Síla vaší víry vás nejlépe ochrání, neotravujte s tím justici!

Justice není a nemá být arbitrem morálky. Míru v uměleckém projevu určuje jen vkus konzumentů. Nejsme islámský stát, ani kontroverzní umělecký počin nemůže být diskriminací věřících ani zásahem do práva na svobodu vyznání.

Všichni ti, kteří nesouhlasí se zamítnutí stížnosti kardinála Dominika Duky u Ústavního soudu ohledně žaloby týkající se uvedení her režiséra Olivera Frljiče Prokletí a Naše násilí a vaše násilí, nebo o správnosti verdiktu pochybují, by si měli uvědomit, co by se stalo, kdyby soudy žalobě vyhověly.

Uvedu jeden notoricky známý příklad: Když indicko-britský spisovatel Salman Rushdie vydal svůj nejslavnější román Satanské verše, který i ze zcela obecného hlediska uráží náboženství a víru, v tomto případě islám, stalo se, že byl ájatolláhem Chomejním odsouzen k trestu smrti a stal se psancem v celém muslimském světě, potažmo s ohledem na muslimské komunity všude na světě.

Islám má na rozdíl od křesťanství určitá specifika a zcela zásadní je skutečnost, že v řadě muslimských zemích nedošlo k dostatečné nebo vůbec žádné sekularizaci, což se projevuje prolnutím náboženského práva se světským i společenských norem s náboženskými. Nechci na tomto místě tyto skutečnosti komentovat, ale je nepochybné, že křesťanství se na rozdíl od islámu počalo vyvíjet směrem k sekularizaci, na jejíchž principech jsou založeny i normy všech vyspělých zemí.  

Součástí oněch norem společenských, tím spíše právních je skutečnost, že víra, stejně jako nevíra nikoho neprivileguje, ani nehendikepuje. Různé podoby a projevy víry, stejně jako ateismus jsou zcela privátní volbou každého člověka. S tím logicky souvisí respekt k této volbě, ale třeba i právo na kritiku, nadsázku i satiru, a to všemi směry. Kritika, církve a náboženství a jejich historických působení není kritikou privátní víry, tedy zásahem do osobních práv a svobod.

V tomto smyslu z mého pohledu rozhodly soudy včetně toho Ústavního správně. A nic jiného se aktuálně neřeší. Hodnocení příslušných divadelních her je předmětem recenze, která může být (a také byla) velmi ostrá. Míra nevkusu a obscénnosti může snadno převálcovat umělecký experiment i jasný společenský apel. Ovšem kritika by měla zaznít jen od těch, kteří případné představení shlédnou, nikoho jiného. Ten, kdo představení neviděl, což je i kardinál Duka, ten ho nemůže hodnotit, a tudíž tím nemůže být ani osobně poškozen.

Pokud by soud vyhověl kardinálově žalobě, byl by to velmi nebezpečný precedens, v rámci kterého by náboženský představitel mohl určovat nebo jen ovlivňovat normy, v rámci kterých se musí umělci pohybovat, což je naprosto nepřijatelné. Ty normy určují pouze platné zákony a v případě divadelní hry vkus diváka, nic jiného.

https://www.idnes.cz/brno/zpravy/dominik-duka-stiznost-ustavni-soud-omluva-divadelnici-divadlo.A221011_125010_brno-zpravy_azu

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3535506-kardinal-duka-nevysoudil-omluvu-od-divadel-ustavni-soud-stiznost-zamitl

https://cs.wikipedia.org/wiki/Salman_Rushdie

https://cs.wikipedia.org/wiki/Satansk%C3%A9_ver%C5%A1e_(rom%C3%A1n)