Před chvíli jsem zachytil rozhovor s Kalouskem v PS, a už ani tento prezidentův oblíbenec dnešní projev hlavy státu na podporu schválení státního rozpočtu nekomentoval, respektive utrousil jen něco o každoroční mantře.
Dnes má také nemocnice vydat zprávu o prezidentově zdravotním stavu. Z toho je patrné, že prezident netrpí žádnou akutní a fatální chorobou. Stejně však je patrné, a to i bez lékařské zprávy, že se prezident pomalu ocitá na hraně schopnosti funkci prezidenta zastávat.
Jsou lidé v jeho věku, kteří jsou na tom dobře jak fyzicky, tak i mentálně. Na někoho holt dolehne stáří dříve, na někoho později. Nemá-li člověk, na kterého počíná útočit senilita, dostatek vlastní sebereflexe, což se běžně stává, tak musí zafungovat seniorovi blízcí.
To se evidentně neděje a je snadné se domýšlet, proč se to neděje. Asi velmi rozkošatělému stromu prezidentových spolupracovníků, sympatizantů a na ně navázaných lidí tento prezidentův stav vyhovuje. A čím bude Miloš Zeman nemohoucnější, tím více jim vyhovovat bude. Jeho mluvčí například už evidentně přebírá některé prezidentské záležitosti.
To vše se dalo předpokládat už před druhou prezidentskou volbou, ale o něco větší část lidu to v potaz nevzala, a tak máme, co jsme chtěli. Nezbývá nám než se modlit. Za co? Řekl bych, ať se každý modlí, za co chce. Mně osobně záleží na vlastní zemi více než na cizím prezidentovi, respektive na odcizeném prezidentovi.