Francie a islám - všechno špatně!

Francouzi mají aktuálně problémy, které jsou součástí dávného i docela nedávného historického dědictví. Navíc k řešení problematiky muslimské menšiny a islámu přistoupili v evropském kontextu pozdě a také úplně špatně.

Aktuálně zveřejněný čin islámského fanatika není ojedinělý a s těmi předchozími patrně v mnohém souvisí. Nic nenasvědčuje tomu, že by byla Francie cílem sofistikovaných útoků teroristických organizací, spíše v této zemi roste frustrace muslimů, čehož využívají radikální imámové, kteří mohou být napojeni na teroristické organizace a militantní náboženská hnutí. Nabízí se samozřejmě i souvislost s aktuálním přístupem a výroky francouzských politiků v čele s prezidentem Macronem.

Francie, ač to nemusí být zcela patrné, je etnicky nejrůznorodější zemí Evropy. Více jak 40% Francouzů je neevropského původu, a nejde jen o Araby a Berbery či obecně muslimy. Jedná se o velkou diasporu židovskou a arménskou, o asijské přistěhovalce a také migranty z Karibiku a subsaharské Afriky. Vedle toho mnoho Francouzů pochází z různých evropských zemí, hlavně z Polska, z Ruska, z Balkánu, Španělska či Portugalska.  Takto mnohonárodní a multietnická společnost vznikla jako jeden z důsledků francouzského koloniálního impéria, respektive jeho rozpadu, ale také na to měl velký vliv fakt, že Francie byla (a v mnohých ohledech stále je) jedním ze světových kulturních i ekonomických center, a prezentovala se vždy velmi liberální politikou a demokratickými principy.

Je pochopitelné, že v takto multinárodním multietnickém a multináboženském prostředí se musí odrazit i problémy vzniklé někde zcela jinde. Současná krize islámu tak pochopitelně dopadá v prvé řadě na zemi, kde je velmi početná islámská menšina, a když k tomu ještě vezmeme v potaz, jak dlouho byly francouzskými vládami opomíjeny problémy různých subkultur, jejich vzájemných vztahů, tvorba ghett a ekonomické problémy chudších společenských vrstev (tedy často migrantů a potomků migrantů), nemůže být aktuální stav žádným překvapením. Problémy s nepřizpůsobivými, často neasimilovanými a neintegrovanými komunitami pak pochopitelně vyvolává nespokojenost i etnických Francouzů. Následují tedy direktivní opatření, kontroverzní zákony a necitlivá vyjádření politiků, čímž se uzavírá kruh příčin a důsledků, ze kterého nikdo neví jak ven.  

Projevovat jakýsi údiv nad tím, že se francouzští muslimové radikalizují, je výrazem pokrytectví. K radikalizaci islámu dochází prakticky všude, má to mnoho specifických i obecných příčin, ale pomineme-li prevenci (ve Francii zcela zanedbanou), tak jediným řešením je pouze vyhlášení války radikálům, nikoli náboženství či etniku. Necitlivé výroky na adresu náboženských principů, symbolů a nejposvátnějších atributů islámu, tedy osoby Proroka a Koránu, je tím nejnešťastnějším, co se dá v takové situaci dělat, a nic už nenapraví fráze o náboženské svobodě a rovnoprávnosti všech Francouzů. V dané chvíli se totiž možná necítí být rovnoprávným vůbec nikdo, a naopak se mohou všichni cítit jako poškození, etničtí Francouzi, integrovaní cizinci včetně muslimů i lumpenproletariát „všeho druhu“ na předměstích.  

Prezident Macron tvrdí, že chce „zavést civilizovaný islám“ či „francouzský islám“. Už jenom takové výrazy musí vyvolávat nevoli a ani na základě obecných principů to není šťastné vyjádření. Macron islám nezmění a nedonutí direktivně muslimy, aby měnili podstatu svého náboženství a svůj přístup k němu. Pouze velmi pomalými a „evolučními“ procesy se mění přístup věřících k náboženství. To, co je možné a nutné měnit direktivně jsou pouze určité projevy, které jsou v rozporu s právem a obecnými normami, přičemž ani to nelze dělat překotně, pokud k tomu bylo roky přistupováno zcela jinak.  

Je snadné říci, že na vině jsou historické souvislosti, špatná dřívější i současná politika nebo naopak migrace či islám jako takový. Příčiny problematického stavu jsou nepochybně velmi komplexní a okamžitá řešení jsou nemožná. Je třeba odsoudit násilí a potrestat viníky, ale konfrontace, včetně té slovní, je však dle mého soudu tou nejméně pravděpodobnou cestou k postupné normalizaci. Ta je navíc v současné době v nedohlednu i z příčin, které nikdo nepředpokládal. Pandemie a s ní spojená ekonomická krize budou tuto problematiku jenom komplikovat.