Bič na chudé a bič na neposlušné

Zaujaly mě v krátkém sledu dvě „bičující“ dámy. Jedna má pocit, že nás bičují sny bohatých, zelených aktivistů, a pro tu druhou je bičem na neposlušné členy EU právní stát. Mám pocit, že jsme spíše flagelanty než těmi bičovanými. 

Abych byl zcela adresný, tak jde o článek paní Dítětové (zde) a článek paní Lhotské (zde). Přestože má každý z obou blogů trochu jiné téma, je docela snadné polemizovat s tím, co mají společné, což je ten bič, který se ve své symbolické podobě asi docela náhodou objevuje v názvu obou zamyšlení. Přijde mi docela typické, že v obou případech je poukazováno na jakési nepřijatelné bičování, které je však základních principech správné. Předpokládám, že paní Dítětová obecně vnímá jako správné udržování životního prostředí a Kateřina Lhotská kvituje existenci právního státu, respektive si dámy nemyslí, že je zbytečná ekologie a právo.

V prvním případě jde o to, že se prý jaksi „spojili“ ekologičtí aktivisté a byznysmeni a z ekologie se stal kšeft, který tuneluje naši civilizaci a poškozuje obyčejné lidi, tedy ty „chudé“, které vysávají ti „bohatí“. Myslím, že je to trochu jinak. Ekologický aktivismus není primárně kšeft, ale naopak reakce na to, že selhávají systémové nástroje. Je to celé spektrum nátlakových počinů, od zcela legálních aktivit odborníků i laiků, přes spontánní akce různého druhu a různé opodstatněnosti až po ekoterorismus. Ani ekologický byznys není jenom lumpárna, ale tato problematika docela normálně vytváří mnoho podnikatelských příležitostí, které mohou aktivismus využívat, ale v případě různých podvodníků také zneužívat, přičemž se všichni klidně mohou vzájemně „domlouvat“.

Obnovitelné zdroje a šetrná, životní prostředí nezatěžující řešení nejsou však žádným podvodem, ale naopak jedinou cestou k přežití lidstva na této planetě. Tento axiom by měl mít na mysli každý, kdo se do kritiky ekologie pustí. To pochopitelně neznamená, že není třeba pranýřovat ono zneužívání obecně správných řešení, podvody a různé kontraproduktivní aktivity, které jen ze ziskuchtivosti někdo podpoří a ze stejného důvodu jiný realizuje. Není však správné se k této problematice postavit tak, že v tomto oboru podnikají lumpové, a že je to tedy obecně lumpárna. Takový přístup je bohužel čím dál častější, a proto také nebezpečný. Klidně vám někdo řekne, že auta na alternativní pohon (elektřinu, vodík apod.) jsou nesmysl, aniž by se obtěžoval vysvětlit, na co budou jezdit, až extrémně zdraží a následně dojde ropa. Je zcela nezpochybnitelné, že zbývající zásoby této suroviny by měly spíše sloužit jako těžko nahraditelná surovina pro chemický průmysl, a ne jako palivo spalovacích motorů, které navíc produkují CO2, jehož vysoká koncentrace v atmosféře nás opravdu ohrožuje, a to i kdyby všichni Klausové tvrdili něco jiného a stavěli se na uši.

Výše uvedeným jsem tak chtěl pouze vyjádřit, že by toto měli mít různí kritikové ekologických aktivit na mysli a kritizovat skutečně jen to, co je průkazně kritizovatelné a pokud možno nepaušalizovat, což autoři, jako je paní Dítětová, dělají s velkým gustem. Je to populární přístup, na čemž mají svůj podíl právě různí hochštapleři propojení se státní správou, bezohlední byznysmeni kašlající na dopad svých aktivit i různí pomatenci z řad aktivistů, ale vždy je potřeba před příslušnou determinací zvážit, kdo je kdo, a ne to vzít z jedné vody načisto. Pokud někdo vydělá na ekologickém projektu, není ještě podvodník, a ekoterorista, což by si měl uvědomit třeba i pan Hurt, je druhem teroristy, který má na rozdíl třeba od teroristy náboženského motivaci ekologickou, ale jinak se od něho principiálně neliší.  

Vrátím-li se k článku Kateřiny Lhotské, najdu tam do jisté míry podobné principy. Evropská unie tlačí na rebelující Polsko a Maďarsko skrze dodržování zásad právního státu. Tyto státy se totiž obávají zneužitelnosti požadavku na dodržování „principů právního státu“, kterým má být čerpání prostředků z fondů EU podmiňováno, proto blokují jednání o rozpočtu EU na následující sedmileté období. Co je špatného na dodržování principů právního státu? Zkusme to otočit: Má být EU nebo jakékoli jiné společenství uskupením států demokratických společně s nedemokratickými, s fašistickými nebo komunistickými diktaturami, nebo s jakýmikoli jinými režimy, které nebudou vázány žádnými společnými principy a normami? To je asi nesmysl, že ano? Taková unie by asi ztratila svůj význam a smysl.  

Třeba EU smysl nemá, ale zatím existuje a my i všichni ostatní jsme dobrovolnými členy. I Polsko a Maďarsko, které sice zatím nejsou diktaturami ani obecně zcela nedemokratickými systémy, ale takovým státem se nestane žádný hned a zrovna tyto mají v mnohých ohledech „dobře našlápnuto“. Jinými slovy, právní stát, pod čímž si kdekdo rád představuje ledacos, ale jeho obecné principy jsou v rámci Unie dané a naprosto jasné, není bičem, ale prostou podmínkou členství. Z mého pohledu je EU velmi liknavá a příliš opatrná ohledně striktního vymáhání platných pravidel. Pokud je Poláci či Maďaři nechtějí dodržovat, mohou z Unie odejít, což platí i pro nás. V tomto ohledu stojí spíše za zamyšlení, jestli se tyto státy (včetně nás) měly vůbec členy EU stát, respektive stát se členy dříve než se, ne ekonomicky (velké rozdíly jsou i mezi starými členy), ale společensky a ideologicky srovnají (nebo nesrovnají) s původními členy.

Neodpustím si na závěr konstatovat, co jsem již uvedl mnohokrát. Žijeme v době, která nás patrně nějak nutí na jedné straně vše relativizovat a na druhé paušalizovat v míře, která odporuje serióznímu náhledu na problém. Nehodlám zastírat, že mě takový přístup není příjemný. Nechápu důvod, proč paušálně brojit proti ekologickému aktivismu, který se sice prezentuje i různými excesy, ale obecně má pozitivní zásluhu na tom, že se establishmenty států vůbec počaly ekologií zaobírat a ač hodně pozdě něco v tom to ohledu i dělat. Nerozumím pak ani tomu, proč bychom se měli odvracet od idejí, na jejichž základě se zformovala západní společnost, a které jsme i my se čtyřicetiletým zpožděním vzali za vlastní, a to jenom proto, že nám ledacos komplikují, a že ty ideje, které jsme kdysi zavrhli jako špatné a zločinné, jsou daleko pohodlnější.