značným zadostiučiněním sledoval, jak se pěkně „kandíci množí“, ale letos jsem byl téměř ohromen. Vedle děr, v dírách i všude kolem jsme viděli kvést stovky rostlin a jejich celkový počet musel jistě atakovat tisícovku. To mi bohatě vynahradilo i ty davy z vlaku. A další příjemný pocit se mě zmocnil při svačině na nedalekém padlém kmeni, když jsem sledoval, jak postupně po hbitých důchodcích přichází pomalu rodinky s dětmi a nakonec i různí supící pubescenti a postpubescenti. Možná že si kandík „vygooglili“ a dovedla je sem mobilní navigace, ale přišli, chovali se ohleduplně a při fotografování na své smartfony vypadali stejně nadšeně jako já kdysi. Když se kvůli „nějaké kytce“ doštrachali do Pikovic, a pak vyšlápli ten krpál až sem, tak by to třeba ani s touto generací nemuselo být tak špatné, jak se někomu může někdy jevit.

Po cestě na vlak jsme si udělali v kiosku „Na žíznivé stezce“ „prodlouženou“, takže mi pak ani moc nevadilo, že i na zpáteční cestě se „nás tři sta z Medníku“ muselo nacpat „pro velký úspěch“ do stejných dvou vagónů vypravených tentokrát z Čerčan.

Jaro je, když rozkvete kandík psí zub...Nemohu si pomoci...

Autor: Jiří Turner | pondělí 27.3.2017 9:29 | karma článku: 13.86 | přečteno: 192x

Další články blogera

Jiří Turner

Ta politika je ale svinstvo!

Při vhledu do Sněmovny to ledaskoho napadne. Též takto reagujeme, chceme-li se od politiky distancovat. Politika je ovšem základem společenského uspořádání a je taková, jací jsou občané, z jejichž vůle se jiní politiky stávají.

20.3.2024 v 11:26 | Karma článku: 19.95 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jiří Turner

Tomáš Klus, Tomáš Halík a jiní „pomatenci“

Co intelektuál, to antisemita a nepřítel Izraele a FF UK jako líheň „hamásníků“. A pak tu máme ty naše angažované umělce, jako je Klus. Emoce, které vyvolává palestinsko-izraelský konflikt, už asi mnohým trochu zatemňují mozek.

18.3.2024 v 11:05 | Karma článku: 38.14 | Přečteno: 10643 | Diskuse

Jiří Turner

Hloupí Švédové vstupují do NATO a prozíraví Slováci možná opráší Varšavskou smlouvu

A kdo ví, třeba se k nim společně s Maďary přidáme časem taky, a jako za starých dobrých časů zatneme západním imperialistům tipec. Rusové přeci nejsou a nikdy nebyli agresoři, ale jenom si hájili a hájí své zájmy.

12.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 45.05 | Přečteno: 7338 | Diskuse

Jiří Turner

Když se ti líbí více slovenská zahraniční politika, tak se na to Slovensko vrať!

Když se bratr bratří s nepřítelem, tak to rodinným vztahům moc neprospívá. V ruské státní televizi se seriózně diskutuje o bombardování evropských měst a slovenští politikové utužují přátelské vztahy s Putinem a Fico žvaní o míru

7.3.2024 v 10:13 | Karma článku: 43.66 | Přečteno: 5241 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 185 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 282 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 494 | Diskuse

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...