Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Referendum o setrvání v EU je populistický nesmysl

3. 07. 2017 11:01:31
Prezidentský kandidát Jiří Drahoš se vyjádřil, že nezastává názor, aby o našem členství v EU rozhodovali občané v plebiscitu. Není to asi populární postoj, ale považuji to z řady důvodů za správný postoj.

Podotýkám, že nezastávám tento názor proto, že ho vyjádřil kandidát na prezidenta, který je pro mě přinejmenším přijatelný, ale z toho důvodu, že dlouhodobě považuji princip přímé demokracie za chybnou formu toho, jakým způsobem mají občané ovlivňovat řízení a orientaci státu.

Může to působit jako paradox, protože se mnohým mnohdy může zdát, že právě přímá demokracie je tím nejdemokratičtějším způsobem, jak naplnit samou podstatu onoho principu „demos – kratos“, tedy vlády lidu. Rozhodování občanů o zásadních otázkách řízení a směrování státu v referendu je obecně občany pozitivně vnímáno a naopak negativně na ně působí, když jim tento způsob vyjádření vůle někdo upírá. Jakmile se to stane, je to nazýváno elitářským postojem a ignorací práva občanů rozhodovat o svém osudu a osudu své země. Takové názory se objevily i nyní, když se takto vyjádřil profesor Drahoš.

Sice to asi mnohým lidem hezky nezní, ale stát mají řídit elity. Kdykoli to začal dělat lid přímo, skončilo to katastrofou. Síla vůle národa vyjádřená přímo na veřejnosti je principem každé revoluce, ale pokud je vůbec revoluce dobrým prostředkem změn, tak dost záleží na tom, kdo a jaké ideje revoluci vyvolají, a kdo a jak se pak chopí příležitosti tu revoluci někam dotáhnout. Nicméně nyní není řeč o změně režimu, náš stát asi k revoluci nesměřuje, ale přesto se řeší a budou se řešit i v budoucnu zásadní otázky naší orientace.

Toto zásadní nesměrování státu, stejně jako bezpočet více či méně podstatných kroků a změn lidé pochopitelně ovlivňují, a to způsobem, který se po staletí vyvinul do podoby zastupitelské demokracie, která není ničím jiným, než principem, že si lidé vyberou určité elity, kterým tak umožní stát řídit a také někam nasměrovat. Aby byla taková činnost konzistentní, vyvinuly se politické strany, které by měly voliče oslovovat v obecných principech, a pak, pokud se dostanou na základě projevené důvěry k moci, v rámci oněch principů činit všemožné konkrétní kroky.

A právě konzistentnost a kontinuita směřování státu je tím, čeho je těžké docílit prostředky přímé demokracie. Názory a nálady lidí se velmi rychle mění a v dnešní mediální době je také možné je na rozdíl od dob minulých mnohem snazší nějak ovlivňovat. Měnit se mohou i názory a náhledy elit, ale ty by měli být svázány právě politickými stranami, kde opět převáží názor většiny. Relativně malá skupina elit musí dospět k nějaké shodě, což je o poznání snazší, než kdyby měl k dílčím i obecným shodám pokaždé docházet celý národ.

Někomu se nemusí líbit výraz „elita“, ale tímto slovem není myšleno, že někdo lepší, než ti ostatní, je tím spíše v politickém smyslu míněno, že někdo převezme určitou zodpovědnost. Může to být čestný a poctivý člověk, kterému leží na srdci blaho jeho země a lidí v ní žijících, stejně jako lump, kterému leží na srdci pouze blaho svoje, ale i schopných lumpů je možné využít pro dobrou věc, což je již otázka systému a nastavení procesů, které by měly znemožnit uzurpovat moc nebezpečným individuím.

Žijeme však v oné mediální době, která je velmi nakloněna k manipulaci s náladami lidí. U nás i ve světě se rodí politické subjekty, které narušují onu konzistentnost i kontinuitu politiky tím, že vyzobávají to líbivé, co chtějí voliči slyšet a vše bez nějaké ideové podstaty podřizují svému úspěchu. Strhávají tím pochopitelně i zaběhlé subjekty, které, aby mohly konkurovat, dělají totéž. Výsledkem je pan hon na voliče s tématy a kroky vedoucími až k absurdnosti. Jedním takových kroků je právě princip přímé demokracie, která se tak stává vlastně popřením demokracie: Zmanipulujeme vás, a pak vám milostivě dáme prostor, abyste se svobodně rozhodli.

Přímou volbou byl zvolen prezident, což mohl být asi takový populistický žert typu Zlatého slavíka, který dopadl podobně jako právě tato anketa, ale ukazuje se, že je rozdíl v tom, jaké důsledky taková metoda má. Příštím Zlatým slavíkem se může asi stát třeba i Ortel a teoreticky jedním z příštích prezidentů nějaký psychopat, který prostě přesvědčí větší část té skupiny občanů, kteří se dostaví k volbám, byť tomu aktuálně nic nenasvědčuje. Stačí aplikovat migrační krizi nejen do „uměleckého vyjádření“, ale i do oblasti daní, sociálních služeb, zdravotní péče a porodnosti. A je to.

Takovými metodami bychom mohly vystupovat z NATO, z EU, z OSN, z UNESCO a z jakékoli jiné instituce, a do jakékoli jiné instituce nebo společenství také nastupovat, stačilo by opět jen správným způsobem ovlivnit onu nadpoloviční část aktivní voličů. Kdyby se konalo referendum ve Spojeném království nyní, žádný brexit by se nekonal. Čistě teoreticky za nějaký pár měsíců mohou být proti odtržení Británie od EU tři čtvrtiny jejích obyvatel. Co se pak bude dít? Bude další referendum a brenter? Tyto procesy prostě nemohou být závislé na aktuálních náladách občanů příslušných zemí, ale musí se stát nějakým dlouhodobým politickým procesem.

Konkrétně v našem případě by měla uspět ve volbách politické strana, která má v programu naše vystoupení z EU, měla by minimálně jedno volební období probíhat společenská diskuse na toto téma, pak by to ona strana měla v dalších volbách úspěch potvrdit, a posléze to také prosadit v Parlamentu, který pak třípětinovou většinou takový krok schválí, čímž vlastně potvrdí názor významné většiny elit i běžných obyvatel země.

Obecně stejný princip by měl probíhat i v méně zásadní (nebo možná zásadnější) problematice. Je zcela nežádoucí, aby jedna vláda a parlament něco zavedli a následná vláda a parlament vše zrušily a zavedly něco jiného. Je myslím, ku prospěchu věci, když se střídají (pouze v rámci periody řádných voleb) vlády a obsazení parlamentu, což vždy nutně vede k určité korekci legislativy a různých procesů, ale nelze se pohybovat ode zdi ke zdi, to značně byrokraticky zatěžuje systém, vytváří diskomfort občanů a činí stát poněkud nečitelnými.

Někdo možná namítne, že celá výše popsaná problematika je výsledkem toho, že se politika zdiskreditovala a politici ztratili důvěru svých voličů. Osobně bych řekl, že pokud je politika a politici v ní působící horší než jindy a jinde, je to proto, že je malá ochota lidí to nějak ovlivnit a změnit. Vyjadřujeme své znechucení místo toho, abychom něco pozitivního učinili, výsledkem čehož je pak sebeklam, že místo špatných politiků si pak budeme „vládnout“ sami a sami si také správně rozhodneme o svém osudu.

Autor: Jiří Turner | pondělí 3.7.2017 11:01 | karma článku: 32.13 | přečteno: 3182x

Další články blogera

Jiří Turner

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

26.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 41.36 | Přečteno: 7655 | Diskuse

Jiří Turner

Blogeři jsou banda hlupáků, pochopitelně vyjma mě

Měl bych na takové vyjádření nárok, kdybych mohl argumentovat nějakým evidentně hloupým blogem? A mohli by se oprávněně cítit dotčeni i ti autoři, kteří jindy a jinak úplně stejným způsobem paušalizují?

26.7.2017 v 9:24 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 650 | Diskuse

Jiří Turner

Ústavní soud dal zapravdu páru gayů, zvítězil zdravý rozum nad neschopností parlamentu

Novela zákona o registrovaném partnerství se začne řešit, když je žalobou vymáháno právo jednoho z partnerů na společně vychovávané dítě. A právě absurdity s tímto spojené by novela měla řešit, ale nikomu se do toho nechce.

24.7.2017 v 10:43 | Karma článku: 16.24 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Jiří Turner

Ortodoxní muslimové jako Svědci Jehovovi

U nás prý žije 22 tisíc muslimů, při sčítání obyvatel se však k islámu hlásilo jen 3400 jedinců. Představa o nich bývá dost vzdálena realitě. Nechodí do mešity, často pijí alkohol, mají rádi psy a někteří propadli vepřové pečeni.

23.7.2017 v 9:37 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 1037 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Karel Januška

Dalíkovo odsouzení

Pan Dalík byl odsouzen k odnětí svobody. Odnětí svobody nařídil soud výrokem: „Občan Dalík se dopustil trestného činu. Proto bude zbaven osobní svobody v délce čtyř let.“

28.7.2017 v 3:59 | Karma článku: 21.28 | Přečteno: 733 | Diskuse

Zdenek Horner

Povolit popírání faktů bez omezení?

Nepřestanu asi nikdy litovat, že jsme po listopadu 89 nedokázali zakázat komunistickou stranu. Zato jsou u nás zakázána a stíhána extrémně pravicová hnutí. I když někdy lze nesnadno odlišit, ke které straně spektra hnutí patří.

28.7.2017 v 2:50 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 514 | Diskuse

Alexander Bellu

Platíte víc za oběd? Poděkujte vládě

Za obědové meníčko dáte u nás, v téhle zemi, 94 korun. Jeho cena tak za poslední rok a dva měsíce vzrostla o 10 %. Jasně, na vině je spousta faktorů.

27.7.2017 v 17:21 | Karma článku: 30.48 | Přečteno: 1253 | Diskuse

Pavel Kamas

Komu se nelení, tomu Matěj zelení

Blíží se volby a strany projevují svoji kreativitu. Dnes třeba Zelení. Snad po volbách nápaditost stranických sekretariátů zase poleví.

27.7.2017 v 17:15 | Karma článku: 21.28 | Přečteno: 749 | Diskuse

Karel Trčálek

Tomio Okamura, Spasitel našeho národa, přemožitel Antikrista Sorose

Kdo může zachránit a spasit náš národ, jenž se ocitá na okraji propasti národní smrti? Maďaři mají Orbána, my Okamuru. Nebo víte o nějakém jiném, lepším Spasiteli?

27.7.2017 v 16:44 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 327 | Diskuse
Počet článků 487 Celková karma 19.56 Průměrná čtenost 1008

Ten, který mluví se psy

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.