Jiří Turner

"66"

18. 06. 2017 21:49:40
Žebráci si předávají úděl, profitují nuly, víra je zneužívána, vládnou nám lidé nehodní svých postů, úřady řídí naše životy společně s otitulovanými blbci, moudrost je zesměšňována a zlo se mísí s dobrem k nepoznání.

To vše lze nalézt v šedesátém šestém Shakespearově sonetu:

William Shakespeare: Sonet č. 66

~

K smrti unaven, nemám na nic chuť,

když žebráci si úděl předávají

a nula profituje, buď jak buď

a na víru všichni svorně nadávají.

~

a zlatý věnec špatná hlava nosí

a dívky kurví se tu nemravně,

a dokonalost u povrchnosti prosí

a chromá vláda vládne neslavně.

~

a úřad řídí naše životy

a ordinují blbci s tituly,

a moudrost směšný cejch má prostoty

a zlo si s dobrem v jedno vykuli.

~

jsem znavený a nechce se mi žít,

však nemohu svou lásku opustit

*

Tento blog jsem začal svým přebásněním Shakespearova sonetu č. 66, což je také to jediné originální, co v něm najdete. Vše co následuje, jsou převzaté obecné informace o Shakespearových sonetech, ke kterým jsem přidal originální verzi básně, doslovný překlad, doslovný překlad s mým přebásněním, nejznámější česká přebásnění (také jedno slovenské a jedno německé) a jednu zhudebněnou verzi.

*

Dílo Williama Shakespeara obsahuje mimo jiné 154 sonetů, jejichž tématy jsou láska, krása, politika a pomíjivost života a citů. Pravděpodobně byly psány v průběhu několika let. O kompletní vydání v dnešním rozsahu se v roce 1609 zasloužil Thomas Thorpe (s vlastní předmluvou) pod názvem Shake-Speares Sonnets a zahrnovalo 152 do té doby nepublikovaných sonetů a také sonety 138 a 144, které byly už předtím uveřejněny v nelegálně vydané básnické sbírce Vášnivý poutník (The Passionate Pilgrim), která vyšla tiskem v roce 1599.

Zdá se, že prvních 17 sonetů je adresováno mladému muži, což však z originálního anglického znění zdaleka nevyplývá. Adresát či adresátka jsou v nich pobízeni, aby uzavřel nebo uzavřela sňatek a měl nebo měla děti, čímž by se fyzická krása, kterou jeho nebo její děti zdědí, zachovala i pro příští generace. Většina sonetů (čísla 18-126) jsou možná milostné sonety věnované tomuto nebo jinému mladému muži, což vede k úvahám o Shakespearově homosexualitě či bisexualitě. Sonety 127-152 jsou však milostné básně věnované "temné dámě" ( Dark Lady). Dva poslední sonety (153, 154) jsou alegorické. České překlady mají sklon i rodově neutrálně laděné sonety, mezi nimi právě sonety 1-17, adresovat muži či ženě podle volby překladatele.

Jednotlivé básně jsou psány formou shakespearovského sonetu, který se skládá ze tří slok o čtyřech verších a jedné, závěrečné sloky o dvou verších. Použit je především pětistopý verš jambického spádu. Rýmové schéma sonetů je většinou abab cdcd efef gg. Jedinými výjimkami jsou sonety 99 (má patnáct veršů, protože k první sloce je přidán jeden verš, má tak schéma ababa), sonet 126, který se skládá ze sedmi hrdinských dvojverší, a sonet 145, který je psán jiným veršem, totiž čtyřstopým jambickým veršem na místo pětistopého. Na začátku třetího čtyřverší může být tzv. volta čili obrat, tedy verš, v němž se nachází myšlenkový obrat v básni. Pro Shakespearovy sonety je však typické, že myšlenkový obrat přichází až v závěrečném dvojverší. Příkladem takového rozvržení je sonet 130, v němž básník ve třech čtyřverších vyjmenovává nedostatky své milenky, aby se až v posledních dvou verších vyznal ze své lásky k ní.

Rozvržení čtrnáctiveršového sonetu na oktávu a sestinu, rozděleného voltou, je typické pro renesanční italské básnictví. Anglickou podobu sonetu, tj. důraz na tři čtyřverší a závěrečné dvojverší, ustanovil až Henry Howard v 15. století.

Překlady Shakespearových sonetů mají u nás dlouholetou tradici. V 19. století to byly především, překlady Jaroslava Vrchlického a Josefa Václava Sládka, ve 20. století pak mnoha dalších, mezi kterými je třeba vyzdvihnout znalce Shakespearova díla Martina Hilského nebo volná přebásnění Miroslava Macka. Amatérských i profesionálních překladů je velmi mnoho a vznikají stále další, což je důkazem oné inspirativnosti tohoto autora. To konečně platí také a především o jeho hrách.

Není tak, myslím, žádnou hanbou sáhnout znovu pro potěchu vlastní i druhých po Shakespearových sonetech, což jsem také už kdysi učinil. K téměř doslovnému překladu, a k svému přebásnění, které z něho vychází, nabízím i dalších několik překladatelských počinů včetně jednoho německého a jednoho slovenského.

*

William Shakespeare - sonet č. 66

originál:

Tired with all these, for restful death I cry:
As to behold desert a beggar born,
And needy nothing trimmed in jollity,
And purest faith unhappily forsworn,

And gilded honour shamefully misplaced,
And maiden virtue rudely strumpeted,
And right perfection wrongfully disgraced,
And strength by limping sway disabled,

And art made tongue-tied by authority,
And folly, doctor-like, controlling skill,
And simple truth miscalled simplicity,
And captive good attending captain ill.

Tired with all these, from these would I be gone,
Save that to die, I leave my love alone.

*

Překlad – rozbor (Karolína Kotalová)

~

Unaven tím vším, volám (pláču) po uklidňující smrti:

(Když) vidím (lze spatřit), jak se opuštěný žebrák rodí (jak se ten, kdo má zásluhy, žebrákem stává)

A nuzná (prázdná) nula (nicka) se zdobí veselostí

A nejčistší důvěra (věrnost, víra) je nešťastně popírána („křivě odpřísáhnuta“ – je podvedena)

~

A pozlacená pocta (uznání, čest) se hanebně, ostudně dává tam (tomu), kam nepatří

A dívčí (panenská) cudnost je hrubě poničena („zkurvená“ – "strumpet" je starý výraz pro kurvu)

A skutečná dokonalost je nespravedlivě zneucťována (zahanbována)

A síla (moc) je kulhavou vládou (mocí) ovlivňována (zneschopňována, zakazována)

~

A umění je vrchností (vládou) cenzurováno (je mu zakazováno mluvit, má „zavázaný jazyk“)

A hloupost, pošetilost (jako lékař) ovládá, řídí (naše) schopnosti

A prostá (skutečná) pravda je (mylně) nazývána (je jí nadáváno do „prostoty“ (nebo také: prostoduší, hloupí se vysmívají pravdě, nazývají pravdu prostotou)

A dobro jako vězeň posluhuje (je zajato) škodlivému, špatnému „kapitánovi“ (tomu, kdo řídí)

~

Unaven tím vším, odešel bych (rád) od toho všeho,

Umřel-li bych (spasím-li se smrtí), zanechal bych svou lásku samotnou

*

Karolína Kotalová/Jiří Turner

~

Unaven tím vším, volám (pláču) po uklidňující smrti:

K smrti unaven, nemám na nic chuť,

(když) vidím (lze spatřit), jak se opuštěný žebrák rodí (jak se ten, kdo má zásluhy, žebrákem stává)

když žebráci si úděl předávají

a nuzná (prázdná) nula (nicka) se zdobí veselostí

a nula profituje, buď jak buď

a nejčistší důvěra (věrnost, víra) je nešťastně popírána („křivě odpřísáhnuta“ – je podvedena)

a na víru všichni svorně nadávají.

~

a pozlacená pocta (uznání, čest) se hanebně, ostudně dává tam (tomu), kam nepatří

a zlatý věnec špatná hlava nosí

a dívčí (panenská) cudnost je hrubě poničena (doslova „zkurvená“ – „strumpet“ je starý výraz pro kurvu)

a dívky kurví se tu nemravně,

a skutečná dokonalost je nespravedlivě zneucťována (zahanbována)

a dokonalost u povrchnosti prosí

a síla (moc) je kulhavou vládou (mocí) ovlivňována (zneschopňována, zakazována)

a chromá vláda vládne neslavně.

~

a umění je vrchností (vládou) cenzurováno (je mu zakazováno mluvit, má „zavázaný jazyk“)

a úřad řídí naše životy

a hloupost, pošetilost (jako lékař) ovládá, řídí (naše) schopnosti

a ordinují blbci s tituly,

a prostá (skutečná) pravda je (mylně) nazývána (je jí nadáváno do „prostoty“ (nebo také: prostoduší, hloupí se vysmívají pravdě, nazývají pravdu prostotou)

a moudrost směšný cejch má prostoty

a dobro jako vězeň posluhuje (je zajato) škodlivému, špatnému „kapitánovi“ (tomu, kdo řídí)

a zlo si s dobrem v jedno vykuli.

~

unaven tím vším, odešel bych (rád) od toho všeho,

jsem znavený a nechce se mi žít,

umřel-li bych (spasím-li se smrtí), zanechal bych svou lásku samotnou

však nemohu svou lásku opustit

*
Martin Hilský, 1992

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.
*
Miroslav Kromiš

Znaven už vším, jen klid smrti chci,
Když žebráky zřím o vavřín se hádat,
A nuznou nulu velebenou pokrytci,
A čestné sliby lotry křivě skládat,

A metály na pupcích vrahů svítící,
A cudnost panny sprostě zkurvenou,
A přímý kmen odsouzený křivicí,
A sílu křehkým bičem zlomenou,

A kumšt, jak mocným líže paty hbitě,
A tupost s tituly, jak moudré poučuje,
A prosťáčky hluché k prosté realitě,
A v železech dobro, že zlému posluhuje.

Znaven už vším, od všeho chtěl bych utéct Tam,
Však zemru-li, svou lásku samu zanechám.

*
Josef Václav Sládek, 1883

Znaven vším tím po smrti volám tiché -
než zírat, jak se žebrák rodí v svět
a nuzné nic se v cetky šatí liché
a čistá věrnost nevěře jde v sled

a zlatá hodnost bídáka jak zdobí
a dívčí čest šlapána v prach a v nic
a dokonalost ve spárech je zloby
a síla od zbabělství bita v líc

a uměnu jak úřad umlčuje
a umem (jako lékař) vládne bloud
a prostá opravdovost hlupstvím sluje;
jak do ďáblových Bůh je zjímán pout:

znaven vším tím bych odešel už rád -
jen s láskou mou mi žel se rozžehnat.

*
Jaroslav Vrchlický, 1896


Vším znaven tím já smrt si přeju již!
Zásluhu o žebrácké holi zřím
a pravda nejryzší lží vbitá v kříž
a nuzné nic řve plechem zbujněným

a oblíbená čest se s hanbou týčí
a dívek ctnost se dravě řítí v pád
a nad právem bezpráví - vítěz křičí
a chromou moc zřím sílu vyssávat

a umění úřadům úctu cpáti
a blázny (doktoři jsou) moudré soudit
a bodré poctivosti hloupě láti
a vlásti zlo, ve službách dobrou troudit.

To všecko smrti rád bych umdlen vzdal,
jen kdyby milý sám tu nezůstal.

*
Jaroslav Vrchlický, 1904

Po smrti křičím tím vším unaven,
hle, zásluha se na žebrotu rodí
a pozlátkem tret prázdný ověšen
a ryzí věrnost v nevěře se brodí.

A zlatá čest na místě nestydů
a cudná ctnost v hampejzy pohrobena
a dokonalost štvána v neklidu
a síla trpaslíky seslabena;

ctná snaha blbosti v plen vydána
a umění jho moci musí nést
a prostota jak hloupost vysmána,
zlo žalářníkem, dobro vězněm jest:

Vším unaven rád umřel bych, ví Bůh,
mou smrtí jen by sám tu nezbyl druh.

*
Jan Vladislav, 1964

Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid,
když vidím zásluhy rodit se na žebrači,
a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít,
a víru nejčistší zrazenou v hořkém pláči,

a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných,
a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
a dokonalost pak, budící už jen smích,
a vládu ve zchromlých pařátech panovníků,

a jazyk umění vrchností zmrzačený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
a Dobro, zajaté a otročící Zlu -

tím vším, ach, unaven, já zemřel bych už rád,
kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.

*
E. A. Saudek, 1975

Jsem unaven a za smrt prosím Boha -
jen nevidět už, jak je bita ctnost,
a vynášena nicka přeubohá,
a křivdou rozšlapána nevinnost,

a odívána zlatem nemohoucnost,
a v trhu prodávána dívčí čest,
a pokálena bezúhonná vroucnost,
a utloukáno to, co silné jest,

a umění jak panáčkuje vládě,
a doktor Blbec káže geniům,
a lumpové se posmívají pravdě,
a Dobro babě Zlu jak smejčí dům -

tím světem unaven, tak rád bych zhas!
Leč tebe zůstavit mu napospas?

*
Zdeněk Hron, 1986

Mám všeho dost, chci umřít, ať mám klid,
když zásluhy jdou o žebrácké holi
a holý zadek smí se honosit
a pravá víra sebe zapřít svolí

a zářící čest zpupně pokořují
a dívčí cudnost zprzní bez pomoci
a ryzí dokonalost pranýřují
a sílu chromí starci zlomí mocí
~
a úřad umlčí hlas umění
a blbost schopné drze poučuje
a sprostí prostou pravdu podcení
a dobrý v poutech zlému posluhuje.
~
Mám toho dost, chci všemu sbohem dát,
ale když umřu, zradím, co mám rád!

*
Miroslav Macek, 1996

Jsem unavený, nechce se mi žít,
když lumpovi se metál připíná
a nuzná nicka chce se dobře mít
a čistou víru každý proklíná
~
a zlatý věnec zdobí ničemu
a dívčí cudnost špatně končívá
a dokonalost není k ničemu
a vláda v slabých rukou spočívá
~
a úřad bdí nad tvůrčí čistotou
a rozhodují blbci s tituly
a nazývají pravdu prostotou
a dobro k veslu zla si přikuli
~
vším znavený, bych smrt měl lehce brát,
však opustil bych i tu, co mám rád.

*

Klaus M. Rarisch

All dessen müde, such im Tod ich Ruh.
Man sieht Verdienst zum Bettler nur geboren,
die Freude fällt dem Nichts des Lumpen zu,
der Redlichkeit wird boshaft abgeschworen.

Die güldne Würde: würdelos verbogen,
Jungfräulichkeit: zur Hurerei bestellt,
Vollkommenheit: zur Schande umgelogen,
und Kraft: vom Hinkefuß der Macht gefällt.

Die Kunst im Maulkorb der Gewalt verstummt,
gelehrte Torheit kontrolliert die Echten,
die Wahrheit scheint zur Einfalt umgedummt,
der Gute, eingekerkert, dient dem Schlechten.

All dessen müde, wär ich längst gegangen -
Allein die Liebe hält mich hier gefangen.

*

Lubomir Feldek

Ustatý všetkým chcem len smrť. Chcem oddych.
Nech u dvier žobrať nevidím viac česť
a niktošov na recepcie chodiť
a čistotu, čo musí bahnom prejsť,
a metále, čo pripnú hlupákom,
a pannu, ktorú znásilňuje prasa,
a bezprávie, čo šliape na zákon,
a moc, čo nad bezbranným vypína sa,
a umelca, čo slúži u despotu,
a tupca, čo vždy múdrych poučí,
a prostú pravdu bitú za prostotu
a zlo, čo dobro drží v područí!


Ustatý všetkým rád to opustím –
len teba nerád zanechám tu s tým.

*

Marek Eben

Znaven, ach, znaven vším, já hledám smrt a klid,
když vidím zásluhy rodit se u žebráka
a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít
a víru nejčistší zrazenou hořce plakat.

A zlatý vavřín poct na hlavách nehodných
a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
a dokonalost pak, budící už jen smích,
a vládu ve zchromlých pařátech panovníků.

A jazyk umění vrchností zmrzačený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
a Dobro zajaté a otročící Zlu.

Tím vším, ach unaven, já zemřel bych už rád,
kdybych tím nemusel i
lásce sbohem dát, lásce sbohem dát...

https://www.youtube.com/watch?v=6atRME1m2Lo

Autor: Jiří Turner | karma: 17.84 | přečteno: 2021 ×
Poslední články autora