Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Česká socialistická republika

2. 08. 2017 11:10:54
Jsme sociální nebo socialistický stát? Občané, nebo manipulovatelné stádo na státu závislých, nesvéprávných jedinců, kteří potřebují dotace, příspěvky, slevy, úlevy a všemožnou ochranu, které splácí loajalitou a projevy rezignace?

Nedávno jsem se v jiném článku (k přečtení zde) zamýšlel nad tím, jestli se to, co nazýváme totalitou, k nám opravdu vrací. Já sám, stejně jako někteří diskutující (a také pan Kvapil, který to zajímavě rozvedl ve vlastním článku, k přečtení zde) jsme došli k názoru, že se nevrací totalita ve své komunistické či snad dokonce fašistické podobě, ale že se dají vysledovat v naší společnosti jevy, jejichž důsledky se nápadně podobají chování občanů v totalitních režimech. Dalším logickým krokem se tak stala úvaha, proč tomu tak je? Proč stát postavený na demokratických principech se stává molochem, kterému, jako onomu semitskému božstvu, přinášíme za oběť vlastní svobodu?

Je asi potřeba konstatovat, že společnost zavalená absurdním množstvím příkazů, zákazů, kontrol, byrokratických procedur, vyhlášek a zákonů není nějakou českou specialitou, ale je to spíše obecný stav západní společnosti jako takové. Na základě toho mnozí míní, že tento systém je nám jaksi implantován jako daň z našeho členství v EU, a proto titíž také často vidí ve vystoupení z tohoto společenství i nápravu aktuálního stavu. Osobně bych řekl, že naše unijní členství k tomu přispívá, stejně jako fenomén globalizace a obecných společenských trendů, ale velmi často náš stát přistupuje k opatřením, které nám nikdo nenařizuje, případně kterým se je možné úspěšně vzepřít.

Jinými slovy nemá smysl svalovat vinu na někoho jiného. To, co se v naší společnosti děje, prosazuje a implementuje politická garnitura, kterou jsme si svobodně a demokraticky zvolili, a to často s vědomím, že toto bude činit. V neposlední řadě je nutné se také zeptat, komu tento systém opravdu vadí, a komu naopak vlastně vyhovuje, byť si naším tradičním způsobem zanadává, ale nic neřeší. Je tak docela možné, že se tu rozčiluji nad něčím, co majoritní část společnosti akceptuje, čímž donkichotsky bojuji proti větrným mlýnům, do jejichž lopatek vesele fouká většina občanů.

Nevracíme-li se do totality, neznamená to, že se nevracíme k socialismu. Socializace společnosti, což je proces, kterým již dlouho prochází Západní Evropa, je zákeřný tím, že je ke svým občanům mimořádně vstřícný. Ten princip je založen na tom, že se stát o občana stará, rozdává napotkání z veřejných financí obrovské sumy všem, kdo prokážou jen nepatrnou míru potřebnosti, a těm kterým přímo nic nedává, zabezpečuje gratis všemožný servis a ochranu. Logickým dopadem toho je, že pokud se někdo stará, nabývá i pocitu, že má právo organizovat, řídit a zakazovat. A není to jen pocit, k zabezpečení bezpečnosti občana před jinými občany i před sebou samým je nutné direktivně omezovat některá jeho práva a dodržování nastolených pravidel také kontrolovat a vymáhat.

Hranice toho, co kdo vnímá jako správné a normální, a co jako nesmyslnou šikanu, je velmi subtilní. Uvedu příklad: Zákaz řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu asi obecně respektujeme, diskutabilní to může být u cyklistů a absurdní nám to asi přijde u vodáků a „řidičů“ šlapadel na přehradě. Opilý řidič auta ohrožuje kromě sebe hlavně ostatní, opilý řidič šlapadla, pokud vůbec někoho ohrožuje (myslím, že je ve stejném ohrožení jako plavec nebo běžec), tak jen sám sebe, případně spolujezdce, který s ním dobrovolně nasedne. To se dá zobecnit. Je nutné, aby nás stát ochraňoval před námi samotnými? Vypadá to, že ano. Na tom jsou přeci založeny restrikce kouření (v budoucnu třeba i ve stravování) vyjma těch, kdy kuřák obtěžuje nekuřáka tam, kde nekuřák nemá volbu. Tam mi také přijde ta restrikce oprávněná.

Na tomto jediném příkladu se dají demonstrovat možná stovky zákazů, příkazů, kontrol a procedur, díky kterým se občan stává jakýmsi nesvéprávným kolečkem v soukolí, které se musí otáčet přesně tak, jak je celý absurdní stroj nastaven, ale předchází tomu výše uvedené: stát se o nás stará- všechna kolečka pravidelně maže. Stará se tam, kde je to asi dobré a správné, ale také tam, kde je to zbytečné a absurdní, ale je těžké onu starostlivost odmítnout a málokdo dotace, příspěvky, slevy, úlevy odmítnout dokáže, což konečně v případě jednotlivce zbytečné, protože se tím žádné restrikci nevyhne.

Abych nebyl špatně chápán, nestavím se zcela proti nějaké sociální politice státu, ale mám za to, že i ona funguje podivně. Do sociální oblasti putují stovky miliard ze státního rozpočtu, ale sbíráme víčka od lahví, aby mohl nějaký invalida prožít důstojný život, přestože je to právě on, na koho by měl sociální systém pamatovat, a ne na ty, kteří jsou zdraví, svéprávní, a tudíž způsobilí se o sebe postarat. Paradoxně je pak komplikován život těm, kteří se chtějí starat sami o sebe. Při podnikání nesou veškerá rizika a od státu požadují jen to, aby jim neházel klacky pod nohy a nastavil jim takové daně a odvody, aby vůbec mělo podnikání smysl. Náš stát podporuje s vidinou obrovských částek vybraných na daních a s touhou po zabezpečení zaměstnanosti mamutí společnosti, které by se bez toho obešly, a likviduje malé firmy, které jim nemohou často konkurovat. Třeba u výrobců aut je to logické, u obchodních řetězců naopak zbytečné a kontraproduktivní.

Často čtu stesky, jak nízké je naše národní sebevědomí, a jak je tupena naše národní hrdost. Dopujeme se kvůli navyšování obojího úspěchy našich sportovců, umělců či vědců, kteří činní zlomky promile populace, a na jejichž úspěších máme pramalou zásluhu, místo abychom pracovali na tom, díky čemu bychom mohli být sebevědomí a oprávněně hrdí na své vlastní úspěchy. Hledáme imaginární nepřátele, abychom se proti nim mohli semknout, místo toho, abychom se stmelovali pro něco. Jak ale dodat hrdost a sebevědomí ozubenému kolečku, které někdo pouze natahuje, a ono zub po zubu s ostatními kolečky tupě uvádí do chodu celý systém. Asi to nelze jinak, než stroj rozebírat a sestavovat tak, aby celý mechanismus fungoval jako mnoho malých, ale samostatných a nezávislých mechanismů. Čím ale začít?

Málem bych zapomněl na definici pojmů „sociální“ a „socialistický“, respektive pokus o ní, protože žádná jednoznačná definice těchto mnohoznačných slov neexistuje. Ke slovu socialistický se váže ideologie socializmu, což je spíše systém ekonomického uspořádání. V socializmu je preferováno vlastnění výrobních prostředků státem, jak to pamatujeme z předlistopadových dob, ale socialistickými se dají jistě nazvat i tendence státu do soukromého hospodaření zasahovat a snahy ho řídit. Naproti tomu je pojem „sociální“ velmi obecný a ve spojení „sociální stát“ si můžeme představit i stát s fungující tržní ekonomikou, ve kterém je však kladen důraz na sociální rovnost, potlačování chudoby a sociální integraci znevýhodněných skupin občanů.

Myslím, že je dobré žít v sociálně vyváženém státě, ale socialistické tendence jeho ekonomiku poškozují a zasahují často osobních svobod občanů, což se mi jeví jako velmi aktuální.

Autor: Jiří Turner | středa 2.8.2017 11:10 | karma článku: 20.90 | přečteno: 529x

Další články blogera

Jiří Turner

Šedesátej vosmej, vole!

„To se nám na den osvobození, udělalo pěkně, co?“ „Co?“ „Je přece 21. srpen, ne?“ „Co?“ „Rusové, tanky, okupace...“ Útržek rozhovoru mezi starším mužem a mladým prodavačem mě přesvědčil o tom, že 21. srpen 1968 je už asi středověk.

21.8.2017 v 11:40 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 517 | Diskuse

Jiří Turner

Potvrzeno! Brouk Pytlík je nesmrtelný!

Mohlo by se zdát, že se to rozumí samo sebou, protože kreslení hrdinové jsou nesmrtelní z podstaty věci, ale nesmrtelný je zjevně i jeho předobraz, stejně jako používané příměry.

17.8.2017 v 12:05 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 899 | Diskuse

Jiří Turner

Mimozemšťané nad Letnou

Představte si, že by mimozemská entita monitorovala naši planetu a z časových důvodů nebylo možné sledovat celé území, a tak by si, bůh ví proč, vybrala malý prostor na pražské Letné. A zrovna v okamžiku fotbalového derby...

16.8.2017 v 11:32 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 351 | Diskuse

Jiří Turner

Ohrožení tradiční rodiny - pražský prejt

Během uplynulého víkendu bylo vše pečlivě semleto, okořeněno a posléze i upečeno. Naštvané matky, Aliance pro rodinu, D.O.S.T. a jim podobní kulináři dodali té tradiční české pochoutce patřičnou pikantnost.

14.8.2017 v 11:18 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ervín Dostálek

Tak tu máme zas to neblahé výročí toho Osmašedesátýho! A za rok to už bude dlouhých 50 let

"Lidé se pokoušeli vysvětlovat Rusákům, co tady vlastně chtěj, že je tu nepotřebujeme, že si vystačíme sami, pak to začalo vřít a muselo se prchat, tam v Italské už - tatatatata - trochu to tam pokropili z kulometu a začala..."

21.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.58 | Přečteno: 134 | Diskuse

Karel Ábelovský

Podivná ruleta ... je srpen a slunce září

... a ano, ta blížící se noc, vskutku nebude vůbec krátká ... a je s podivem, jak lze vždy a vše překroutit a využít; a je stejně podivné, jak málo tomu vždy rozumíme a jak si každý vykládá vše po svém, a tak jak se jen jemu hodí.

21.8.2017 v 14:04 | Karma článku: 5.74 | Přečteno: 153 | Diskuse

Otto Černý

Jedenadvacátý ....

Srpen, samozřejmě, a čtyřicátý devátý v řadě. Žádné kulaté výročí, ale některé přispěvovatele neodolatelně přitahuje proto, aby si při té příležitosti přihřáli protiruský guláš.

21.8.2017 v 14:01 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 217 | Diskuse

Martin Faltýn

Čím je mi 21. srpen 1968

Mohla by to být typická školní úloha v tzv. Univerzitě třetího věku, kdyby to nebyla realita. Přesto, a možná právě proto, si člověk musel zažít v životě spoustu paradoxů, které život dal i vzal.

21.8.2017 v 12:07 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 361 |

Josef Prouza

Vize Česko 2040, tentokrát odporně politicky nekorektní

V poslední době se politici předhánějí v předkládání vizí budoucího vývoje ČR. Tak jsem i já roztrhal mlhy, vznášející se nad našimi světlými zítřky, a nahlédl do české kotliny roku 2040.

21.8.2017 v 12:02 | Karma článku: 31.11 | Přečteno: 858 | Diskuse
Počet článků 500 Celková karma 18.73 Průměrná čtenost 1018

Ten, který mluví se psy, lidem moc nerozumí a světu také ne, což mu ovšem nebrání se ke všemu vyjadřovat. 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.