Cejchování na Hradě se blíží. Koho si pan prezident označkuje?

Už za několik hodin se jistá skupina lidí rozdělí na dvě kategorie: na ty, co převzali, a ty co převzít odmítli, potažmo ty, kteří schvalují výběr oceněných a jejich účast, a ty, kteří výběr zpochybní a budou velebit ty vzpurné. 

Osobně mi přijde mimořádně smutné, že tento slavnostní akt vyvolává všechno jiné než obecně pozitivní emoce, že významní lidé dostanou v den státního svátku státní vyznamenání.  A řeknu bez obalu a rovnou, že viníkem tohoto stavu není nikdo jiný, než osoba prezidenta republiky. On, a jenom on způsobil tím, že začal vyznamenávat vedle skutečných osobností také své kamarádíčky a podporovatele z řad nýmandů a ostentativně také ignoroval v tomto ohledu řadu významných person, vytvořil dnes mnoha lidem dilema v podobě váhání o převzetí či nepřevzetí a mnoha jiným dilema v podobě akceptování či neakceptování rozhodnutí druhých převzít, či nepřevzít si  z rukou prezidenta  metál. 

V této souvislosti mi stále rezonuje slovo „hanba“, a to jak v souvislosti s hlavou státu, tak s tím, co může vyvolávat cosi, co by mělo být bezpodmínečně spojeno jen s výrazy „úcta“, „hrdost“ a „obdiv“, a přestože akceptuji argument, že ocenění nemá samo o sobě výraz podpory toho, kdo ho uděluje, není ani osoba, která oceněného navrhuje a vyznamenání předává, nepodstatná. Nedávno, přesně před měsícem v souvislosti se Dnem české státnosti jsem četl o svatováclavském řádu (Čestný štít protektorátu Čech a Moravy s orlicí svatováclavskou) udělovaném v době protektorátu okupanty nejen kolaborantům, ale i osobnostem, které neměly s nacisty nic společného, naopak měly obecné zásluhy a také se z pochopitelných důvodů bály ocenění odmítnout. Nechci absolutně srovnávat tyto dvě situace v rovině faktické, jenom mě napadá, jak lze obecně pozitivní ocenění zásluh zneužít právě k onomu ocejchování.

Principiálně nemůže nikdy nastat situace, že dojde vždy k obecné shodě, kdo by měl být vyznamenaný, a kdo ne, na to jsou všechna kritéria příliš subjektivní, ale naopak není snad těžké stanovit, kdo oceněn být jistě nemá, a kdo jistě má. Proto také nebyl svěřen s konečnou platností tento výběr poslancům či senátorům, protože u nich se může projevit určitá podjatost vzhledem k jejich politické příslušnosti a kvůli různým loby, ale nadstranickému, neutrálnímu a uvážlivému prezidentu, který bude povznesen na své osobní animozity a motivace a s nadhledem zváží po příslušné poradě svou volbu. Nevím, jestli i vám, ale mně předešlé řádky připadají jako z nějaké pohádky, tak jsme již otrlí.

Co dodat? Nejraději bych tuto událost nějak zaspal a nedověděl se, kdo byl navržen, kdo převzal, kdo odmítl, a co si o tom kdo myslí. Jelikož to půjde těžko realizovat, píšu o tom alespoň předem a posléze se už k tomu nebudu nikterak vyjadřovat.