Proč nejsem rasista

Proč se místo kritiky bourání soch nezajímáme o to, na základě čeho je někdo jiný chce bourat? Proč se místo snahy vypořádání se s vlastní minulostí, toužíme ospravedlnit nejen tu minulost, ale i naše poklesky v současnosti?

Neodolal jsem a přispívám tak určitou formulací svých názorů k obecně podivné diskusi. Vysvětlím, proč považuji všechny ty názorové články o tom, kdo rasistou v historii byl, kdo jím je a proč, za docela zbytečné. Jsou z mého pohledu absurdní, pokud jsou reakcí na to, proč se tato problematika aktuálně diskutuje.

Je asi úplně zbytečné v okamžiku, kdy po světě dochází k dramatickým reakcím na události, které zažehl incident v americkém Minneapolisu, diskutovat o tom, jestli byl rasistou Churchill, nebo dokonce třeba Neruda, a s tím v jakémsi sebezpytu hodnotit sami sebe, jestli rasisty jsme, či nejsme a proč.

Podstatou té absurdity je časový posun. Před sto lety byl rasismus (lépe řečeno některé jeho projevy) společenskou normou, kdežto dnes tomu tak není, což ovšem neznamená že máme na stoleté události nahlížet dnešním fokusem, ale neznamená to ani to, že si vystačíme s fokusem té doby. 

Je s tím totiž řada problémů: Jistou formou rasismu je třeba i antisemitismus, který byl opět na přelomu 19. a 20. století i později něčím naprosto společensky přijatelným. Můžeme ovšem na základě takového konstatování vnímat holokaust jako takovou snadno pochopitelnou záležitost obecně vyplývající ze společenské situace té doby? Asi těžko.

Můžeme vnímat britskou rasovou genocidu v jižní Africe téměř ze stejné doby jako také jen nějaké vyústění jakési specifické situace a dobového klimatu?  Skoro by se chtělo říci, že ano, a to je možná to, co mnohým vadí. I mně osobně vadí, že pro tyto historické události není jednotný etalon, že se říká „A“ a neříká se „B“.

Hitler je zrůda a zločinec, protože způsobil válku a s ní smrt a utrpení desítkám milionů lidí. Churchill je pašák, protože se mu postavil. Tečka. To je ovšem to „A“. Není třeba hledat kladné stránky Hitlera a nacismu, asi žádné nejsou, ale je třeba se srovnat s tím, že Churchill a s ním britský (i mnohý jiný) kolonialismus mají některé aspekty, které si nezadají s těmi hitlerovskými.

Někteří se těžko srovnávají i s tím, že s hitlerovským režimem si nezadal ani ten stalinský, pro jiné je nemyslitelné se v tomto smyslu bavit o Churchillovi, a proto se to pořád někdo snaží nějak relativizovat, přestože to prostě nejde. V tomto smyslu můžeme relativizovat možná počínání Napoleona, Čingischána nebo Marka Aurélia, ale ne Churchilla, protože to bychom museli "rehabilitovat" i Hitlera se Stalinem.

Nemám valné mínění o někom, kdo se prohlásí za rasistu a pak se to snaží nějak dovysvětlit. V jistém smyslu je totiž rasismus vrozený zvířatům i lidem, ovšem lidé jsou obdařeni svobodnou vůlí a také morálkou, která by měla u každého slušného člověka jeho pudy a atavismy korigovat. Na historii můžeme nahlížet pohledem té doby, ale ne bezezbytku, na současnost musíme nahlížet jen pohledem dnešním, a to na základě aktuálních společenských norem a na základě současných morálních principů. Pokud to nebudeme dělat, budeme si lhát o historii a budeme žít v sebeklamu v naší současnosti.