V 78 letech má už asi každý nárok na trochu té demence. Nežli však člověk zcela pozbude soudnosti, měl by učinit opatření, aby nedělal ostudu sobě a svým blízkým. V případě známé osobnosti a významného politika to znamená i to, aby úplně nepohřbil svůj historický obraz. To se Václavu Klausovi již docela podařilo.
Asi by se dala s odstupem času najít mnohá negativa v jeho působení na Ministerstvu financí, na postu premiéra i prezidenta, ale zlom patrně nastal až s jeho prezidentskou amnestií, kterou lze těžko chápat jinak než jako lumpárnu. Pak se z Klause stal klimatolog na plný úvazek. Bohužel uchopil onu problematiku z pozice politika a ne přírodovědce, čímž na sebe sice upozornil, ale zároveň ze sebe udělal v očích alespoň trochu informovaných lidí blázna.
Ve svém institutu se pak obklopil podivnou garniturou lidí a pomalu a jistě počal popírat i to, co bylo podstatou české polistopadové politiky. Patrným se záhy stal jeho odklon od Západu, a naopak těžko pochopitelným příklon k Východu. Možná měl Klaus takové názory i dříve, a jako premiér či prezident je nemohl naplno ventilovat, ale mnohé pravicově smýšlející občany tím asi dost zaskočil.
Kromě otázek klimatu a kritiky ekologického a klimatického aktivismu začal Václav Klaus svoje politické postoje definovat i na základě tématu genderu, rasových a náboženských otázek, problematiky menšin, a nakonec i homofobie. Z ekonoma a ekonomického prognostika se před branou osmdesátky stal bojovník proti rovným právům menšin, popírač klimatických změn a odpůrce ekologů a také holíkolizec Kremlu a obhájce komunismu.
Jak už jsem naznačil, nikdo neví, co s ním stáří provede. Kdyby nebylo Klausovi staršímu umožněno se dál politicky angažovat ve straně svého syna, byl by na něho jen smutný pohled, jako na starého muže, který nedokázal z politiky a z veřejného života včas odejít. Takto se však nabízí otázka, jestli Klausovy názory nesdílí i hnutí, které podporuje.
Jestli se bude tato strana prezentovat jako obhájkyně komunistického režimu v Československu, může sice přetáhnout voliče KSČM (což už se prý děje), a tím tuto stranu konečně vystrnadit z Parlamentu, ale zároveň se asi sama dostane do oblasti politického spektra, odkud již není úniku.