Aktuální cena Andreje Babiše činní 180 miliard aneb s von der Leyenovou v jedné lajně

Slíbených 180 miliard od EU je dost peněz. Dost na to, aby stálo za úvahu, jestli má smysl řešit dotační lumpárny a zneužívání veřejných prostředků v případě politické a podnikatelské „elity“. Jenomže ono to asi nebude vůbec třeba

Ursula von der Leyenová přivezla do Česka 180 miliard, hlásaly mnohé komentáře. Jsou to jakési hypotetické peníze, které můžeme dostat z jakého si fondu, který je prý čímsi krytý.  Zdálo se z počátku, že tahle dotační sumička na národní plán obnovy čehosi, co jsme si z velké části sami doničili, je spojená s tím, že nějak vyřešíme, aby tyhle peníze nespadly rovnou do chřtánu oligarchů, ale třeba alespoň malou část z nich využili ti, kteří je potřebují, a ve výsledku třeba i něco z nich posloužilo státu a jeho řadovým občanům

Kdyby byla předsedkyně Evropské komise co k čemu, stejně jako instituce které předsedá, řekla by jasně: Vyřešte si, aby ty peníze nepobírali ti, kteří o jejich rozdílení přímo či nepřímo rozhodují a jsou třeba i jako v případě premiéra na pokraji stíhání za dotační podvody. Na místo toho jsme však byli svědky úsměvů, ťukání lokty a vyjádření, že vlastně žádný problém není, že Česká republika asi má kompatibilní legislativu s legislativou EU, což evidentně nemá, a v případě dotací tak musí platit normy toho, kdo dává, a ne toho, kdo bere.

Orgány EU se staly natolik demokratickými a liberálními, že všechny ty komise, audity, zprávy, výsledky vyšetřování a apely jsou jen takovou šaškárnou, která má navodit dojem, že se problémy řeší. Smysluplný přístup by se totiž podobal stanovisku: Zbavte se vlivu Babiše a jemu podobných, a pak se můžeme bavit o nějakých dotacích.  Z takového vyjádření by bylo jasné, z čeho si má náš občan vybrat, jestli chce, aby z fondu, do kterého také přispívá, bylo s určitým navýšením hrazeno to, co reálně navýší jeho životní standard, nebo jestli přispívá jen k neustálému navyšování standardu omezeného množství jedinců, kteří ony astronomické sumy vždy umně „zašeredí“.

Je jistě velkým zjednodušením konstatování, že cena Andreje Babiše je oněch 180 miliard, že buď on, nebo prachy, ale ryba smrdí od hlavy. Pokud nebudeme schopni vyřešit dotační lumpárny a zneužívání veřejných prostředků v případě politické a podnikatelské „elity“, kterážto se často prolíná, těžko můžeme veřejné peníze včetně těch dotačních smysluplně využít na to, na co je opravdu třeba. Celá země se vzpamatovává z protipandemických opatření a některé její části i z živelních pohrom, potřebujete, aby z prostředku na obnovu vznikala nová Čapí hnízda, linky na toustový chleba a zbytek se utopil v absurdních předražených projektech, o jejichž realizaci se podělí jen oni vyvolení?