Proč se říká…(IV.)

…být v moci Morfeově, bohatý jako Midas nebo sladký jako nektar? Kdo to byl původně Lucifer, jak to bylo s Narcisem a kým byl Nestor? Co všechno nás pojí s Odysseem a jak málo toho má oidipovský komplex společného s Oidipem?   

Labyrint

Už o tom byla řeč ve spojitosti s Íkarem, potažmo jeho otcem Daidalem, který krétskému králi Mínóovi postavil labyrint pro Mínótaura. K této obludě s lidským tělem a býčí hlavou se kromě příběhu o Théseovi a Ariadně (zde pod heslem „Ariadnina nit“) váže poněkud pikantní mýtus o jeho původu. V době Mínóovi nepřítomnosti se totiž jeho žena Pásifae intimně sblížila s posvátným bílým býkem a plodem jejich lásky se stal právě Mínótaurus. Král ji za to nechal rozsápat divokým býkem, nevlastního synka s býčí hlavou nechal žít, ale zavřel ho do bludiště, aby nebyl na očích. Od těch dob se pro faktická i imaginární bludiště používá výraz labyrint.   

Lucifer

S málokterým jménem se váže skrze čtvero náboženství tolik zmatků jako s Luciferem. V původní antické tradici to však bylo zcela prosté. Lucifer, řecky Éosforos, byl světlonošem, zosobněním Jitřenky, tedy planety Venuše, a v mýtech nikterak výrazně nefiguruje. Zcela jinou roli získal v abrahámovských náboženstvích, a to díky podivuhodným asociacím a dost možná i omylům. Vězme tedy, že jméno, které značí ďábla či dokonce vládce pekla a s tím spojená označení a invektivy, bylo kdysi jen označením pro onu hvězdu ranní.

Bohatý jako Midas

Řekne-li se „bohatý jako Midas“, tak to asi u těch, kteří znají onu půvabnou báji, vyvolá ještě něco jiného než jen představu pohádkového bohatství. Posuďte sami: Mídás byl ctitelem a kumpánem boha vína Dionýsa. Jednoho dne pohostil ve svém paláci opilého starce, ve kterém poznal Dionýsova pěstouna Siléna. Takový přístup boha velmi potěšil a poněkud neuváženě slíbil splnit Mídásoví jakékoli přání. Jeho neuváženost však nebyla ničím proti neuváženosti Mídásově. Ten si totiž přál, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Důsledkem bylo, že se nemohl najíst ani napít a hrozila mu smrt. Uzná-li smrtelník chybu, bohové bývají milosrdní. Své zlatodějství ze sebe Mídás smyl v říčce, která je od té doby zlatonosná, a na základě této zkušenosti také zcela přehodnotil svůj život.  Toulal se krajem, a tak se stalo, že se přichomýtl k hudební soutěži mezi bohem Pánem a Apollónem. O vkusu se dá jistě diskutovat, ale ne s bohy. Pánova píšťala se podle obecných měřítek nemohla rovnat Apollónově lyře, přestože Mídás zastával názor opačný. Bůh slunce a vůdce Múz tento názor a nedostatek loajality ohodnotil přičarováním oslích uší na Mídásovu hlavu. Od této chvíle je tento příběh meritorně shodný s Borovského Králem Lávrou. Mídás uši skrýval a jeho osobní holič odlehčil sdílenému tajemství tak, že ho vyřkl do jámy (v „Lávrovi“ to bylo do vrby) a vše se prozradilo skrze rákosí (v „Lávrovi“ to na bále díky kolíčku z vrby vyřvala basa pana Červíčka). Co si tedy vlastně máme představit pod rčením „bohatý jako Midas“?  

Být v moci Morfeově

Neznamená to nic jiného než básnicky vyjádřený spánek. Do současného jazyka k nám však řecký bůh snů, syn boha spánku Hypna (1.p. Hypnos) promlouvá i skrze onen extrakt z máku.

Narcis

Je dobře známo, kdo bývá nazýván narcisem, a k jakým vlastnostem a projevům se váže označení narcisismus. Původ najdeme opět v řeckých mýtech, potažmo v latinských Ovidiových Proměnách. Narkissos byl překrásný, ale plachý mladík, do kterého se zamilovala nymfa Échó, která se z neopětované lásky proměnila v ozvěnu. Ostatní místní nymfy požádaly bohyni Afrodítu, aby ho za to potrestala. A stalo se. Narkissos se zamiloval sám do sebe, a jak tak stále hleděl na svůj obraz v tůni, spadl do ní a utonul. Když pak nymfy hledali jeho tělo, našli jen půvabnou květinu rostoucí od těch dob na březích vod.   

Sladký jako nektar

Nektarem je v mýtech nazýván nápoj bohů, který společně s pokrmem bohů ambrosií zajišťuje Olympšťanům nejen příslušný gastronomický zážitek, ale i nesmrtelnost a věčné mládí. Nektar bohům nalévá bohyně Hébé a číšník Ganymédés.  Jen vzácně se podařilo okusit božský nápoj i smrtelníkům, a ne vždy to, jako v případě Tantala, dopadlo dobře. Nektar má být devětkrát sladší než med, což je asi poněkud za hranou lahodnosti, ale i tak se stal tento název synonymem šťáv všeho druhu.

Nemesis

Nemesis je starořeckou bohyní spravedlivé pomsty. V rámci frazémů se jako Nemesis lze chovat, být tedy spravedlivým mstitelem, ale také tvářit, protože tato bohyně bývá zobrazována jako velmi vážná a zamyšlená žena. 

Nestór

Nestór je znám z Homérových eposů jako vládce města Pylu (1.p.Pylos), existují důkazy, že takový panovník skutečně v archaických dobách žil. Mytický Nestór byl nejstarším z vojevůdců, kteří se pod Agamemnónovým vedením vydali dobýt Tróju. Nevynikal v boji, ale neocenitelné byly jeho zkušenosti, úsudek a moudrost, což ho činilo nejváženějším rádcem vrchního velitele. Nestór ovšem nevystupuje pouze v Iliadě, ale svoji roli má i v závěru Odyssei, a to jako rádce Odysseova syna Télemacha při hledání otce.  Výraz „nestor“ je dodnes hojně používán jako označení nejstaršího úctyhodného člena rodiny, skupiny či společnosti.    

Odysseus

K nejslavnějšímu cestovateli všech dob se váží hned dva frazémy. Odysseus se stal jednak symbolem lstivosti, třeba ve spojení „lstivý jako Odysseus“ a pro dlouhé a strastiplné cesty se vžil výraz odysea. Svou lstí v podobě notoricky známého koně v podstatě rozhodl trojskou válku a díky svému důvtipu přežil i všechny nástrahy svého fantastického desetiletého putování. S dějem, zkrácenou i plnou verzí obou eposů se lze seznámit mnoha způsoby, takže si jenom řekněme, že Odysseův příběh je patrně i proto tak poutavý, že jeho aktér je mimořádně lidskou postavou. Přestože ho Homér vylíčil jako kladného hrdinu, má i řadu lidských chyb a dopouští se mnoha prohřešků i omylů. Snad i proto Odysea končí smířením hrdiny s bohy, osudem, rodinou i se sebou samým. Jen pro zajímavost uvádím, že ve Vergiliově Aeneidě, která je latinským zpracováním stejného tématu, a ve kterém autor straní Trojanům (Římané se považovali za jejich potomky právě prostřednictvím hrdiny Aenea), je Odysseus vcelku logicky postavou zcela zápornou.  

Oidipovský komplex

K oidipovskému komplexu třeba hned v úvodu říci, že tento termín z psychoanalýzy si bere jméno nejtragičtějšího hrdiny řeckých mýtů i klasických dramat poněkud neoprávněně. Oidipovským komplexem je nazývána nezdravá náklonost syna k matce a nenávist vůči otci. Bájný Oidipus se se svojí matkou rovnou oženil, měl s ní syny a svého otce zabil, ovšem stalo se to omylem (Oidipus nevěděl, koho zabil a s kým se oženil) coby naplnění neblahé věštby a osudu. V dramatu plném smrti a hrůz dominuje právě ona nezvratná síla osudu, proti které je člověk zcela bezmocný.

(Příště to budou frazémy počínající písmeny  P, R., S, T, V, Z