Co v Řeporyjích vyoral, v Praze 6 a na Mariánském náměstí vyryl

"Mám takový pocit, že Slunce obíhá kolem Země. Mám ho vždy, když pohlédnu na oblohu. Sice se říká, že je to opačně, ale já si to neumím ověřit. Lidé, kteří zastávají heliocentrický názor, mi připadají nedůvěryhodní či prolhaní."

I v civilizovaných zemích prý žijí lidé, kteří se dosud s reálným fungováním naší sluneční soustavy jaksi nevypořádali. Myslel jsem si, že je to nějaká zanedbatelná minorita, kterou majorita může považovat, ze nevýznamnou bandu hlupáků, která se postupem času zmenšuje, protože prezentace argumentů se v rámci osvěty stále zlepšuje. Nyní se mi zdá, že dochází k určitému paradoxu: čím prokazatelnější argumenty a větší svoboda hvězdářů, tím více roste počet těch, kteří důkazy ignorují a astronomům nevěří.

Možná není v názoru na vztah Slunce a Země tento paradox tak průkazný, protože ač si ani toto neumí mnoho lidí experimentálně ověřit, ne každý chce být za hlupáka. Stejně jako evidentně fungují astronomické i obecné fyzikální zákony, které nějaké církevní či jiné tmářství již dlouho nezpochybňuje, tak existují i ověřitelné historické, stejně jako aktuální reálie, které u nás již na základě nějaké pochybné ideologie nepřekrucuje, nezamlčuje a tendenčně nevykládá totalitní režim. Nikdo sice nikomu nebrání jakkoli účelově zkreslovat historické reálie nebo rovnou lhát, ale historici jsou ohledně faktů většinou ve shodě.

Přestože je něčím jiným předkládání aktuálních a historických faktů a něčím jiným je jejich hodnocení, a budeme-li se držet běžných společenských a etických norem, neměla by se ani naše hodnoceni nijak zásadně lišit. Neměla, ale liší se. Nabízí se tedy otázka: proč? Myslím si, že je zcela normální na základě historických reálií ohledně nacistického Německa, odsuzovat zločiny nacismu a tím i všechny, kdo činí opak. Úplně stejně lze na základě reálií o stalinistickém režimu Sovětského svazu, hodnotit jeho zločiny. Skutečnost, že se tyto dva režimy kdysi střetly, může vést k tomu, že zhodnotíme, že v určité situaci byl jeden lepší a druhý horší, ale rozhodně to nemůže vést k tomu, že jeden byl špatný a druhý dobrý. Špatnost obou je zcela jednoznačná.

Tento princip se v obecné i zcela konkrétní podobě přenáší až do dnešních dnů. Události předcházející 2. světové válce, události válečné, a zvláště pak reálie poválečné je třeba hodnotit tak, jak odpovídají realitě. Stejně jako je absurdní zlehčovat či popírat vinu hitlerovského Německa, je zcela absurdní ignorovat jasná negativa spojená s rolí Sovětského svazu ve zmíněných dobách.  Na základě racionálního pohledu a obecných morálních a etických principů tak můžeme asi snadno zaujmout stanovisko k tématům, která aktuálně hýbou veřejným míněním: ke Koněvově soše, k pamětní desce v Řeporyjích a také ke zcela neuvěřitelným reakcím Ruska, které se do dnešních dnů nevymanilo z dogmat a bohužel mnohdy ani z používání prostředků, které se váží k jeho zločinným režimům.

Rusko je v tomto ohledu velmi specifické, ale co je pro mě osobně naprosto nepochopitelné, je to, že od jakýchsi bludů normalizační výuky dějepisu a ideologické masáže těch let se stále asi neodpoutalo mnoho našinců. Nechce se mi ani věřit, že se stále někdo dívá na zmíněnou dobu černobíle, že vidí jen hrdiny na jedné straně a padouchy na druhé. Že někdo nechce přijmou to, že stejně jako Německo provádělo židovskou genocidu a okupovalo poražené (a bez boje obsazené) státy, tak Rusové prováděli genocidu na vlastním obyvatelstvu, respektive na obyvatelstvu násilně připojených území a států, a posléze okupovalo suverénní státy, ve kterých šířilo za pomoci kolaborantů svoji ideologii. Pouze díky skutečnosti, že Hitler ve svém velikášství napadl Sovětský svaz, patrně nedošlo k tomu, že si dva zločinné režimy nerozdělily Evropu a jiné části světa tak, jak to naznačil pakt Molotov – Ribbentrop.

Na základě výše uvedených skutečností a realistického pohledu na současné Rusko můžeme hodnotit i aktuální „kauzy“. Tím nechci tvrdit, že máme věřit každé mediální informaci, ale je asi dobré si uvědomit, kdo je, a kdo není důvěryhodný. Pokud chceme věřit astronomům, a ne astrologům, pokud věříme vědcům, a ne šarlatánům, seriózním lidem, a ne hochštaplerům, pokud máme přirozenou nedůvěru k těm, kdo nám lhali, škodili, a stále se nám snaží lhát a škodit, tak bychom asi neměli vyjadřovat podporu ruskému režimu a jeho dezinformačním prostředkům a prostředníkům. Jak už jsem uvedl, neznamená to věřit všemu, co je naopak namířeno proti všemu ruskému, ale chtějme další argumenty a důkazy místo ventilování těžko pochopitelných pocitů, které mohou působit jako ono absurdní hájení „geocentrické teorie“.