Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ortodoxní muslimové jako Svědci Jehovovi

23. 07. 2017 9:37:25
U nás prý žije 22 tisíc muslimů, při sčítání obyvatel se však k islámu hlásilo jen 3400 jedinců. Představa o nich bývá dost vzdálena realitě. Nechodí do mešity, často pijí alkohol, mají rádi psy a někteří propadli vepřové pečeni.

Ten údaj o více jak dvaceti tisících duší odpovídá počtu cizinců z tradičních islámských zemí. Jestli jsou to skutečně všechno muslimové, je nejen těžko zjistitelné, ale také těžko definovatelné. Z jistého pohledu je muslimem jen ten, kdo se jím cítí být, což však vůbec nemusí odpovídat jakékoli obecné představě. Muslimy je tak jistě malá skupina etnických Evropanů, kteří konvertovali k islámu, který praktikují a pochopitelně i věřící a islám praktikující cizinci. Velkou ukrajinskou komunitu v České republice také nenazýváme pravoslavnými, a je to správně, protože vůbec netušíme, kolik je mezi nimi praktikujících pravoslavných křesťanů, víme jen podle zaplněných pravoslavných kostelů, že asi dost. Důležité tak je, co si pod nějakým výrazem vlastně představujeme

Jestli jsou muslimové i ti, kteří cítí určitou sounáležitost s ohledem na to, kde a v jaké tradici vyrůstali, je již těžko hodnotitelné a je to podobné tomu, kdo je, a kdo není podle našeho vnímání křesťan nebo žid. Lze si tak jistě představit mnoho variant. Formálně je muslimkou žena, která se provdá v islámské zemi za muslima, když úředně slovně deklaruje víru. S jejím náboženským přesvědčením to nemusí mít nic společného. Může formálně akceptovat některé atributy islámu, třeba si zakrývat vlasy, ale také nemusí (pokud nežije tam, kde je to nutné). Naopak silné náboženské přesvědčení může mít někdo, kdo se jako muslim nikterak neprojevuje, což je principiálně stejné, jakože to, že ne každý věřící křesťan musí chodit do kostela.

Víra sama o sobě nemusí být totéž jako praktikování víry a už vůbec nemusí odpovídat projevům nějakých společenských konvencí a pravidel, přičemž je možné bez víry cosi praktikovat a nějak se chovat, stejně jako věřit a nijak se veřejně neprojevovat. Ve většině islámských zemí je víra náboženství spojeno právě se společenskými konvencemi a v ortodoxních zemích a komunitách je to ve své podstatě zákon. U nás je to pochopitelně otázka volby. V liberálnějších muslimských zemích jako jsou Turecko, Egypt, Jordánsko, Libanon nebo třeba postsovětské republiky si zvláště ve městech mladí lidé na náboženství příliš nehrají, dodržují určité normy, aby nevyčnívali, ale privátně jsou ke k tradičnímu náboženství hodně neteční.

Myslím, že do této skupiny patří většina „českých muslimů“. To, co je viditelné, je hrstka lidí kteří skutečně ortodoxně islám praktikují a pochopitelně i ti, kteří to z nějakého důvodu dávají ostentativně najevo. Nelze však opomenout kategorii mladých lidí, kteří se již narodili v Evropě, vazby k islámu mají slabé nebo různě přetrhané, ale současná krize islámského světa a třeba i vlastní frustrace je přivedou k víře svých předků, ze které si však mnohdy vezmou pouze něco. Bohužel často jen to, co se jim hodí, a co může vést třeba i k ospravedlnění excesů a zločinů. To však je stejné u jakékoli ideologie. Kdyby se komunisté chovali v souladu s původními idejemi, nestali by se zločineckou organizací a i počáteční fašismus byl něčím jiným, než tím, co s ním příslušné režimy provedly.

Do jisté míry se to dá přirovnat ke zmíněným Svědkům Jehovovým nebo jiným příslušníkům sekt, které jsou na hraně anebo za hranou společenské akceptovatelnosti. Jistě ne každý upřímně a silně věřící křesťan se stane fanatickým příslušníkem nějaké sekty, naopak jsou to spíše lidé zbloudilí. Totéž je jistě možné říci o radikálních a fanatických muslimech, rozdíl je však v tom, že jehovisté nám mohou být nepříjemní, způsobovat různé rodinné trable a ohrožovat zdraví svých členů (a jejich dětí) odmítáním transfuze, ale neuchylují se k teroristickým činům. Když se teď pokouším srovnávat těžko srovnatelné kategorie, vzpomenu si na exmuslima pana Lhoťana, který si na následné kritice islámu postavil živnost. Jeho počínání se dá přirovnat k počínání bývalého jehovisty, který do tohoto společenství z hlouposti vstoupil, dostal „za uši“ a teď ho kritizuje. To je v pořádku, jenomže ta kritika se těžko může týkat křesťanství, ale jenom té sekty, stejně jako pan Lhoťan může na základě svých zkušeností kritizovat chování ortodoxní komunity, které byl členem, ale těžko islámu jako takového.

K násilí a terorismu se naopak uchylují i jiní radikálové a pomatenci, kteří si své zločiny neodůvodní náboženstvím, ale politickým nebo nacionálním přesvědčením. Nedávno jsme si připomněli výročí hrůzných činů Anderse Breivika, což je téměř ukázkový příklad toho, co s náchylným člověkem může udělat nějaké ideologie. Zfanatizovaných a různě zradikalizovaných lidí chodí po světě hodně, ale musí se stát něco specifického, aby se nějak projevili, jako radikální levicové aktivisty nedávno v Hamburku „vyprovokoval“ summit G20, nebo třeba jinde stav občanské války. Jen extrémně malou část takových jedinců doženou nějaké ideje k provádění násilných činů v normálních podmínkách.

Události na Blízkém východě, problematické muslimské komunity jinde ve světě, migrace a teroristické činy zkreslily naše vnímání celé této problematiky. Není na tom nic divného, nicméně osvícený člověk by se měl snažit rozlišovat, paušalizace je výsadou hlupáků, kteří nejsou schopni nebo nechtějí přijímat informace, které jim rozlišování umožní. Paušalizace přilévá olej do ohně, a každý z nás si může lehko na sobě samém ověřit, jak nepříjemné je, když je jen na základě svého náboženského nebo světonázorového přesvědčení zařazen mezi fanatiky, tím spíše, když je do takové kategorie zařazen z důvodů, které ani nemohl ovlivnit, tedy na základě svého původu.

Autor: Jiří Turner | neděle 23.7.2017 9:37 | karma článku: 13.28 | přečteno: 1052x

Další články blogera

Jiří Turner

Šedesátej vosmej, vole!

„To se nám na den osvobození, udělalo pěkně, co?“ „Co?“ „Je přece 21. srpen, ne?“ „Co?“ „Rusové, tanky, okupace...“ Útržek rozhovoru mezi starším mužem a mladým prodavačem mě přesvědčil o tom, že 21. srpen 1968 je už asi středověk.

21.8.2017 v 11:40 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 523 | Diskuse

Jiří Turner

Potvrzeno! Brouk Pytlík je nesmrtelný!

Mohlo by se zdát, že se to rozumí samo sebou, protože kreslení hrdinové jsou nesmrtelní z podstaty věci, ale nesmrtelný je zjevně i jeho předobraz, stejně jako používané příměry.

17.8.2017 v 12:05 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 899 | Diskuse

Jiří Turner

Mimozemšťané nad Letnou

Představte si, že by mimozemská entita monitorovala naši planetu a z časových důvodů nebylo možné sledovat celé území, a tak by si, bůh ví proč, vybrala malý prostor na pražské Letné. A zrovna v okamžiku fotbalového derby...

16.8.2017 v 11:32 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 351 | Diskuse

Jiří Turner

Ohrožení tradiční rodiny - pražský prejt

Během uplynulého víkendu bylo vše pečlivě semleto, okořeněno a posléze i upečeno. Naštvané matky, Aliance pro rodinu, D.O.S.T. a jim podobní kulináři dodali té tradiční české pochoutce patřičnou pikantnost.

14.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ervín Dostálek

Tak tu máme zas to neblahé výročí toho Osmašedesátýho! A za rok to už bude dlouhých 50 let

"Lidé se pokoušeli vysvětlovat Rusákům, co tady vlastně chtěj, že je tu nepotřebujeme, že si vystačíme sami, pak to začalo vřít a muselo se prchat, tam v Italské už - tatatatata - trochu to tam pokropili z kulometu a začala..."

21.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.58 | Přečteno: 145 | Diskuse

Karel Ábelovský

Podivná ruleta ... je srpen a slunce září

... a ano, ta blížící se noc, vskutku nebude vůbec krátká ... a je s podivem, jak lze vždy a vše překroutit a využít; a je stejně podivné, jak málo tomu vždy rozumíme a jak si každý vykládá vše po svém, a tak jak se jen jemu hodí.

21.8.2017 v 14:04 | Karma článku: 5.74 | Přečteno: 157 | Diskuse

Otto Černý

Jedenadvacátý ....

Srpen, samozřejmě, a čtyřicátý devátý v řadě. Žádné kulaté výročí, ale některé přispěvovatele neodolatelně přitahuje proto, aby si při té příležitosti přihřáli protiruský guláš.

21.8.2017 v 14:01 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 230 | Diskuse

Martin Faltýn

Čím je mi 21. srpen 1968

Mohla by to být typická školní úloha v tzv. Univerzitě třetího věku, kdyby to nebyla realita. Přesto, a možná právě proto, si člověk musel zažít v životě spoustu paradoxů, které život dal i vzal.

21.8.2017 v 12:07 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 367 |

Josef Prouza

Vize Česko 2040, tentokrát odporně politicky nekorektní

V poslední době se politici předhánějí v předkládání vizí budoucího vývoje ČR. Tak jsem i já roztrhal mlhy, vznášející se nad našimi světlými zítřky, a nahlédl do české kotliny roku 2040.

21.8.2017 v 12:02 | Karma článku: 31.49 | Přečteno: 871 | Diskuse
Počet článků 500 Celková karma 18.73 Průměrná čtenost 1018

Ten, který mluví se psy, lidem moc nerozumí a světu také ne, což mu ovšem nebrání se ke všemu vyjadřovat. 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.