Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

26. 07. 2017 12:03:15
Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

Mám rád Nohavicu i Ebena. Nemohu vystát našeho současného prezidenta, s panem Okamurou se zcela zásadně názorově rozcházím a jeho politické angažmá hodnotím velmi kriticky. No a co? Měl bych snad začít kvůli tomu poslouchat jinou hudbu nebo se se svými oblíbenými umělci nějak politicky názorově sladit?

Politická angažovanost umělců mi pochopitelně lhostejná není, ale je asi nutné rozlišovat, co je tou politickou angažovaností, co je prostým vyjádřením nějakého názoru a postoje, a co je nějakým, třeba i bezděčným spojením umělce a politika. Jistě není hanba, když umělec převezme od prezidenta státní vyznamenání. Je hanbou prezidenta, že uděluje metály bezvýznamným kamarádům a ignoruje jemu nenakloněné osobnosti, což je pak příčinou smutných dilemat významných umělců, zdali si mají vyznamenání převzít. Není ani nutné podle nějaké poznámky nebo banální příhody spekulovat o politickém přesvědčení či dokonce spolupráce s určitou partají.

Historie umění je plná příkladů, jak umělci, jejichž dílo a význam přetrvaly věky, byli servilní k režimům, panovníkům a politikům, přičemž se mnozí vysloveně prodávali, stejně tak charakterních osobností, po nichž dnes ani pes neštěkne . Přitom těch, kteří zůstali hrdí, čestní a rovní, a ještě promluvili do dějin umění, je pomálu. Většinou se tím mohou "pochlubit" ti, co zemřeli dříve, než se stačili zkompromitovat. Dnes chválabohu žijeme v době, kdy umělci nejsou perzekuováni za kritické vyjádření názorů proti politickým elitám, a tak nemusí být za to ani oslavováni, a to je moc dobře, protože tento princip byl v minulosti dvousečný. Kritikům režimu bylo znemožňováno se prezentovat a kritika režimu a tvorba zakázaného autora někdy vedly k popularizaci díla, aniž to bylo umělecky odůvodnitelné.

Ale vraťme se k aktuálním událostem. Jaromír Nohavica se potkal v krámě s Okamurou a souhlasil, že si spolu udělají selfíčko. Později to slezský bard stroze komentoval, že je ten Okamura sympatický chlapík. Kdo ví, kdybych ho osobně znal, přišel by mi třeba taky sympatický. Pan poslanec zareagoval trochu jinak, nepřímo označil Nohavicu jako sympatizanta své strany. Jestli k tomu měl důvod, vědí jen oni dva, ale na každý pád se vyjádřené sympatie velmi populárního Nohavici ne až tak populární partaji náramně hodí. To je konečně obecný princip, který nutí všechny politiky lovit v uměleckých vodách, a který umělce může vynést do vysoké politiky, což se mi obecně nezdá jako příliš šťastná varianta.

Marek Eben je prezentuje jako pravdoláskař a halíkovec. Přišly mi hodně směšné komentáře lidí, kteří se nad tím pohoršují na základě jakési absurdní představy, že známý umělec a oblíbený komentátor má zůstat neutrální a vyvážený. Proč probůh, když vyváženost není možné docílit ani u veřejnoprávních médií? Když bude jinde a jindy moderovat Dejdar a udělá si legraci z Horáčka, rozhodně nepřepnu program a Dejdara budu mít jako herce rád i nadále. To se týká i kohokoli jiného. Může to někdy ovlivnit mé sympatie k onomu umělci, to je jasné, ale to je můj problém, nijak mě to však neopravňuje někoho takového zostouzet.

Trochu jiná situace sice nastane, když umělci vstoupí jako tváře nějaké politické strany či kandidáta do předvolebního boje, ale ani tak jim to nemohu mít za zlé, ať už to činní z přesvědčení nebo pro peníze. Mohu si v některých případech maximálně jenom postesknout, že se v mých očích přiřazují k těm Nezvalům a Kainarům, kteří ke své nesporné umělecké hodnotě nepřipojili své hodnoty lidské.

Úplně jiná situace však nastane, když vlastní umělecká tvorba dostane charakter politické agitace nebo šíření názorů a idejí, které jsou v rozporu s obecnými demokratickými a humanistickými principy, na kterých je založena společnost, ve které žijeme, byť takové postoje mohou být aktuálně částí veřejnosti oblíbeny. To se týkalo i výše uvedených básníků, kteří však po sobě zanechali i nemalé dílo politicky neangažované. Ti, kteří se v minulosti prosadili jen díky své angažovanosti, skončili v propadlišti zapomnění, a to nepochybně čeká i jejich současné následovníky. To však není příklad nikoho z výše uvedených. Najít ty, kterých se to týká, však není těžké.

Nohavico a Ebene, buďte takoví, jací jste! Říkejte si, co považujete za správné říkat. A foťte se, s kým chcete! Mně záleží hlavně na tom, co tvoříte.

Autor: Jiří Turner | středa 26.7.2017 12:03 | karma článku: 43.31 | přečteno: 10740x

Další články blogera

Jiří Turner

Šedesátej vosmej, vole!

„To se nám na den osvobození, udělalo pěkně, co?“ „Co?“ „Je přece 21. srpen, ne?“ „Co?“ „Rusové, tanky, okupace...“ Útržek rozhovoru mezi starším mužem a mladým prodavačem mě přesvědčil o tom, že 21. srpen 1968 je už asi středověk.

21.8.2017 v 11:40 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 523 | Diskuse

Jiří Turner

Potvrzeno! Brouk Pytlík je nesmrtelný!

Mohlo by se zdát, že se to rozumí samo sebou, protože kreslení hrdinové jsou nesmrtelní z podstaty věci, ale nesmrtelný je zjevně i jeho předobraz, stejně jako používané příměry.

17.8.2017 v 12:05 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 899 | Diskuse

Jiří Turner

Mimozemšťané nad Letnou

Představte si, že by mimozemská entita monitorovala naši planetu a z časových důvodů nebylo možné sledovat celé území, a tak by si, bůh ví proč, vybrala malý prostor na pražské Letné. A zrovna v okamžiku fotbalového derby...

16.8.2017 v 11:32 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 351 | Diskuse

Jiří Turner

Ohrožení tradiční rodiny - pražský prejt

Během uplynulého víkendu bylo vše pečlivě semleto, okořeněno a posléze i upečeno. Naštvané matky, Aliance pro rodinu, D.O.S.T. a jim podobní kulináři dodali té tradiční české pochoutce patřičnou pikantnost.

14.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ervín Dostálek

Tak tu máme zas to neblahé výročí toho Osmašedesátýho! A za rok to už bude dlouhých 50 let

"Lidé se pokoušeli vysvětlovat Rusákům, co tady vlastně chtěj, že je tu nepotřebujeme, že si vystačíme sami, pak to začalo vřít a muselo se prchat, tam v Italské už - tatatatata - trochu to tam pokropili z kulometu a začala..."

21.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.58 | Přečteno: 145 | Diskuse

Karel Ábelovský

Podivná ruleta ... je srpen a slunce září

... a ano, ta blížící se noc, vskutku nebude vůbec krátká ... a je s podivem, jak lze vždy a vše překroutit a využít; a je stejně podivné, jak málo tomu vždy rozumíme a jak si každý vykládá vše po svém, a tak jak se jen jemu hodí.

21.8.2017 v 14:04 | Karma článku: 5.74 | Přečteno: 157 | Diskuse

Otto Černý

Jedenadvacátý ....

Srpen, samozřejmě, a čtyřicátý devátý v řadě. Žádné kulaté výročí, ale některé přispěvovatele neodolatelně přitahuje proto, aby si při té příležitosti přihřáli protiruský guláš.

21.8.2017 v 14:01 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 230 | Diskuse

Martin Faltýn

Čím je mi 21. srpen 1968

Mohla by to být typická školní úloha v tzv. Univerzitě třetího věku, kdyby to nebyla realita. Přesto, a možná právě proto, si člověk musel zažít v životě spoustu paradoxů, které život dal i vzal.

21.8.2017 v 12:07 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 367 |

Josef Prouza

Vize Česko 2040, tentokrát odporně politicky nekorektní

V poslední době se politici předhánějí v předkládání vizí budoucího vývoje ČR. Tak jsem i já roztrhal mlhy, vznášející se nad našimi světlými zítřky, a nahlédl do české kotliny roku 2040.

21.8.2017 v 12:02 | Karma článku: 31.49 | Přečteno: 871 | Diskuse
Počet článků 500 Celková karma 18.73 Průměrná čtenost 1018

Ten, který mluví se psy, lidem moc nerozumí a světu také ne, což mu ovšem nebrání se ke všemu vyjadřovat. 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.