Sedmý listopad v Moskvě

Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři. Podívej se oknem: všude v ulicích je všechno rudé. Každé okno, každá střecha jako by dnes hořela. Tam, kde jindy tramvaj spěchá, kapela jde zvesela.

Celá země -- i my děti
velký svátek máme dnes.
Rudý balonek můj letí,
přímo k obloze se vznes'.

…………………………………………………………………………….

S trochou nostalgie jsem si připomněl dnešní památný (i smutná výročí mohou být památná) den tím, že jsem zalistoval ve svých čtyřicet let starých parafrázích revoluční poezie.

Autorem oněch třech slok (dvě jsou v perexu a jedna pod ním) je Samuil Jakovlevič Maršak, což byl paradoxně ruský Žid, který kromě poezie oslavující bolševismus psal i hezké básně a knihy pro děti. Maršak dvakrát v rámci bolševického protižidovského teroru unikl zatčení (v roce 1937 a 1952), takže dost možná své revoluční nadšení zásadně přehodnotil, ale o tom mi není nic známo.

Básničku přeložil J. V. Svoboda, který si druhé jméno Václav přidal prý proto, aby měl stejné iniciály jako J. V. Stalin, což sám později popřel s tím, že to má odkazovat na J. V. Sládka. I on psal poezii pro děti, a přestože i neangažovanou, do „normalizačních“ čítanek se probojoval právě výše uvedeným překladem. Neunikl tím pozornosti šestnáctiletého Turnera, který pro potěchu svou a svých druhů z gymnaziální „kontrarevoluční buňky“ zplodil toto:

Rudou barvou tváře září,

když bolševik se s bolševikem páří.

Podívej se oknem: všude

hanebný den se slavit bude.

*

Každá krysa, každý potkan  

vykračuje zvesela.

Když pak v průvodu je potkám,

pobliju se docela.

*

Tohle sémě plodí děti

tenkrát, stejně jako dnes.

Rudý hadr, rudé smetí,

rudý teror, rudý děs.

***