Kdo nám zdražil energii? No přeci Greta a jí podobní!

Je to jasné, může za to zelená politika, klimatičtí aktivisté, které podporují zmatení vědci a bůhvíproč jim dopřávají sluchu i politikové. Myslí si to však asi jen ti, kteří místo vnímání reality tohoto světa jen hledají viníky.

Tento svět totiž nezadržitelně spěje do fáze populačních, surovinových, energetických, ekologických a klimatických krizí, které spolu souvisí a my je počínáme na vlastní kůži vnímat nejprve jako krize ekonomické. Představa, že lidstvo se bude dál množit, budou stále růst jeho nároky a tato planeta to bude další století a tisíciletí zvládat, je naprosto lichá.

Fosilní paliva dojdou během několika desítek let a později dojdou i jiné suroviny včetně uranu. Slunce však bude svítit ještě miliony let, voda bude téct shora dolů stále, stejně jako slapové jevy zachovají příliv a odliv a bude i stále foukat vítr.  Z planety nezmizí ani vodík, ani kyslík ani jiné prvky. Každý snad musí pochopit, že obecná snaha využívat zdroje energie, které jsou téměř nevyčerpatelné, je docela opodstatněná, a naopak přístup „po nás potopa“ v podobě vydrancování všeho, co se vydrancovat dá, není asi moc zodpovědný a rozumný.

Jestli jsou všechny cesty, všechny aktivity a všechny technologie správné, je diskutabilní a ukáže se to až s odstupem, ale přijde mi hloupé diskutovat o tom, jestli je obecně správný takový přístup a tím i taková politika. Chápu, že ten, komu zdražení energií naruší rodinný rozpočet v dané chvíli neuvažuje o globálních aspektech, ale přijde mi ještě podivnější, že si při tom vzpomene na švédskou holčičku, která hnula světem více než mnozí velcí mužové.

Je asi dobré hnát k odpovědnosti systém, požadovat vysvětlení, jestli ten udělal vše nejlépe jak mohl, jestli nemohl důsledky globálních problémů vyřešit jinak, tedy tak, aby ten, kdo si láme hlavu tím, za co bude topit, nebyl tolik postižen, ale ignorovat skutečnost, že ony globální problémy existují a na každého dříve či později dopadnou, je asi trochu pošetilé.

Na druhou stranu ne každý problém soukromý a lokální je důsledkem problému obecného. Jestli jsou nyní ve špatné situaci lidé, kteří kupovali energii od firmy, která fungovala na principu přebití konkurence lepší cenou, která když už není udržitelná, nemá smysl firmu provozovat, tak je to spíše problém systémový. Ve své podstatě moc nerozumím tomu, proč by měl a mohl prodávat energii, kterážto je hodně specifickým zbožím, někdo jiný než její výrobce, a výrobce energie musí mít pod kontrolou stát.

Skutečnost, že je a bude zelená energie dražší, působí docela logicky, ovšem naopak zcela absurdní mi přijde argument, že když je taková energie dražší, tak ji nevyrábějme a vraťme se k třeba k uhlí. V tomto ohledu vnímám podobně odpůrce elektromobilů a obhájce spalovacích motorů, kteří mi připomínají zastánce koňských spřežení před sto lety a jejich argumenty, že koňovi stačí seno, kdežto motor potřebuje palivo, olej atd.

Pro ty, kteří potřebují znát toho viníka, třeba i jen proto, aby se problémům předešlo, je dobré se zamyslet nejen nad tím systémem, který jistě může mnohé zachránit, ale hlavně nad těmi, kteří kvůli vlastnímu pohodlí a s ním spojené nechuti řešit problémy naší budoucnosti s předstihem, zanedbali kroky, které děláme dnes, když už je možná pozdě, a řekněme si narovinu, jestli to nakonec nejsme my samotní. Politikové totiž dělají jen to, co po nich voliči chtějí, a co jim dělat dovolí a nedělají to, co se nikomu nelíbí a nikdo to po nich nechce. Tito lidé, potažmo my samotní, jsme si stvořili „Gretu“ (myšleno postoj), která se vzepřela onomu bohorovnému systému. Tak si na ní dnes nestěžujme, protože možná už zítra jí budeme vděční.