Nesnesitelná lehkost vyjádření názoru

Když se Milan Kundera v úvodu svého slavného románu zamýšlí nad lehkostí a tíží bytí, nastoluje dilema, které se dá snadno převést i do podoby lehkosti vyjádření stanoviska a tíže s tím spojené.

Je nepochybně skvělé, že žijeme na místě a v době, kdy není vyjádření názoru prakticky ničím omezeno, respektive jen názory kolidující se zákonem mohou znamenat pro jejich autora následný postih. Tato možnost se sebou pochopitelně přináší názorový galimatyáš, jehož důsledkem bývá značné rozostření pohledu na příslušnou problematiku.

V dobách nesvobody slova jsem věřil, že ona později nastolená svoboda slova přinese díky názorové pestrosti možnost vycizelovat si to nejlepší možné stanovisko. Nechci tvrdit, že to není možné a že takto nemáme postupovat, ale v záplavě názorů a stanovisek se lze bezpečně ztratit, což může vést k relativizaci prakticky čehokoli.

Názorový chaos může způsobit již záplava informací, které prakticky nelze ověřit. Ve hře je tedy jen důvěryhodnost zdroje, případně potvrzení příslušné skutečnosti z různých zdrojů. Kdo má ovšem čas něco takového dělat a kdo zaručí, že několik zdrojů nepřinese špatné nebo nepřesné informace. Problém může nastat při prezentaci informací, protože i totožné zprávy se dají prezentovat velmi rozmanitě.

Existuje dokonce zákon (Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím), který stanovuje povinnost státní správy, samosprávy a také třeba policie poskytnout fyzickým i právnickým osobám na žádost informace vztahující se k jejich působnosti. Jeli onou fyzickou osobou třeba publicista a právnickou určité médium, je veřejnost jejich prostřednictvím informována. Nic však nestanovuje, jak je příslušná informace prezentována, respektive která prezentována bude a která ne, a už vůbec není nikterak omezen její výklad a komentář, což je principiálně správné, ale je to i zdroj onoho informačního chaosu.

Prakticky nepodléhá žádnému omezení, restrikci ani potenciálnímu tresu uveřejnění nesprávné, klamné či zkreslené informace, a to bez ohledu na to, jestli je to omyl, nebo zcela zjevný záměr a účel. Bránit se lze pouze žalobou, v rámci které musí žalovaná strana prokázat újmu. Vyjádření názoru pak nepodléhá jinému omezení, než je porušení zákona, které logicky musí opět potvrdit soud. Seriózní média (stejně tak to platí i pro seriózní lidi) by klamné informace a názory z nich plynoucí poskytovat neměla, a pokud by se tak nechtěně stalo, měla by zjednat nápravu.

To je pochopitelně pustá teorie, protože lež, dezinformace a z nich plynoucí stanoviska denně slyšíme i od veřejně činných lidí, aniž by ti byli za to hnáni k odpovědnosti. Zjevné lži se ozývají od řečnického pultu ve Sněmovně, z tiskových konferencí a jiných veřejných prohlášení politiků. Přijde mi smutné, že se nad tím už nikdo ani nepozastavuje. Lež, dezinformace, neopodstatněná dehonestační vyjádření se stala naprosto běžnou společenskou praxí.

 Logicky se zamýšlím nad tím, jak takový společenský trend zvrátit. Myslím si, že kardinální chybou se staly okamžiky, kdy mediální prostor dostali díky svým funkcím lidé, kteří pozbyli morálky, etiky, osobní kázně i sebereflexe. Do příslušných funkcí jsme si je sice dosadili sami, ale ne navždy. Ryba smrdí od hlavy a kultivace společnosti bohužel nikdy neprobíhá zdola, ale naopak ji zcela zásadně ovlivňují elity. Stanou-li se elitami lháři, podvodníci a značně morálně narušení jedinci, lze jen těžko očekávat, že se v tomto ohledu něco změní.

Zákon nemá a dost dobře ani nemůže řešit oblast morálky. Morální normy nastavují vzory. Vzory v rodině, v komunitě, ve společnosti.  Mohlo by se zdát, že lehkost vyjádření názoru a předchozí špatné informace s tímto nesouvisí, ale podle mého soudu je to naopak, protože právě jen morální vyspělost má člověka odradit od lhaní, podvádění a klamání, a jen morálně vyspělá společnost přestane lži a dezinformace, a s tím spojené zvrácené názory konzumovat, čímž se jejich autoři nutně dostanou do izolace, tedy jen do komunity jim podobných, která se ocitne na společenském okraji či přímo dně.

Rád bych se dožil toho, že nesnesitelná lehkost vyjádření názoru bude opět nejen snesitelná ale i žádoucí a obohacující.