Tenkrát na blízkém Východě (6. kapitola: Stužica magická)

18. 04. 2021 11:15:39
„Procházka pralesem je procházkou v mysli Boha, který sice má plán, ale tolik nápadů, že neví, jestli je má realizovat postupně, nebo všechny najednou. Člověka pak z toho pralesa můžeš vyrvat snadno, hůř vyrveš prales z člověka.“

6. kapitola: Stužica magická

„Procházka pralesem je procházkou v mysli Boha, který sice má plán, ale tolik nápadů, že neví, jestli je má realizovat postupně, nebo všechny najednou. Člověka pak z toho pralesa můžeš vyrvat snadno, hůř vyrveš prales z člověka.“

(Miloš Kybal)

Prales Stužica jsme při naší první expedici do Polonin navštívili celkem třikrát. Pokaždé se nám zde něco zajímavého a podivuhodného přihodilo. Je to zkrátka zvláštní místo, které se vymyká zkušenostem českého turisty, který je zvyklý na Brdy, Krkonoše nebo Boubín. Později jsem navštívil velmi podobná místa v centrálních Karpatech a posléze i tropické pralesy, ale Stužica byla první. V té době, na rozdíl od současnosti, do tohoto největšího bukojedlového pralesa ve střední Evropě nevedla žádná turistická stezka a celé Poloniny byly naprosto liduprázdné i o prázdninách, natož pak v květnu.

Z Nové Sedlice jsme vyrazili po dřevařské cestě směr Kremenec, tvořící tehdy rusko - polsko - československé trojmezí, ze které jsme před vlastním masivem hory uhnuli na sever a po hodinové chůzi mírným svahem jsme došli k okraji pralesa, který vlastně žádný okraj nemá, jenom zde obecně pralesní charakter lesa přechází v soustavu strmých údolí a roklí, ve kterých se nikdy nikterak neprojevil zásah člověka. Ta se rozkládají podél Stužické rieky a jejích přítoků, které pramení v mnoha prameništích pod horským masivem Kremence. V průběhu roku se tok této říčky zcela zásadně mění. Po tání sněhu je to divoká řeka, kterou je těžké překonat a k pokračování na druhý svah pralesa je lepší učinit zacházku k pramenům, na jaře a začátkem léta je ji možné přebrodit, daní z tohoto počinu je však dočasné znecitlivění dolní poloviny těla, a v pozdním bezdeštném létě se říčka ztrácí mezi kameny a nic nepřipomíná její jarní divokost.

V době našeho prvního setkání byla ve své průměrné fázi a její obnažené kamenité břehy byly místem výskytu velmi vzácných střevlíkovitých brouků, z kterých někteří se vyskytují pouze zde. Tyto endemity byli zásadní motivací pro sestup k řece. Dnes vede oběma úbočími turistická stezka, ale i tak je to docela náročný výlet s trojnásobným překonáním pětisetmetrového převýšení. V osmdesátých letech se sestupovalo svahem pralesa stezkami, které prošlapávali karpatští jeleni a jiná zvěř mířící k napajedlům. Po cestě jsme míjeli buky, které do výšky i šířky výrazně překonávaly největší stromy, které jsem do té doby viděl. A co teprve jedle čnící polovinou své výšky nad korunami buků a mající u země průměr ke třem metrům.

„To jsou stromy, co? To čumíte, Šelesníci, co?“ a Miloš nám teatrálně představoval každý buk i každou obrovskou jedli osobně, přičemž si pro ně narychlo vymýšlel jména, jako mají v Americe obří sekvojovce, přičemž místo jmen hrdinů války Severu proti Jihu, jako byl generál Sherman, užíval přezdívky imaginárních partyzánů, stejně jako jmen a hodností důstojníků německých horských myslivců, kteří zde partyzány prý „lovili“.

Karpatské horské pralesy jsou zvláštní tím, že se rozkládají i na velmi strmých stráních a hlubokých údolí, která často přechází v tiesňavy, tedy rokle, které nemají jako ve „slušných“ horách jednotný směr, ale naopak se různě kroutí, spojují či zcela neočekávaně končí skalními stěnami. Dnes umožňují orientaci dobré mapy a GPS navigace, ale podle tehdejších turistických map, které byly záměrně nedokonalé, nepřesné a zavádějící, snad aby nemohly být zneužity nepřítelem, bylo velmi těžké si představit reálný profil terénu. Krátká vzdálenost dvou bodů na mapě působící jako snadná hodinová procházka tak zde mohla znamenat celodenní túru velmi dobrodružného charakteru. Na Stužici a podobných místech také není prakticky vůbec vidět nebe, slunce, a to jen je-li orientováno ve správném úhlu, pouze prosvítá skrze síť listoví a v dolních partiích roklí je věčné šero.

Při prvním sestupu k řece nám chtěl Milošek ukázat největší místní jedli. Spletl si přitom sice asi pětkrát cestu, takže jsme vždy po desítkách minut poměrně nekomfortního prodírání se podrostem a vysokou vrstvou humusu stanuli na dále již zcela neschůdném místě svahu, ale nakonec jsme ten majestátní strom přece jenom našli. Stálo to zato.

„Juro báči, teraz je potrebné zmerať obvod kmeňa meter nad zemou,“ velel téměř bezchybnou slovenštinou Miloš. Člověk bez fantazie nemající vhodné měřidlo by vzal třeba nějaký provázek a na základě jeho délky či násobku délek by se posléze dobral k obvodu stromu, ne tak Miloš Kybal. Ten vyvolal „odbornou“ polemiku o délce ramenních kostí, předloktí, dlaní a prstů, kteréžto měly stanovit příslušný rozměr naměřený pomocí našich těl. Výsledkem bylo konstatování, že každý z nás má různě dlouhé ruce, pročež by bylo nejlepší, aby ho měřil pouze jeden a další dělali rysky a počítali kolika rozpětími paží se dá opsat kruh kolem jedle. Určen jsem byl pochopitelně já a pamatuji si, že moji společníci museli udělat minimálně sedm rysek.

Byl o tom učiněn zcela zmatečný záznam, takže strom pojmenovaný Polní maršál Tanennbaum, byl změřen sice naprosto přesně, ale nikdo z nás posléze nemohl zjistit, jak velký ten obvod skutečně byl. „Něco mezi pěti a deseti metry,“ usoudil po komplikovaném přepočtu na základně náčelník. Buky a jedle sice nebyly tím hlavním smyslem výpravy, nicméně celý pralesní biotop byl pro přírodovědce fascinující. Padlé i živé kmeny byly všude obrostlé neuvěřitelným množstvím chorošovitých hub a na svazích pralesa byla jasně patrná vegetační patra, která měla evidentně své specifické teplokrevné i chladnokrevné obyvatele. Na všemožných místech bylo také neuvěřitelné množství různého hmyzu, přestože zde panoval teprve chladný počátek jara.

Na dno údolí k říčce jsme se tak napoprvé dostali až odpoledne a trochu jsme při hledání zpáteční cesty bloudili, což ovšem Miloš zcela popíral a argumentoval svým oblíbeným výrokem:

„Kdo se nestará o to, kde se nachází, ten nezabloudil.“ Při přelézání jakéhosi padlého kmene si pak můj otec hnul zády a cesta na základnu se toho dne protáhla do pozdního večera.

„Navrhuji ho tady nechat jako návnadu pro mrchožravé brouky,“ prosazoval náčelník, a potom se zcela vážnou tváří loboval, abychom nocovali v pralese. Jelikož jsme s sebou neměli žádnou výbavu, nebyl to asi úplně rozumný nápad, ale jen při té představě se můj otec vzchopil a léčil se za pochodu.

Když jsme se ze Stužice vraceli podruhé, tak jsem po výstupu na okraj pralesa zjistil, že jsem dole zapomněl batoh se vším vybavením a celodenním sběrem.

„Nechal ‘s ho tam schválně, protože tři výstupy denně jsou pro tebe málo, ale to můžeš, Jurko, klidně říct, my ti uděláme u seníku nějakou opičí dráhu a můžeš tam po večerech křepčit,“ okomentoval to Miloš a svalil se do trávy, ve které hodlal vyčkat mého návratu. Vrátil jsem se tedy dolů k řece, což pro mě skutečně nepředstavovalo žádný velký problém, ale batoh jsem na očekávaném místě nenašel. Brzy jsem ho sice uviděl na druhé straně říčky, ale byl jsem si zcela jist tím, že jsem toho dne potok nebrodil. Obsah byl kompletní a nikde nebyla žádná stopa po cizím zásahu, přesto, nebo spíše právě proto, jsem se vrátil na hřeben pozoruhodně rychle. O změně polohy batohu jsem pro jistotu nikomu neřekl, abych nebyl za strašpytla.

Napotřetí, předposlední den expedice, Miloš dole u řeky ztratil brýle. Vůbec netušil kde, což nám bylo velmi divné, neboť bez nich prakticky vůbec neviděl. Když jsme se ho ptali, jak mohl z místa ztráty odejít a po metru se mezi kameny nepřizabít, nedokázal odpovědět, jen v několika jazycích klel a za každou kletbu přidával oblíbené: „Stužica nebrat!“ Cesta zpět by tak náhodnému pozorovateli přišla jako nějaká skautská hra. Jeden dočasného slepce vedl a druhý mu tlumočil reliéf cesty. Jelikož jsme toho dne vyrazili nalehko, tedy i bez baterek, po čase se Milošův hendikep srovnal, neboť se před setměním zcela zatáhlo a noc byla černočerná. Do Sedlice jsme se vrátili před půlnocí, leč úplně jinudy, než jsme z ní odešli. Dodatečně jsme byli velmi vděčni skutečnosti, že Hopčak té noci pole nestrážil.

Autor: Jiří Turner | neděle 18.4.2021 11:15 | karma článku: 10.66 | přečteno: 178x

Další články blogera

Jiří Turner

Tomáš Klus, Tomáš Halík a jiní „pomatenci“

Co intelektuál, to antisemita a nepřítel Izraele a FF UK jako líheň „hamásníků“. A pak tu máme ty naše angažované umělce, jako je Klus. Emoce, které vyvolává palestinsko-izraelský konflikt, už asi mnohým trochu zatemňují mozek.

18.3.2024 v 11:05 | Karma článku: 29.44 | Přečteno: 4804 | Diskuse

Jiří Turner

Hloupí Švédové vstupují do NATO a prozíraví Slováci možná opráší Varšavskou smlouvu

A kdo ví, třeba se k nim společně s Maďary přidáme časem taky, a jako za starých dobrých časů zatneme západním imperialistům tipec. Rusové přeci nejsou a nikdy nebyli agresoři, ale jenom si hájili a hájí své zájmy.

12.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 45.00 | Přečteno: 7243 | Diskuse

Jiří Turner

Když se ti líbí více slovenská zahraniční politika, tak se na to Slovensko vrať!

Když se bratr bratří s nepřítelem, tak to rodinným vztahům moc neprospívá. V ruské státní televizi se seriózně diskutuje o bombardování evropských měst a slovenští politikové utužují přátelské vztahy s Putinem a Fico žvaní o míru

7.3.2024 v 10:13 | Karma článku: 43.60 | Přečteno: 5205 | Diskuse

Jiří Turner

U nás mají Babišem vychovávaní důchodci třicetiprocentní přirážku

„Tak to máme cappuccino, koláčky, velkou becherovku, buřtíky a pivečko. Dělá to 275 korun.“- „A důchodcovská sleva by, pane vedoucí, nebyla?“- „Nebyla, ale mohu vám naúčtovat třicetiprocentní důchodcovskou přirážku!“

5.3.2024 v 12:09 | Karma článku: 43.98 | Přečteno: 12319 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Irein

Dlouhý den

Erlan sedí na kožené sedačce v sekretariátu ředitele jedné firmy. Je osm hodin ráno a on doufá, že si ředitel najde ve svém nabitém programu na něj čas.

18.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 163 | Diskuse

Alena Bures

Recenze: Jana Slaninová - Sex, prachy a potíže

Černá holka, narozená bílým rodičům. A k tomu reálie socialistické Prahy. Inu, tady se dají tušit problémy. Nebude jich málo, stejně jako toho ostatního z názvu...

18.3.2024 v 13:27 | Karma článku: 6.49 | Přečteno: 245 | Diskuse

Alena Bures

Dvojrecenze: Maryla Adamcová - Krycí jméno Hortenzie + Hra tety Hortenzie

Vy neznáte majora Smithe? To máte ale smůlu... Nebo štěstí? Jak se to vezme. Tenhle typan a tulák po mezihvězdných dálkách stojí za poznání. Ovšem je otázkou, zda známost s ním není další z potíží, které major řeší (a způsobuje)

18.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Manželství s Turkem

"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.

18.3.2024 v 1:41 | Karma článku: 19.08 | Přečteno: 882 |

Alena Bures

Recenze: Jan Jílek - Ředitel a hydra- audiokniha

Druhořadý kouzelník s pedagogickým vzděláním, který nesnáší děti. Ideální kvalifikace na ředitele kouzelnické školy, nemyslíte?

17.3.2024 v 21:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...