Boj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát III.

Ale, jak pravil pan Werich, utéci z toho boje také nemůžeme, protože pak by blbost zaplavila svět. Třetí článek exkurze do světa pavědy se týká homeopatie, oboru, o kterém si řada lidí myslí, že je už součástí klasické medicíny.

Ti dotyční se však mýlí. Není a být nemůže, přestože z důvodů, o kterých snad ani nechci spekulovat, se jí věnují i lékaři a dokonce jí počíná někde akceptovat i legislativa. Co byste si o mně mysleli, kdybych vám řekl, že do vědra s vodou naleji panáka kořalky, to vědro přeliji do plného sudu, ten sud do cisterny a tu cisternu do napuštěného bazénu, a budu předpokládat, že se napitím vody z bazénu opiji, a budu tím opilejší, čím méně alkoholu v bazénu bude a největší grády to bude mít, až v mnou konzumovaném vzorku nebude ani jedna jeho molekula? Předpokládám, že byste si mysleli, že jsem se zbláznil, a těžko bych se tomu mohl divit. Je proto zajímavé, že homeopaté nejsou na uzavřených odděleních, ale volně chodí po světě (a dokonce oficiálně léčí), přestože tvrdí zcela vážně něco velmi podobného.

Homeopatie, nejrozšířenější obor alternativní medicíny, vytvořil počátkem 19. století Samuel Hahnemann sdružením několika starších neortodoxních principů. Svou teorii nazval na rozdíl od allopatie (allos= řecky „jiný“) homeopatií ( homoios= řecky „podobný“). Svou teorii publikoval v knize Organon der rationalen Heilkunde v roce 1810 v Lipsku a homeopatie byla na základě neutěšeného stavu tehdejší medicíny, která řadu pacientů spíše poškozovala, dobře přijata a počala se rozšiřovat do okolních zemí.

Homeopatie je založena na dvou základních principech: na principu léčby podobného podobným (similia similibus curantur) a principu infinetizimálního- nekonečně malého - dávkování. Znamená to, že pacient je léčen téměř nulovou dávkou takové látky, jejíž požití u zdravého jedince vyvolá příznaky podobné příznakům choroby. Specifický je i způsob přípravy léků. Jeden díl matečné tinktury připravené většinou macerací rostlinných nebo živočišných tkání, ale i minerálů, se ředí za stálého třepání deseti (decimální, D ředění) nebo sty (centezimální, C ředění) vody nebo alkoholu. Výsledný roztok se ředí dál stejným způsobem, mnohdy až do hodnot několika set i více „C“. Když je dosaženo C10 – C12, mizí z roztoku poslední molekuly původní látky.

Účinek výsledného preparátu, ať už roztoku nebo granulí, vysvětluje homeopatie tak, že léčebná složka má duchovní povahu, a že je její efekt tlumen hmotou. Proto také postupným odstraňováním „hmoty“, stoupá léčebný efekt. Další zvyšování účinku po odstranění poslední molekuly tinktury vysvětlují dnes homeopaté tak, že po molekulách původní látky zůstávají v „ roztoku“ stále se množící „otisky“. Kuriózní je i diagnostika. Homeopatie neuznává diagnostické jednotky vědecké medicíny, nevyšetřuje pacienta fyzikálně ani laboratorně, ale řídí se jeho subjektivními pocity a výroky. Nejvyšší formou homeopatické léčby je tzv. konstituční léčba, kdy se podle individuálních vlastností pacienta vybere lék, speciálně určený na konkrétního pacienta, lék, který má mít při jediné dávce mohutný a dlouhodobý efekt na skutečné choroby i jejich minulé příčiny.

Pominu-li nelogičnost takového přesvědčení, nemá tato teorie ani oporu v chemii. Základní idea je chybná, protože fyzikální ani chemické vlastnosti vody, tedy jejích molekul ani klastrů1 nelze trvale změnit. Pokud má voda jiné působení než čistá voda (voda po masivním rozředění tinktury je de facto čistá voda), pak je to způsobeno přidávanými nebo získanými substancemi. Termíny jako frekvence, vibrace nebo energie vody, informovaná voda, pravo- a levotočivost nebo duchovní vlastnosti vody, to vše jsou termíny nesmyslné a ničím nedoložené. Chybné jsou i představy homeopatů o „paměti vody“. Existence klastrů je totiž v důsledku chaotického pohybu molekul nesmírně krátkodobá, neustále se rozpadají a znovu vznikají v pikosekundách (biliontina sekundy). Kolem určité molekuly nebo větší částečky může mít klastr specifickou strukturu, ale po vymizení poslední molekuly, u homeopatického potencování nad C10-12, se už takové typické klastry netvoří a ihned tedy mizí jakákoli stopa po účinné látce.

Homeopatie se nevyvíjela stejnoměrně. Zájem o ní prodělal několik vln a kolísal od nadšení až po jednoznačné odmítnutí. Homeopatii aktuálně provozují léčitelé i lékaři a v jen v Evropě existuje několik škol (francouzská, německá apod.). I v České republice je homeopatie rozštěpena do několika organizací. Tuto pavědu nelze hodnotit jinak, než jako absurdní výmysl, který nemá při současné úrovni vědy žádné opodstatnění. Je založena na principech, které jsou v příkrém rozporu s přírodními zákony i s vědeckými poznatky. Každý z jejích principů lze snadno vyvrátit jednoznačnými věcnými i logickými argumenty. Účinnost homeopatie byla také mnohokrát ověřována dvojitě slepými experimenty3. Pokud byly provedeny na seriózním pracovišti, byly vždy negativní. Několik dosud provedených metaanalýz2 účinnost homeopatických preparátu nepotvrdilo.

Pozitivní účinek homeopatik, pokud není vysloveně jen subjektivním pocitem, je založen na principu placeba – víry pacienta v účinnost léčby, což vyvolává pozitivní emoce, které mohou i objektivně zlepšit pacientův zdravotní stav. V tomto je ukryt jediný skutečný přínos homeopatie. Individuální, empatický, slušný a přesvědčivý výkon lékaře má pozitivní vliv na léčbu, a na to někteří klasičtí lékaři jaksi zapomínají nebo tuto skutečnost nedoceňují. Jistě to nefunguje univerzálně u všech nemocí a typů léčby, u psychosomatických potíží je to jednoznačné, na srůstání kostí asi více působí objektivní dispozice pacientova těla, ale lékaře by měl opouštět pokud možno vždy pozitivně naladěný pacient, mající důvěru v použitou léčbu i osobu lékaře.

Lékařské odborné organizace považují homeopatii za metodu pseudovědeckou. Česká lékařská společnost J. E. Purkyně vyloučila Českou homeopatickou společnost ze svých řad. Homeopatika jsou sice řazena mezi léky, ale léky zvláštního druhu, u nichž se kontroluje jen bezpečnost, ale neověřuje se jejich účinnost. Z různých ekonomických, ideologických a možná i politických důvodů je však homeopatie některými státy, lékařskými institucemi i pojišťovnami akceptována nebo tolerována.

Poznámky:

1Klastry (v biochemickém smyslu) jsou soubory atomů či molekul, které nejsou vázány kovalentními vazbami, ale drží je spolu slabší interakce, jako jsou např. van der Waalsovy vazby nebo vodíkové můstky.

2 Metaanalýza je typ vědeckého výstupu používaný například v biomedicíně, který je založen na statistické kombinaci výsledků dříve publikovaných výsledků. Kvalitně provedená metaanalýza má mnohem vyšší stupeň věrohodnosti než jednotlivé studie, protože spojuje vhodným způsobem data z velkého množství pokusných subjektů.

3Dvojitě slepý experiment. Experiment je jedním ze základních nástrojů vědecké metody. I když existuje řada typů experimentů, v medicíně a biologii je to především dvojitě slepý experiment, který umožní dospět k objektivním výsledkům, nezkresleným vědomím účastníků experimentu. Při těchto typech experimentů a klinických studií se pracuje s rozsáhlým, statisticky hodnotitelným souborem homogenních případů, které se náhodně rozdělí (randomizují) do dvou stejně velkých souborů. V klasických experimentech se jedné skupině podá nová, zkoušená látka, druhé placebo. V moderní klinické studii se místo placeba z etických důvodů aplikuje jiný, dosud používaný medikament. Výsledky se statisticky zpracují. Podstatou dvojitě slepého experimentu je, aby ani pacient, ale ani lékař nevěděl, která z obou látek byla použita. Nejde jen o vyloučení vědomého podvodu, ale i podvědomě může lékař hodnotit a přizpůsobit výsledek své hypotéze. Někdy ani dvojité zaslepení nestačí a je třeba zaslepit i laboratorní vyšetřování a statistické zpracování. Mluví se o trojitě nebo totálně zaslepeném experimentu. 

Použité zdroje:

Jiří Heřt, Výkladový slovník esoteriky a pavěd, 2008, 264 s., Nakl. Věry Noskové, Praha

Jiří Heřt, Alternativní medicína a léčitelství, 2011, 240 s., Nakl. Věry Noskové, Praha

Jiří Heřt, Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína, 1997, 392 s., Nakl.Lidové noviny, Praha

Jiří Grygar,  https://www.youtube.com/watch?v=OI9-dNu9iz0&t=270s

Český klub skeptiků „Sisyfos“     http://www.sysifos.cz/ (různé články a výkladové publikace na oficiálních stránkách klubu)

Wikipedie