Píseň, co mě učil 17. listopad

Řeč bude o onom historickém mezníku, ale nadalo mi to, a do názvu jsem propašoval odkaz na včera zesnulého Wabiho Daňka, a to ne ve snaze vše spojovat, ale chtěl jsem místo nekrologu pouze vyjádřit to, že jsem ho měl rád.

I když ona tam vlastně určitá spojitost je. Muzika, kterou Wabi dělal, souvisí s čímsi, co bylo jistým tichým protestem proti režimu, který zde čtyřicet let panoval. Nebyl to otevřený boj, spíše cesta k rezistenci, která vedla k tomu, že komunistická ideologie sklouzávala po površích správně nakažených jedinců, kteří prožitek svobody, který ve veřejném životě chyběl, zažili kdesi na osadách a čundrech. Může to znít banálně, ale domnívám se, že právě onen pocit svobody vnitřní jasně zviditelňoval onu nesvobodu vnější. Proto se také, samozřejmě v důsledku mnohých vnějších faktorů, komunistický režim sesypal jak hrad z písku.

Když si vzpomenu na listopadové dny, vždy mi kromě mnoha emocí vytane na mysl to, jak principiálně jednoduché vše bylo. Drtivé většině lidí bylo jasné, co je špatné, a co je dobré. Hned za několik týdnů po faktickém pádu režimu se kontury všech idejí i činů počaly rozostřovat, a to do té míry, že dnes už je možná mnoho lidí ochotno zpochybnit 17. listopad jako pozitivní událost. Až tak se dá něco zrelativizovat. Převrat, jak už to tak bývá, se sebou přinesl různé formy zneužití prakticky všeho, co původní ideje do společnosti přinesly. To je ale pouze „technická záležitost“ jejíž řešení je nekonečný proces, nic to však nemění na tom, že původní ideje byly veskrze správné.

„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Banální heslo. Asi se to nikdy nestane, ale podstatné je nosit v sobě přesvědčení, že to tak má být. Prostě se pouze snažit udržovat si schopnost rozlišovat v obecných principech dobro od zla. Může vypadat, že je to složité. Není. Každé malé dítě nám může poradit. Jenom je to těžké, protože je třeba potlačit myšlenky na to, co je výhodné, prozíravé a co se vyplatí.

Dneska už se na čundry moc nejezdí a mnohé osady chátrají. Nemáme čas a svoboda nabídla fantastické množství jiných způsobů vyžití. Snad ještě ani nepotřebujeme utíkat před nesvobodou ve společnosti do svobody lesů a skal. Pevně věřím, že to tak zůstane. I to může být odkaz 17. listopadu.