Koho to ti žabožrouti k čertu volí?

Úspěch Mariny Le Penové v prvním kole prezidentských voleb může inspirovat i české islamobijce, stavitele zdí, destruktory EU, homofoby, zastánce trestu smrti, stejně tak i fašizující se krajní pravici. Může to však být i jinak.

V prvé řadě není třeba nahlížet na Marinu Le Penovou jako na nějakého ďábla. Jako předsedkyně Národní fronty v této straně reprezentuje výrazně umírněnější názory než její neteř Marion Maréchal-Le Penová a svému otci, dřívějšímu vůdci francouzské krajní pravice, nechala pozastavit členství za výroky, kterými se prezentoval jako čistokrevný fašista. Le Penová kritizuje působení EU (v jejímž parlamentu zasedá), prosazuje přísnou migrační politiku, chce zrušit sňatky homosexuálů a obnovit trest smrti. To není nic, co by bylo cizí pravicovým voličům ve Francii, stejně jako u nás.

Pominu-li postoje k homosexuálům a trestu smrti, což jsou mediálně zajímavá, leč jinak zcela nepodstatná politická témata, kritizuje přístup k migraci a islámu v zemi, která má skutečné problémy. Vystupuje s těmito názory ve státě, který čelí relativně častým teroristickým útokům, v zemi, kde je 10% obyvatel vyznává islám a v zemi, která migrační politiku tragickým způsobem nezvládla a nezvládá. A teď si představte, že v této situaci, a na pozadí aktuálních teroristických činů, tato politička první kolo francouzských prezidentských voleb nevyhrála. Vyhrál ho Emmanuel Macron, který, ač představitel „větru změn“ ve francouzské politice, vystupuje jako středolevý liberál a pragmatik hájící ideu Evropské integrace.

Jak můžeme výše uvedené aplikovat na českou politiku? Jak tyto skutečnosti aplikovat v zemi, která nemá problémy s migranty dřívějšími ani současnými, ve které je islám naprosto minoritním náboženstvím, a která ze členství v EU zatím pouze velice významně profitovala. Jak nahlížet na české „Le Peny“ a „Le Penové“, kteří jen straší imaginárními nepřáteli, a kteří se prezentují pubertálním vzdorem k EU, která nám „škodí“ skrze diskriminaci našich olomouckých tvarůžků, pomazánkového másla a chce bránit soukromým osobám v koupi “kulometů“, ale ignorují desítky miliard, které čerpáme na projekty v rámci obnovy infrastruktury, životního prostředí a lecčeho jiného, stejně jako osobní benefity občanů vyplývající z našeho členství. Proč volit představitele takových idejí u nás, když ani ve Francii zmítané výše uvedenými problémy, je patrně nepodporuje většina obyvatel.  

Nechci předjímat ani tipovat výsledky druhého kola francouzských prezidentských voleb a nevím ani, jak by se lišila reálná politika Le Penové a Macrona, ale dovedu si představit, že radikální změny, ke kterým by Francie s pravicovou vládou přistoupila, by mohly její současnou situaci řešit. Jinými slovy Marine Le Penová by mohla být Francii v období krize užitečná. Nám by naopak mohl být užitečný nějaký “Macron“, který nemusí řešit krizi, ale který by měl krizovému vývoji předcházet a v zemi usilovat místo současné polarizace společnosti o vytváření atmosféry smíru a zabývat se řešením skutečných problémů místo, toho aby omílal populistická pseudotémata zhysterizované společnosti.