Disponoval-li doposud Miloš Zeman nějakým kreditem, pozbyl ho za minulý měsíc zcela. Napadení Ukrajiny a s tím související aktivity ruského režimu jasně ukázaly jeho podstatu, které si musel být každý soudný člověk (včetně Miloše Zemana) vědom již mnoho let. To, co bylo zjevné, a co hraničilo s kolaborací s nepřítelem, to získalo v argumentační rovině zcela zásadní podporu. Zeman si mohl vybrat, jestli přijme roli zrádce nebo idiota. Vybral si idiota. Možná tím u některých svých skalních příznivců vyvolal i lítost.
V případě omilostnění Miloše Baláka, rozumí se toho šmelináře z Lánské obory, který coby nohsled jiného šmelináře pro změnu s Osvětiman rozkrádal majetek státu, už jaksi na výběr není. Těžko to někdo může posuzovat jako projev idiocie, neboť odůvodnění prezidentské milosti je naprosto bezprecedentním aktem pohrdání nezávislou justicí, která podle Hradu odsuzuje lidi za vazbu na prezidenta a jeho spolupracovníky, což je možná běžná praxe v Zimbabwe, ale v naší zemi je takové nařčení naprostou nehorázností.
Zemanovi je už asi úplně jedno, co si o něm kdo myslí. Pokud se toho dožije, na jaře příštího roku svoje ostudné působení v politice završí. Už asi žádný významný čin nespáchá, bude-li toho mentálně i fyzicky schopný, učiní možná ještě pár ubohých projevů, a kromě zloděje Baláka omilostní ze zlodějiny obviněného Babiše, respektive, aby to stihl, zastaví dost možná jeho stíhání.
Obecně soudím, že prezidentská milost je zbytečný feudální atavismus, na který lze nahlížet s určitým porozuměním, když je v rukou morálně způsobilé osoby. V rukou hlavy státu, která pozbyla jakýchkoli zábran, to není ničím jiným než ostudou, a to nejen prezidenta, ale i jeho voličů a podporovatelů.