Volný blok nejde do voleb jen s Volným, ale i s Bobošíkovou a Dělnickou stranou

Předvolební období se vyznačuje nejen absurdními počiny v kampaních, vytahováním všemožné špíny, ale i zcela nefalšovaným politickým bizárem. Jeho projevy však někdy překvapí i ty, kteří si mysleli, že je už nepřekvapí nic.

Když jsem nedávno psal satiricky laděný článek o proměně image Hany Lipovské, říkal jsem si, jestli není na hraně určitého nevkusu, vysmívat se někomu, jehož aktivity mi přijdou jako absurdní, na základě změny vizáže. Při přečtení zprávy, že souputnice Lipovské z Institutu svobody a demokracie Jana Bobošíková bude ve volbách kandidovat za Volný blok, v němž se počal angažovat i „pan“ poslanec Volný, jsem však dospěl k přesvědčení, že na projevy takovéhoto politického bizáru se nedá asi reagovat jinak než zcela otevřeným výsměchem.  

Lidské ambice, potažmo politické ambice byly, jsou a budou motorem společenské evoluce a mohou být i tím, jak lze ambiciózní jedince využít k obecnému prospěchu. Platí to i tehdy, je-li ona ambicióznost nezdravá, v takovém případě je však třeba dávat pozor, aby se příslušný člověk nevymykl kontrole. To asi v případě Jany Bobošíkové už neplatí, protože její reálně významná politická kariéra je snad již dávnou minulostí, nicméně jako odstrašující příklad může její osoba posloužit zcela znamenitě.

Někdejší hvězda zpravodajství a bojovnice proti vzbouřeným redaktorům ČT se posléze neúspěšně pokoušela kandidovat na ředitelku ČRo, ČT i do Rady ČT, jediným jejím vítězstvím se však stal v roce 2004  vstup do Evropského parlamentu, a to společně s Vladimírem Železným za hnutí NEZÁVISLÍ, ze kterého později vystoupila a stala se předsedkyní strany Politika 21. Opakovaně však zvolena nebyla a úspěšné nebylo ani její nové hnutí Suverenita, za které kandidovala do Parlamentu. Předtím ještě selhal pokus stát se prezidentkou za KSČM, propadla v kandidatuře do Senátu a neuspěla ani v boji o primátorský post v Praze, načež následoval zatím poslední marný pokus stát se poslankyní PSP ČR.

Když Jana Bobošíková zjistila, že občané ji patrně nikam nezvolí, podařilo se jí stát se v roce 2015 předsedkyní Lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu, což přimělo některé příslušníky této skupiny, včetně posledních třech žijících "Lidických žen", k odchodu z organizace. Oprávněně přitom čelila podezření ze snahy zviditelnit se různými xenofobními výroky. V roce 2019 se s přispěním úspěšně podnikajícího manžela rozhodla zajistit si své aktivity v politice založením think tanku s názvem Institut svobody a demokracie. Tímto způsobem se Bobošíková patrně opět snaží zasahovat do veřejnoprávních médií, a to prostřednictvím již zmíněné radní Hany Lipovské. Její aktivity pak dokresluje působení v XTV spojené s dalším radním  Lubomírem Xaverem Veselým.

Aktuálně tato neobyčejná žena spojila své síly s poslancem Lubomírem Volným a v rámci dle mého soudu poněkud obskurního sdružení Volný blok bude v nadcházejících parlamentních volbách také kandidovat. Mohlo by se zdát, že je tímto počinem z hlediska Jany Bobošíkové narušena určitá kontinuita, ale možná zdání klame. Ona kontinuita aktivit kdysi populární „Bobo“ spočívá v tom, že ta se vždy angažuje tam, kde jí to někdo umožní. Pravice, levice, liberálové, konzervativci, staré struktury, nové sktruktury – všechno jedno. Tím motorem je asi jen chorobná touha po úspěchu a možnosti se angažovat a jakýmkoli způsobem zasahovat do věcí veřejných.

V souvislosti se „sportovními“ a „hereckými“ vystoupeními poslance Volného by to mohlo vypadat, že jeho „manažerie“ angažovala Bobošíkovou, ale ono je to právě naopak. Volný blok spoluzaložila už v roce 2011 právě Bobošíková a tato strana vznikla po politickém rozchodu Bobošíkové s Petrem Hannigem, se kterým spolupracovala v období let 2002–2010 v rámci koalice Suverenita - blok Jany Bobošíkové, strana zdravého rozumu. Určitou kuriozitou je, že předsedkyní Volného bloku je bývalá sociálnědemokratická poslankyně Jana Volfová, a aby toho nebylo dost, v této straně se angažoval i David Rath a aktuálně je jejím koaličním partnerem i Vandasova Dělnická strana (DSSS) a obohatili ji i oni zmínění „exokamurovci“ Volný a Bojko.

Mohlo by se někomu zdát, že jsem si na Bobošíkovou či na Volného zasedl. Volný moje sympatie skutečně nemá, o čemž je možné se přesvědčit třeba zde, a ani politické aktivity Jany Bobošíkové mě neučarovaly, ale v zásadě jsou mi tak nějak volní. Jejich zásadní význam podle mého názoru spočívá v tom, jakým pohledem by měl potencionální volič nahlížet na politické strany a politiky. Chápu, že se nikomu nemohou líbit všichni představitelé partaje, kterou by třeba ze světonázorového hlediska chtěl volit, ale nedovedu si představit, že volím stranu, jejímiž zakladateli a tvářemi jsou lidé jako Bobošíková či Volný. Jak bych mohl takovým lidem byť jen částečně důvěřovat, a jak bych si mohl myslet, že je jejich zájmem něco jiného než jejich vlastní politická kariéra.

Je správné, že jsme kritičtí k politikům, se kterými nesympatizujeme, a ještě důležitější je být zdravě kritický ke svým oblíbencům, ale možná neškodí si porovnat fakta o kariéře i osobním životě lidí, na které se někdo aktuálně snaží v souvislosti s volbami nakydat všemožnou špínu, se skutečnostmi, které provází různé samozvané bojovníky za svobodu a demokracii. Obecně se o politice míní, že je nemravná, ale jediným způsobem, jak ji umravnit, je, že se budeme zcela distancovat od nemravů, kteří její zkaženost dovádí ad absurdum. Dost na tom, že míváme pocit, že volíme jen menší zlo, volit politický bizár tak snad není úplně nutné.

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jana-bobosikova-volby-snemovna-volny-blok-lubomir-volny.A210712_100137_domaci_ajez

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_Bobo%C5%A1%C3%ADkov%C3%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Voln%C3%BD_blok

https://echo24.cz/a/Srj5b/bobosikova-bude-do-snemovny-kandidovat-za-volneho-blok

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lubom%C3%ADr_Voln%C3%BD