Inflace in face

Zvěstuji vám pravdu o inflaci! Že nejsem ekonom? No, právě proto vám tu pravdu mohu sdělit! Konečně moje kvalifikace v oboru tetrapiloktomie, pilokatabáze a mechanické avunkulogratulace mě k tomu opravňuje.

Výraz inflace se dá přeložit jako rozfouknutí, a to nejčastěji v souvislosti s penězi, jejichž hodnota se někdy začne tak nějak rozfukovat, ale také se užívá v kosmogonii, tedy ve zkoumání vzniku vesmíru, jenž se prý krátce po velkém třesku rozfoukl, a to těžko představitelnou rychlostí do těžko představitelného prostoru, kterýžto tímto vlastně sám o sobě vznikl.

Tak si říkám, jestli tyto dvě inflace spolu nějak nesouvisí. Tedy něco společného jistě nemají. „K té první mělo dojít v čase 10?36 sekund po okamžiku, kdy se velký třesk nacházel ve fázi singularity, a skončilo 10?33 až 10?32 sekund po singularitě“ (Wikipedie). Finanční inflace probíhá příkladně právě teď a bude rozhodně trvat déle než zlomek vteřiny, který má ve jmenovateli bratru třicet nul. Tím společným aspektem může být poměrně nejasný důvod.  Klást si otázku, proč vznikl vesmír, je asi poněkud pošetilé. Třeba vesmíry vznikají a zanikají každých pár desítek miliard let, tedy je to podstata všeho odjakživa a navždy.

Inflace peněžní je v tomto ohledu poněkud přízemní. Po té inflaci vesmírné, musela nejdříve vzniknou hmota, kterou bylo třeba trochu ochladit, pak hvězdy a planety, přičemž na jedné z nich za záhadných okolností vznikl život, který se počal fantastickým způsobem rozvíjet až do podoby Homo sapiens, jehož evoluci završili ekonomové, kteří vymysleli peníze, které mohou podlehnout inflaci. Ti také stanovili ekonomické zákony, podle kterých sice nic nefunguje, ale které jsou velmi užitečné k popisu toho, co se reálně děje.

Přiznám bez obalu, že k ekonomům cítím určitou nedůvěru, zvláště prognostici jsou mi bytostně nepříjemní. Přijde mi, že je v tom notná dávka šarlatánství a mnoho prognóz má charakter „nebude-li pršet, nezmoknem“. Ví bůh, proč si ty lidi pořád zvou do médií, když většinou jen opakují obecně známé skutečnosti a k tomu očividné spekulace, ve kterých se od jiných odborníků zcela zásadně liší. Tak například pan „profesor“ Klaus si myslí, že inflace nemá nic společného s ohrožením přísunu strategických surovin, které vede k jejich zdražování a tím pádem ke zdražování zboží a služeb. Připadá mi to, jako když vybouchne sopka a někdo nabude dojmu, že zemětřesení v té oblasti způsobili Marťani.

Klidně bych věřil, že existují i hlubší politické a společenské příčiny, ale že by se ty projevili náhodou právě v čase po covidu a ukrajinské krizi? Když potom dva „renomovaní ekonomové“ (vůbec netuším, jak se stane ekonom renomovaným, snad že ho zvou imrvére do televize, ale určitě ne proto, že má nějaký patent na pravdu) vyjádří zcela opačné názory, tak si připadám jako pacient, kterému jedna lékařská „kapacita“ doporučí amputaci nohy a druhá projímadlo.

Naopak mi jsou docela sympatická stanoviska, která odmítají náš současný stav nazývat katastrofou, a to jednak proto, že to žádná katastrofa není, a také proto, že je obecně známo, že právě společenská hysterie je zcela zásadním faktorem, který prohlubuje ekonomické krize včetně té inflační. Vždyť přesně to aktuálně vidíme: cena strategických surovin se dramaticky nezvyšuje proto, že je těchto surovin nedostatek, ale kvůli strachu, že by jich nedostatek mohl být. Další navyšování cen zboží a služeb pak odráží jakousi řetězovou reakci na jejímž začátku je pouze strach.  

Nicméně každý ekonom ví, jak inflace vzniká, proč vzniká, jak jí lze předejít, jak s ní zatočit atd. Jelikož to však ví každý po svém, ještě nikdo nikdy nevyřešil ten problém tak, aby inflace, jsou-li pro ni „vhodné podmínky“ nevznikla, případně byla hned po svém vzniku zrušena.  Výsledky makroekonomických výzkumů a prognostických analýz jsou tudíž natolik abstraktní a v důsledcích absurdní, že je lze směle zařadit do adynat (j.č. adynaton).

V této souvislosti si tak můžeme něco říci o principiálně podobných oborech: tetrapiloktomii, pilokatabázi a mechanické avunkulogratulaci. Tetrapiloktomie je nauka o čtvrcení chlupů (pochopitelně podélném), pilokatábáze je pak spíše umění, a to umění něčemu či někomu o chlup uniknout, a konečně mechanická avunkulogratulace je technický obor zabývající se konstrukcí stroje na zdravení tetiček.

Výroba adynatonů tak není jen lingvistickým cvičením hračičků, ale evidentně i zcela reálnou a zásadní činností ekonomů. Myslím tím různých ekonomických guruů, ne té paní, která nám „dělá daně“. Ne nadarmo se slovo adynaton etymologicky váže na starořecký výraz pro kastraci, čímž pochopitelně v případě ekonomů nemám na mysli kastraci fyzickou, jako spíše mentální.

Čím tento „věcný“ příspěvek k aktuálnímu dění uzavřít? Snad jen apelem, aby lidé nevěřili těm, kteří se prezentují jako zvěstovatelé pravdy. Každý totiž, kdo povyšuje svůj názor na pravdu, lže, což rozhodně neplatí jen pro ekonomy.  

Poznámka:

Výrazy tetrapiloktomie, pilokatabáze a mechanická avunkulogratulace jsem si s dovolením (obrazným; faktické už bohužel není reálně možné) vypůjčil od Umberta Eca, konkrétně z románu Foucaultovo kyvadlo, ve kterém slouží k podobnému účelu jako v tomto článku, tedy k vyjádření určité absurdity.