Je zvláštní, že takový komentář jsem si nepřečetl v Parlamentních listech (to neznamená, že tam něco takového není), ale napsala to Tereza Spáčilová a „otiskl“ Reflex (čtěte zde). Marně si hlavu lámu, co někoho může přimět vytýkat České televizi to, že reaguje na aktuální situaci mimo jiné tím, že pro starší občany, kteří by prioritně měli trávit víc času doma, zařazuje pořady, které má obecně tato věková skupina v oblibě. Má-li nějaký důchodce rád americké sitkomy, nikdo mu nebrání sledovat je v hojné míře na komerčních kanálech a nikdo ho nenutí nový kanál ČT vůbec ladit.
Myslím si, že tato aktivita ČT zasluhuje spíše pochvalu a mimořádnou chválou bych nešetřil v případě pořadu, který taktéž reaguje na vzniklou situaci, jímž je UčíTelka. Žádná komerční televize takto nezareagovala, stejně jako žádná komerční televize nepřináší takový objem informací k aktuálnímu tématu č.1. Nikdo jim to nemá za zlé a nikdo nekritizuje onu porci plytké zábavy v podobě nekonečných seriálů, béčkových filmů, zábavných pořadů, reality show a nekonečných reklam. Komu se to líbí a komu to vyhovuje, ten to konzumuje, komu ne, ten sleduje něco jiného nebo nechává „bednu“ vypnutu.
Nechci vůbec tvrdit, že každý projekt ČT je zdařilý, komerčně úspěšný (což asi není úplně totéž) a že veřejnoprávní médium musí oslovit každého. Smyslem veřejnoprávní televize je nabízet to, co jiní nenabízí. Retro filmy nebo jiné starší pořady sice vysílají i jiné kanály, ale projekt ČT3 má smysl v určité koncentraci takové televizní a filmové tvorby, stejně jako je to třeba v případě retro kanálů hudebních. Vadí snad někomu, že se jiní jejich prostřednictvím vrací do „zlatých sedmdesátek“ či „osmdesátek“, přestože on jede na vlně aktuální muziky? Asi ne.
Nemohu si odpustit ani vyjádření názoru, že Nemocnice na kraji města, Televarieté, Eliška a její rod, O poklad Anežky české, Karel Gott v Lucerně a jiné, nejsou zrovna pořady, které by někoho mohly vysloveně urážet. Konečně i vysílání 30 případů majora Zemana na Barrandově mělo onehdy velký ohlas. Záleží asi jen na tom, jestli se na něco takového někdo dívá jako na svědectví doby (myšleno vznik seriálu), nebo s nostalgii, že je tato pohnutá doba minulostí. Dle vkusu, věku i nátury se na mnohé počiny staré třicet, čtyřicet, padesát let můžeme dívat s ironickým úsměvem, ale můžeme si také položit otázku, co z dnešní tvorby, naší i zahraniční, přežije jen jeden jediný rok. Konzumujeme často zábavu na jedno použití, stejně jako užíváme jiné rychloobrátkové zboží, a to i tehdy, když ze své podstaty vůbec nemá takový charakter.
Přestože rozhodně nejsem seriálový typ, včera jsme se se ženou dívali na Nemocnici na kraji města. Je pravda, že mi některé pasáže přišli trochu legrační a moje paní měla i určité výhrady odborného charakteru, oba jsme si ale vzpomněli, jak jsme kdysi „Nemocnici“ hltali. A přestože jsme teprve padesátníci, kteří rozhodně nežijí minulostí, tak nám těch padesát minut vůbec nic neudělalo. Těšíme se, až budou dávat Byli jednou dva písaři, což je, myslím, dílo zcela nadčasové a bude možná bavit lidi i za dalších padesát let.
Ze svého čistě osobního pohledu bych bez problémů oželel drtivou většinu různých komerčních stanic, ale za Českou televizi bych hledal náhradu asi poměrně těžko. Myslím si, že jí prospívá kritika, která cílí na určité snahy o její programovou komercionalizaci, stejně jako diskuse o jejích investigativních pořadech a zpravodajství. Možná trochu paradoxně se domnívám, že by její programy měly přinášet právě to, co komerční televize nepřináší. Přijde mi zbytečné, aby se ČT snažila konkurovat Primě či Nově v masivní seriálové tvorbě naší i cizí provenience, či v různých reality show. K tomu je ovšem třeba, aby její méně komerční pořady respektovali i ti, co je nesledují. Dobrým příkladem je právě ČT3.