Jsi zarostlej jako Ezop!

„Neříkal jsem ti, aby ses nechal na svátky ostříhat, tatrmane, jsi zarostlej jako Ezop…“ - Ezau, tatínku, Ezau.“ – „Ten taky.“ Abraham, Sára, Lot a jeho žena, Izák, Jákob i ten Ezau jsou postavami, se kterými se setkáváme stále. 

Příběhy biblických frazémů: Genesis, 2. část

Druhá část 1. knihy Mojžíšovy je na ustálené frazémy poměrně chudá. Kapitoly 12—50 se zaměřují na Abrahamův rod, přičemž zdrojem rčení je hlavně příběh samotného patriarchy, na kterého se odkazují všechna tři abrahámovská náboženství. Významnými epizodami je Abrahamova smlouva s Hospodinem, zkouška jeho loajality či paternitní „peripetie“ a z hlediska frazeologie je pak stěžejní zkáza Sodomy a Gomory a egyptská anabáze.  

Pro základní orientaci je třeba uvést alespoň velmi zjednodušený obsah druhé části Genesis a nejdůležitější postavy:

Hospodin přivádí Abrama s manželkou Sárou, služkou Hagar a také se synovcem Lotem do Palestiny.

Při velkém hladu Abram putuje do Egypta, kde Bůh zázračně ochrání jeho ženu Sáru, aby mohl splnit slib, že z Abramovy rodiny vytvoří velký národ.

Abramův synovec Lot se od Abrama odděluje a odchází k Sodomě. Při bitvě proti sodomskému králi je Lot zajat, ale Abram vítěze bitvy pronásleduje, bere jim kořist a Lota s rodinou zachraňuje.

Abram zplodí se služkou Hagar Izmaela, budoucího praotce Arabů a posléze se Sárou Izáka, kterýžto se stane otcem Jákoba, jehož dvanáct synů založí dvanáct izraelských rodů.

Patriarcha je Hospodinem zkoušen, má svého syna Izáka obětovat. Abraham ve zkoušce uspěje a Hospodin smrti Izáka zabrání.

Hříšná města Sodoma s Gomorou jsou přes Abrahamovu snahu Hospodinem zničeny, zachrání se pouze Lot a jeho dcery (Lotova žena se po neuposlechnutí příkazu promění v solný sloup).

Abrahamův syn Izák chce před smrtí požehnat svému staršímu synu Ezauovi, ale Jákob a Rebeka Izáka oklamají a otcovo požehnání získá Jákob podvodem, což vyvolá hněv jeho bratra, který chce Jákoba zabít. Jákob raději odchází a hledá si ženu.

U strýce Lábana prosí o ruku Ráchel, ovšem Lában podvodem ve svatební den ožení Jákoba s Ráchelinou sestrou Leou. Jákob získává za ženu i Ráchel, ale musí za obě ženy sloužit Lábanovi čtrnáct let.

Po celkem dvaceti letech Bůh vyzývá Jákoba, aby se vrátil do zaslíbené země, ale Jákob se bojí setkání s Ezauem a prosí Boha o požehnání. Bůh mění Jákobovo jméno na Izrael a zabezpečí smíření bratrů.

Jákob (Izrael) má dvanáct synů a také dcery. Jedna z nich, Dína, je svedena a Jákobovi synové vyvražďují celé město Šekem.

Jákob vede svou rodinu do Bételu, aby tam postavili Bohu oltář a vzdali tak díky za to, že je Bůh po celý život chránil. Bůh potvrzuje, že platí jeho slib ohledně zaslíbené země pro Jákobovi potomky.

Ezau na území Izraele nežije a stává se praotcem národa později známého jako Edóm.

Jákobem preferovaný syn Josef je prodán svými bratry do egyptského otroctví, posléze se ovšem za své zásluhy stává faraonovým správcem Egypta.

Za hladomoru přichází Josefovi bratři prosit v Egyptě o obilí, Josefa nepoznávají a ten je podrobuje zkoušce, ve které obstojí a dochází ke smíření.

Jákob na Hospodinův popud přesidluje s celým svým rodem do Egypta.

Jákob před smrtí žehná všem dvanácti rodům, ale po jeho smrti ani po smrti Josefově se izraelský národ do zaslíbené země nevrací, nýbrž setrvává v Egyptě ještě dalších čtyři sta let a čeká na Hospodinův pokyn k návratu.

......................................................................................................................................................

Abraham

Samotné jméno a označení Abraham má svoji obecnou symboliku ve smyslu praotec či zakladatel. Abraham (Abrahám, hebrejsky Avraham), narozený a před smlouvou s Hospodinem zvaný Abram (hebrajsky Avram) je jako zakladatel chápán všemi třemi abrahámovskými náboženstvími, přičemž Židé i Arabové (v arabštině je zván Ibrahim) se považují za jeho potomky.

Abrahámova smlouva

Hospodin Abrahamovi slibuje, že ho dovede do nové země, kde jeho potomstvo rozplodí ve velký národ, kterému bude Bohem. Toto vyvolení ale není samoúčelné, skrze Abramovu rodinu mají být požehnány všechny národy na zemi. Abram (posléze Abraham) poslechne Hospodinův hlas a vydá se na cestu do Kanaánu, o kterém Bůh říká, že ho dá Abramovi a jeho potomkům. Spíše než symbolika té smlouvy je poněkud problematická představa, že celý Kanaán, tedy území západní Sýrie, Libanonu, Palestiny a Izraele je „dědictvím“ Židů. 

Syn děvečky

Abraham a Sára dlouho neměli děti, a tak Abraham zplodil syna Izmaela se Sářinou egyptskou otrokyní Hagar. Když pak Sára přes pokročilý věk porodila syna Izáka, naléhala na Abrahama, aby Hagar s dítětem vyhnal, což na Hospodinovo doporučení také udělal, neboť dostal příslib, že i jeho syn Izmael založí velký národ. V rabínské, a především pak v islámské tradici je Izmael považován za praotce Arabů. Synem děvečky se rozumí levoboček, který se v tomto případě prosadil.

Hospodinův slib (Abrahamovi)

Ten slib se váže k příběhu návštěvy třech poutníků v Abrahamově domě, které ten královsky pohostil. Byl to v přestrojení sám Hospodin se dvěma anděli. Ten mu také slíbil, že jeho již stará manželka Sára (Saraj) do roka porodí syna. Ta onen slib zaslechla, ale nevěřila mu, o to více byla asi překvapená, když po roce porodila syna Izáka.

Abrahámova zkouška

Když bylo Abrahamovi 137 let, Bůh mu nařídil, aby obětoval svého syna Izáka, načež se Abraham jal ve své důvěře v Boha oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. Abrahámovi bylo za jeho oddanost potvrzeno požehnání pro jeho potomstvo. Abrahámovou zkouškou se tak rozumí docela extrémní prověření loajality.

Potvrzení smlouvy

V případě potvrzení smlouvy Abrahama s Hospodinem se míní povinnost obřezat všechny mužské potomky i všechny ostatní muže v Abrahamově domě a následně v celém jeho rodu, potažmo národu.  

Abrahámoviny

Takto se nazývají padesáté narozeniny, ale spojitost s Abrahamem je poněkud složitá. Z Bible není známo, že by se v padesátém roce Abrahamova věku něco podstatného stalo. Teoreticky mohl Abraham v rámci svého putování odejit z města Ur do města Cháran, ovšem není jasné, proč by se to mělo v této souvislosti připomínat. Pravděpodobnější je souvislost z Janova evangelia (Jan 8:57), kdy Židé oponují Ježíšovi slovy: „Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“

Jít za Abrahamem

Tento obrat neznamená nic jiného než zemřít

Benjamín

Benjamín byl nejmladším z dvanácti synů patriarchy Jákoba, tedy Abrahamův pravnuk. Jeho jméno se objevuje v souvislosti se zkouškou, kterou v Egyptě podrobí Josef své bratry, zvláště Judu, který je připraven místo bratra Benjamína přijmout za zinscenovanou krádež poháru trest otroctví. Do dnešních dnů se toto jméno vžilo jako označení „toho nejmladšího“.   

Filištíni

V Genesis je první biblická zmínka o nesemitském národu Pelištejců (počeštěně Filištínů), kteří reálně historicky dobyli a osídlili pobřeží Palestiny. Přestože jsou Pelištejci dále v Bibli líčení jako lstiví, potměšilí a nekulturní nepřátelé Izraelitů (Pelištejcem byl v rámci jednoho z nesčetných konfliktů také židovským králem Davidem přemožený Goliáš), měl s nimi patriarcha Abraham přátelské styky. Filištínem je přesto dodnes zván člověk lstivý, vychytralý a amorální.

Sodoma a Gomora

Tato biblická města se stala symbolem zatvrzelého hříchu, zvrhlosti a zvrácenosti, a tím i manifestací božího hněvu, který vedl k jejich zkáze. Tu zkázu přežil pouze Abrahamův synovec Lot, jeho dvě dcery a manželka, která však neuposlechla rady a proměnila se v solný sloup. Lot byl ušetřen díky své ušlechtilosti a také tomu, že se zastal dvou božích poslů, kteří přišli město zničit. Zvláště Sodoma se tak stala i v podobě „sodomie“, „sodomity“ apod. synonymem pro zvrácenost, a to zvláště sexuální.

Padesát…deset spravedlivých

Hospodin vyhověl Abrahamově prosbě a zavázal se ušetřit Sodomu, najde-li tam ten padesát spravedlivých, postupně slevil na deset, ale ani tolik Abraham nenašel, a tak byly ušetřeni jen výše zmínění.

Lotova žena, stát jak solný sloup

Záchrana Lota, jeho ženy a dcer probíhala pod ochranou andělů, ale byla podmíněna tím, že se při útěku do hor nesmí ohlédnout. Zvědavá Lotova žena se na hořící město za sebou ohlédla, a proto se proměnila v solný sloup. Možná byla potrestána za to, že neposlechla, možná zkameněla hrůzou, nicméně výklad této události může být i takový, že Lotovu ženu postihl trest proto, že se chtěla vrátit k tomu, co se stalo – lpěla na minulosti.

Uchvátil požehnání

Tímto rčením se označuje podvodná snaha někoho připravit o dědictví, a to tak, jako Jákob uzmul výsadu prvorozenectví Ezauchovi; viz následující frazém

Zarostlý (chlupatý) jako Ezau

Ezau, syn Izáka a Rebeky byl divokým a nespoutaným lovcem. Od přírody byl chlupatý a zarostlý. Ohledně výše zmíněného prvorozenectví se traduje, že jím Ezau pohrdl, ale také to, že slepého Izáka na Rebečin podnět Jákob podvedl tím, že při požehnání pomocí zvířecí kůže předstíral, že je chlupatým Ezauem. V biblickém textu lze najít i hlubší souvislost připomínající, že Ezau je praotcem Edomců.

Sedm hladových let („…vypadá jako sedm hladových let…“)

Josef, syn Jákoba a Rachel měl dar vykládaní snů. Jako správce Egypta viděl ve snu sedm tučných krav a plné klasy, což vyložil jako sedm let blahobytu a pak sedm hubených krav a prázdné klasy, což znamenalo sucho a s ním i bídu. Josef jako dobrý hospodář nashromáždil v době blahobytu zásoby potravin, takže v Egyptě posléze hladomor nenastal. Význam rčení je jasný: má se šetřit a myslet na budoucnost, když je z čeho.  Škoda, že se tímto biblickým moudrem často neřídíme a takto nehospodaří ani vlády států.

(příště to budou frazémy knihy Exodus)