Boj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát II.

Ale, jak pravil pan Werich, utéci z toho boje také nemůžeme, protože pak by blbost zaplavila svět. Druhý článek exkurze do světa pavědy se týká astrologie. Bude řeč o jejím vzniku, ale hlavně o její iracionalitě a absurditě. 

Všechny definice tohoto nevědeckého oboru se shodnou v tom, že se jedná o nauku, která se zabývá souvislostmi mezi děním na obloze a děním na Zemi. To je ale tak široká definice, že by se do ní hodila i pampeliška, která potřebuje Slunce k tomu, aby rozkvetla, takže je třeba ji zúžit do podoby jasně vyjadřující, že je řeč o silách, které mají mezi Zemí s jejími obyvateli a vesmírem působit, ale nejsou jakkoli měřitelné. Přijde mi zajímavé zamýšlet se nad vznikem astrologie, což nepochybně souvisí s těmi zcela obecnými vztahy Země a vesmíru.  Hvězdami osvícená noční obloha, stejně jako měsíční fáze a Slunce musely fascinovat už naše pravěké předky. Představíme-li si, že neexistoval žádný světelný smog, noční obloha byla jistě neobyčejně silným stimulem.

Časem asi pozorní a zvídaví lidé z řad našich předchůdců postřehli, že to, co na obloze sledují, má jakýsi řád, a že stav objektů na nebi souvisí s tím, co se děje na zemi, nebo že to nějak může sloužit ke konstantnímu měření přírodních i lidských cyklů a procesů. Naši předci měli to štěstí, že měsíční cyklus Měsíce není těžké odpozorovat, a že i roční cyklus Slunce má jakýsi lidský rozměr. Pozadí hvězd se pak jevilo jako více stálé, přestože třeba „zmizení“ nejjasnější hvězdy Síria (na cca 70 dní) a jeho návrat na východní obzor těsně před východem Slunce přímo sváděl k nějakým výkladům, což podtrhla ještě ve starém Egyptě souvislost s nilskými záplavami. Také podobnost doby trvání synodického lunárního cyklu s průměrnou délkou normálního ženského menstruačního cyklu koresponduje se základním starověkým pohledem na svět, který přetrval až do renesance, a odpovídal výroku: „Jak nahoře, tak i dole“, který je připisován Hermu Trismegistovi.

Lidé tak odpradávna vnímali souvztažnosti, které těžko mohli považovat za náhodné. Náboženské představy se prolínaly s astronomickými, ale také se zcela praktickými hospodářskými počiny.  To pořád ještě nebyla ta skutečná astrologie. O ní se dá mluvit až v souvislosti s horoskopy, které počaly vznikat v Babylonu koncem 5. stol. př. n. l. Babylonští astrologové také poprvé rozdělili roční pouť Slunce zvěrokruhem mezi dvanáct souhvězdí, či spíše astrologická znamení po 30°. Ve starověkém Řecku se pak kolem roku 200 př. n. l. v astrologii náhle prosadil nový systém tvorby horoskopů, který významným způsobem rozšířil původní systém babylónský. V helénském období se v astrologii ustálila astrologická terminologie a vznikla stěžejní díla, ze kterých čerpala pozdější arabská i západní nauka. Mezi nejvýznamnější astrology tohoto období lze zařadit zejména Klaudia Ptolemaia, autora „Čtyř knih o astrologii“. Kolem přelomu letopočtu se objevuje první zmínka o postavě mystického mága (pro mnohé boha) zvaného Hermes Trismegistos, kterému je připisováno množství zcela zásadních astronomických, ale také alchymistických spisů, ale jehož faktická existence je značně pochybná. Přesto se jeho údajným souhrnným dílem zvaným Corpus Hermeticum inspirují různí esoterikové do dnešních dnů a jeho jméno nese celé odvětví hermetických nauk.

Západní astrologie navazuje na sklonku 1. tisíciletí n. l. na astrologii řeckou prostřednictvím astrologie arabské, která, která prodělávala společně s ostatními vědeckými obory v té době značný rozmach. Aby se však od 13. stol. mohla výrazně rozvíjet, musela překonat určité rozpory s katolickou církví, k čemuž výrazně dopomohl i sám Tomáš Akvinský. Astrologii se v renesanci věnovaly i osobnosti, které se proslavily zejména svými výsledky v oblasti astronomie, která se na přelomu 16. a 17. století začala z astrologie vyčleňovat. Významnými a úspěšnými astrology  tak byli Galileo Galilei či v Praze působící Tycho de Brahe a Johannes Kepler. Občas získávali astrologové i velký vliv na mocné lidi, čehož bez větších skrupulí využívali také k přivýdělku. Astrologii studoval a obhajoval ještě na počátku 18. století i fyzik Isaac Newton. Od poloviny 17. století udržovalo západní astrologickou tradici především hnutí rosenkruciánů, jejichž úlohu udržovatele a pokračovatele astrologických výzkumů později převzalo svobodné zednářství.

Astrologie v Evropě žila i v době nástupu vědeckotechnické revoluce a modernismu, ale její výrazná renesance započala až v poslední třetině dvacátého století s nástupem postmodernismu reprezentovaného například hnutím New Age. Už mnohem dříve se od astrologie distancovala astronomie a s ní všechny oficiální vědecké disciplíny, nicméně jak jsem uvedl v úvodním článku, postmoderní a postfaktická doba zpochybňuje úlohu vědy a hledá nejrůznější alternativy v nevědeckých disciplínách včetně astrologie, což se může někomu zdát docela podivné. Tak jak mi přijde pochopitelný starověká a středověká existence astrologie, tak se mi naopak zdá nepochopitelná její popularita na pozadí moderního, vědou a technikou zcela ovládnutého světa. V poznávání vesmíru jsme patrně stále na začátku, ale v objektech sluneční soustavy, stejně jako v podstatě vzdálených hvězd, které zcela náhodou a s notnou dávkou fantazie vnímáme jako schématická zobrazení osob, zvířat a věcí, mají jasno i děti školou povinné.

Přemýšlet o astronomii z hlediska kritiky nějakých iracionálních úvah je tak asi zbytečné, protože konzumenti horoskopů o své víře patrně takto nepřemýšlí. Podstata je mnohem prostší. Lidé touží znát svůj osud a chtějí také asi často slyšet, že ne oni, ale jakási neovlivnitelná síla je pro ně determinující. Do jaké míry věří astrologii astrologové, a do jaké míry je to byznys, nechci posuzovat, ale astrologická analýza i předpověď je založena na známých psychologických fenoménech. Je to v prvé řadě Barnumův (nebo také Forerův) efekt. Barnum byl majitel cirkusu a mistr psychologické manipulace, Forer pak vědec, který v roce 1948 demonstroval psychologický pokus na svých studentech. Padesáti z nich dal test osobnosti a řekl jim, že na jeho základě připraví pro každého osobní posudek. Studenti pak měli test ohodnotit podle přesnosti na stupnici od 0 do 5 (nejpřesnější). Ve skutečnosti ale všichni dostali po 14 dnech ten samý posudek, který byl poskládaný z vět z různých horoskopů. Průměrné hodnocení bylo 4,26 a studenti považovali posudky za téměř přesné, odpovídající dokonale jejich osobě. Podobný pokus byl opakován více než padesátkrát a průměrné hodnocení bylo 4,2. 

Tento efekt úzce souvisí s tzv. selektivním myšlením (vnímání), což je obecný psychologický princip založený na tom, že člověk nevnímá všechny podněty stejně, větší pozornost věnuje tomu, co ho zajímá, těší, a co chce vidět, slyšet a vnímat. Selektivně ukládáme informace i vzpomínky. Selektivně myslíme a vnímáme stále, ale vědecká činnost je založena na snaze o pravý opak, tedy na myšlení racionálním a kritickém. Selektivní myšlení nás naopak přiměje věřit třeba tomu, že za úplňku jsme více neklidní. Je to proto, že vnímáme výjimečnost toho dne, jsme-li neklidní jiný den, nehledáme příčiny v Měsíci, ale v běžných problémech. Mimochodem statistiky zločinů, úmrtí apod. dlouhodobě nevypovídají nic o významu úplňku nebo novoluní na naše životy. Konečně při osobním kontaktu používají astrologové, stejně jako kartářky, vědmy a různí čarodějové, mnohdy velmi dobří pozorovatelé a psychologové tzv. chladné čtení („cold reading“), což není nic jiného než kvalifikované odezírání z mimiky a gest zákazníka a okamžité přizpůsobování dalšího počínání na základě jeho mnohdy nevědomých reakcí. 

Nedovedu posoudit (a neznám ani žádný relevantní průzkum), do jaké míry je třeba pro obyvatele naší země astrologie jenom druhem módní zábavy, a do jaké míry lidé horoskopům skutečně věří. Osobně mám pocit, že naprosto nepochybujících zastánců astrologie není až tak mnoho. Bohužel majoritou asi nebudou ani její zásadní odpůrci. Většinový názor se tak dá možná vyjádřit výrokem: něco na tom asi bude. Nu, něco na tom opravdu asi je. Lidé mají v sobě patrně velmi hluboce zakořeněnou touhu věřit. Věřit, a svoji víru nepodrobovat kritické analýze. Tu je asi nutné si osvojit na stejném místě, kde se získává vzdělání a rozvíjí racionální myšlení. Na otázku, kde všude to je, a kde všude to být má, si odpovězme každý sám.  

Použité zdroje:

Jiří Heřt, Výkladový slovník esoteriky a pavěd, 2008, 264 s., Nakl. Věry Noskové, Praha

Jiří Heřt, Alternativní medicína a léčitelství, 2011, 240 s., Nakl. Věry Noskové, Praha

Jiří Heřt, Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína, 1997, 392 s., Nakl.Lidové noviny, Praha

Jiří Grygar,  https://www.youtube.com/watch?v=OI9-dNu9iz0&t=270s

Český klub skeptiků „Sisyfos“     http://www.sysifos.cz/ (různé články a výkladové publikace na oficiálních stránkách klubu)

Wikipedie