Může to vypadat, že jsem si na pana Čermáka nějak zasedl, ale jelikož jeho smělé teze nelze napadnout přímo v diskusi a jsou patrně i tací, kteří se s nimi ztotožňují, dovoluji si na jeho bizarní článek reagovat vlastním článkem.
Nejdříve je asi namístě říci, že prezentovat i takové názory, které jsou v zásadním rozporu s obecným vědeckým pohledem na příslušnou problematiku, není nic proti ničemu. Vědci se mohou mýlit a také se mýlí, byť vědecké teorie obyčejně korigují nebo mění jiní vědci a ne autoři pohádek. Existuje také žánr zvaný sci-fi, respektive fantasy, protože ve zkratce sci-fi je zakomponováno slovo „science“, tedy věda, a teorie, jako je ta od pana Čermáka, nemají s vědou nic společného.
Potud by to ale vše bylo spíše úsměvné. To, co mě poněkud dráždí, je to, že pan autor všemožně deklaruje svoji angažovanost v práci s dětmi. Není tak těžké si představit, že takovými úvahami krmí i své svěřence. Představa, že někdo takovými bludy mate hlavu mým vnukům, je pro mě špatně stravitelná, dost na tom, že to bere vážně určitá část čtenářů tohoto blogu. Tímto se snažím “ospravedlnit“ svůj článek, kterým nezpochybňuji právo fantazírovat, ale vymezuji se v něm proti vysloveným nepravdám a manipulacím, pro které není žádné opodstatnění.
Jak je to tedy s vývojem našeho druhu a s mimozemšťany? Začnu trochu zeširoka. Existence mimozemského života, a to i inteligentního života, je zcela otevřená problematika a jeho možná existence je zcela regulérní zdroj pro jakékoli spekulace. Přítomnost eventuálních mimozemšťanů na Zemi v minulosti i současnosti a jejich vliv na naši civilizaci je však již hodně zprofanované téma, ve kterém je šlendriánství, podvodů a polopravd více, než skutečných záhad a různých špatně vysvětlitelných jevů a nálezů. Pro přítomnost mimozemské entity na naší planetě není žádný relevantní důkaz, ale na druhou stranu nelze ani vyloučit, že nás nějací mimozemšťané navštívili.
Nepůsobí příliš reálně, že by pří své návštěvě přesouvali nějaké magality, stavěli pyramidy, co by observatoře, kamenné rampy pro své rakety a podobně, už jen proto ne, že civilizace, která by byla na technologické úrovni, která překonává vzdálenosti v řádu světelných let, asi nepotřebuje baalbeckou terasu pro své létací stroje, ale to jsem trochu odbočil. Že by se ale příslušníci takové civilizace počali na Zemi pářit s lidoopy, působí však ještě šíleněji, než že by někam vláčeli sochy na Velikonočním ostrově.
Nechme teď na chvíli ufouny a podívejme se na ty lidoopy. Autor zmíněné teorie nachází spojitost mezi třemi lidskými rasami a třemi druhy lidoopů, což naráží na několik nepřesností a problémů. Základní lidské rasy nejsou tři a tři nejsou ani druhy lidoopů. Gibon a kapoidní a australoidní rasa se do teorie nehodili a není ani jakkoli geograficky odůvodnitelný vztah gorila - černoch, šimpanz – Evropan a orangutan – Asiat, přičemž je vyslovenou nepravdou argument, že šimpanzové mají areál výskytu nějak výrazně bližší Evropě, než gorily. On je i tento protiargument vlastně zbytečný, protože je spolehlivě dokázáno, že vývojová linie člověka se potkává s vývojovou linií lidoopů daleko dříve, než byly nějací současní lidoopi a i uspořádání kontinentů a tím i areálu výskytu různých hominidů bylo zcela nepodobné současné situaci.
První primáti se objevili v paleocénu (před 65 – 55 miliony let), kdy došlo k obrovskému rozvoji savců. Tak zvaní vyšší primáti se zhruba před 35 miliony lety, tedy koncem eocénu, rozdělili na dvě hlavní větve. Jižní Ameriku osídlily tak zvané opice Nového světa (Ploskonosí), zatímco v Africe se vyvíjely opice Starého světa (Úzkonosí). Po oddělení Afriky a Jižní Ameriky asi před 25 miliony let se pak obě větve utvářely zcela samostatně. Z úzkonosých opic Starého světa se zhruba ve stejné době oddělila nadčeleď Hominoidi (Hominoidea), do které dnes patří gibonovití a hominidé, včetně člověka. Zhruba před 18 - 20 miliony let došlo podle analýzy DNA k oddělení gibonů a postupně se oddělovaly další evoluční linie, vedoucí k dnešním orangutanům (asi před 13 - 16 miliony let) a gorilám (před 8 - 9 miliony let). Vývojové větve šimpanzů (Panina) a lidí (Hominina) se rozdělily zhruba před 6 - 8 miliony let. Od této doby se lidská větev vyvíjí samostatně, přičemž tou skutečnou záhadou a problémem, a to nejen antropologickým, ale i filosofickým, je proces vlastního polidštění. K tomu to procesu lze klást řadu otázek, na které nelze jednoznačně odpovědět.
Ovšem představa, že nějakého společného předka lidoopů a lidí geneticky ovlivnila mimozemská entita je opravdu pozoruhodná. Jen si to představte, na Zemi přistanou mimozemšťané, kteří mají z nějakého těžko pochopitelného důvodu kompatibilní DNA s hominidy, což je samo o sobě těžko představitelné, a v oblasti v oblasti mnoha miliónů kilometrů čtverečných chytají metrové opičí samičky, které inseminují (to je asi přijatelnější způsob oplodnění), aby dali vzniknout lidské rase. Je to absurdní nejen technicky a geneticky, ale odporuje to i jakékoli logice. Ke vztahu různých lidoopů a lidských ras se snad už nemá ani cenu jakkoli vracet, protože tím budeme ignorovat evoluci po dobu zhruba deseti milionů let.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že náš svět je plný záhad a dosud neobjevených tajemství. V poznání makrokosmu i mikrokosmu jsme stále na začátku, nerozumíme zcela záhadám lidského mozku ani mnohým netušeným vztahům mezi organismy, neumíme uspokojivě zodpovědět základní filosofické otázky. Tam všude je obrovský prostor pro seriózní zkoumání i spekulace a smělé hypotézy amatérů, ale je z mého pohledu hodně zbytečné hledat záhady a spekulovat tam, kde máme relevantní poznatky. Naopak relevantní poznatky by nás měly posouvat dál, místo toho aby nás tmářství vracelo někam zpět ke zpochybňování toho, co si celé generace osvícených lidí vydobyli v docela nepřátelském prostředí. Dnes žijeme v prostředí, které je nakloněné vědeckému vnímání světa, tak proč se od takové metody odvracet.
Poznámka:
Všechny uvedené informace a argumenty, byť většinou čerpám z jiných zdrojů, jsem si ověřoval na Wikipedii, tedy ze zdroje, který uvádí pan Čermák. Tím chci říci, že z lehko dostupných a snadno pochopitelných pramenů lze získat informace, které by měly být překážkou pro bezuzdné spekulace. Je však pochopitelně nutné neselektovat informace na ty, které se hodí do mé teorie, a ty použít, a na ty, které se nehodí, a ty zavrhnout. Vědecký, ale i obecně seriózní přístup je právě opačný: načerpat informace, řádně je promyslet a na jejich základě postavit teorii.
