Asistenční pes alkoholika

Nestačíme se divit, kolik psů má různé výsady. Jsou to vodící psi, záchranáři, terapeuti a jiní asistenti pro fyzicky a duševně hendikepované. Proč by nemohl mít příslušnou vestičku a s ní i výhody asistenční pes alkoholika.

Já samozřejmě chápu a také podporuji výcvik a následné uplatnění všech těch psích pomocníků, ale jak mám Cassi vysvětlit, že nějaký nezvedený labrador s nápisem „asistenční pes ve výcviku“ může do obchodu a ona musí čekat před ním. Tedy do obchodních center chodí se mnou, a když mě zastaví někdo z ostrahy, řeknu mu, že jdeme do Pet centra vyzkoušet košík či obleček.

Tuhle jsem to jednomu zřízenci vysvětloval, avšak on mi patrně z důvodu skromné slovní zásoby nerozuměl. Když jsem mu ale řekl: majej sabake nužen kasťum na slučaj grazy i my dalžny paprobovať jevo v sabačnym magazině, nebyl problém jít ani do uzenářství. Samozřejmě spolu chodíme do pohostinských zařízení všech kategorií (tedy chodili jsme v dobách, kdy se něco takového legálně dělalo) a do těch mála, kde se neřídí zásadou „váš pes, náš host“, prostě nechodíme a pomluvíme příslušný podnik, kde se dá. Do běžných obchodů je však vstup se psem nežádoucí.

Říkám si také, a Cassi to pohledem kvituje, že i někteří postižení si za své postižení mohou sami a konečně i alkoholismus mají na svědomí neblahé geny, dědičná zatížení a výchovné chyby v době zrání, tak proč by nemohl být zrovnoprávněn asistenční pes alkoholika s jinými asistenty, a to i proto, že ten musí zvládat několik odborností najednou, posuďte sami:

Velcí asistenční psi, jako je Cassi, jsou alkoholikovi fyzickou oporou, nahrazují GPS navigaci při návratu domů, hlídkují u padnuvšího alkoholika, případně umí přivolat pomoc. Takový asistenční pes umí také zvedat drobné předměty, které, jak známo, často padají z ruky, zvláště pak klíče. Asistenční pes také dělá alkoholikovi společnost, když s ním nikdo nechce mluvit, a tím se podílí na jeho resocializaci. V neposlední řadě zvyšuje alkoholikovu společenskou prestiž, protože alkoholik se psem je společensky akceptovatelnější než alkoholik bez psa.

Ta potřeba chodit se psem i do samoobsluhy (já vím, Cassi, říká se super nebo hyper market) je aktuálně odůvodněna i tím, že v důsledku pandemie všude došli psi. I na štěňata pochybného původu je pořadník a čeká se na ně měsíce, ceny štěňat běžných plemen se zdvojnásobily a u módních ras zpětinásobily, vyprázdnily se útulky a chcete-li psa do dočasky, musíte někoho podmazat. V takovémto společenském stavu se logicky psi kradou. Jelikož nedávno před Májem ukradli pětiletého pitbula s ostnatým obojkem kolem krku a v postroji s nápisem „security“, tak si nemůže být jistý před ukradením žádný čtvernožec a tím pádem ani jeho dvounožec.

My to řešíme tak, že Cassi čeká před krámem neuvázaná a bez košíku, obojku či postroje, ale tuhle k ní v takové situaci přišlo matkou nestřežené dítko a počalo si s ní hrát. Cassi si lehla na bok a nechala se v klidu mordovat, ale když si maminka vyřídila hovor s kamarádkou a počala se shánět po potomkovi, dostala hysťák. U naší hovawártky se probudily potlačené obranářské pudy a začala dítko před zjevně duševně nevyrovnanou osobou chránit. To už jsem upozorněn řevem vyběhl z krámu i já a za mnou ostraha předpokládající, že jsem něco ukrad. Vše se sice vysvětlilo, ale denně bych to absolvovat nemusel.

Mohlo by se zdát, že toto pojednání je příspěvkem k podpoře politické korektnosti, a je to vlastně pravda. Jde o principy zrovnoprávnění. Proč by měl být asociál znevýhodněn před korektním člověkem, nemocný před zdravým, nepejskař před pejskařem a vycvičený pes před nevycvičeným. Když se nad tím zamyslíte, tak je vlastně každý pes asistenční, ať už ten nápis na triku má nebo nemá, protože každý člověk je nějak hendikepovaný, i když to na první pohled nemusí být patrné. Psi to ovšem poznají hned a poskytnou nám asistenci, za což si ona privilegia zasluhují.