Nebinární ptakopysk

Argumentovat v genderové problematice tím, že pánbůh stvořil jen dvě jednoznačná pohlaví a v tomto formátu že funguje celá příroda i společnost, je, kulantně řečeno, poněkud unáhlené. Jak to tedy je z čistě biologického hlediska?

Není mým cílem přesvědčovat ty, kteří mají o stvoření světa i všech jeho obyvatel svoje jasno, a nemíním ani cíleně lobovat v genderové problematice skrze biologii. Pouze chci opakovaně poukázat na fantastickou pestrost přírody, která není striktně svázaná domnělými lidskými zákony, a už vůbec ne představami. Biologická podstata pohlaví, byť by si někdo mohl myslet, že je zcela prostá, jasná a jednoduchá, je naopak poměrně složitá a plná výjimek a anomálií, v čemž někdo může snadno nacházet paralelu v lidské společnosti, protože ta paralela dle mého soudu skutečně existuje.

Myslím si, že je z tohoto důvodu dobré si neustále připomínat, že v přírodě, potažmo v lidské společnosti není nic předem dané, neměnné a uspořádané podle jakési šablony. Je to spíše naopak, evoluce je velmi kreativní a vždy si nachází svou cestu, a to často i na základě principu „pokus-omyl“.  Výsledkem toho jsou řídké, ale i poměrně běžné „nestandardy“, které někdy zaniknou, jindy se naopak stanou standardem. Nelze násilně roubovat genetiku na sociologii a opačně, ale určitá vazba existuje a výsledkem je to, co můžeme nazvat onou pestrostí.

Biologickou podstatu živých organismů, tedy i nás lidí, osvětluje genetika. Genetické informace zprostředkovávají chromozomy (usnadňují rovnoměrné rozdělení genetické informace do dceřiných buněk), takže právě chromozomy mají zcela zásadní vliv na pohlaví jedince, kterýžto je takto determinován. Nechme tedy stranou organismy „nepohlavní“, a pro tuto chvíli a v tomto směru neobyčejně pestrý svět bezobratlých živočichů, a přejděme do třídy obratlovců, a rovnou hned na savce, mezi které sami patříme.

U lidí je to poměrně jednoduché: muži mají chromozomy X a Y a ženy dva chromozomy X, což obecně platí pro všechny živorodé savce. Na chromozomu Y se nachází klíčový regulační gen, který v embryu „zapíná“ mnoho dalších genů, čímž spouští vývoj samčích pohlavních orgánů. Pohlavní chromozomy savců vznikly z jednoho páru běžných chromozomů a během další evoluce poztrácel chromozom Y nemalou část své DNA, takže je dnes jakousi redukovanou verzí chromozomu X. S notnou dávkou nadsázky je tak základem každého lidského jedince žena.

Významnou výjimku v tomto schématu představují vejcorodí savci, což jsou ptakopyskové a ježury (vačnatci jsou společně s placentály vždy živorodí), ti totiž mají pět různých chromozomů X a čtyři až pět chromozomů Y. Třeba samec ptakopyska má celých deset pohlavních chromozomů. Ptakopyskové a ježury nám mohou připadat poměrně bizarní, takže se podívejme na jiné obratlovce.

Ptáci mají pohlavní chromozomy Z a W, tedy jiné než savci. Ty nemají žádnou evoluční souvislost se savčími X a Y, protože se vyvinuly z jiných párů chromozomů. Dalším rozdílem jsou v případě ptáků samice, které mají dva různé pohlavní chromozomy (tedy Z, W) a samci naopak pouze jeden pár chromozomů Z.

U plazů je to ještě zajímavější. V mnohých případech nerozhodují o pohlaví jedince genetické principy, ale teplota během inkubace vajec. Ta ovlivňuje především „výrobu“ pohlavních hormonů (estrogenů) v embryu, které podporují vývoj samičích rozmnožovacích orgánů. Když je tedy jejich hladina vysoká, stane se z plazího zárodku samička. Takto to funguje u všech krokodýlů, většiny želv a některých ještěrů. Chromozomy naopak rozhodují o pohlaví všech hadů, některých želv a většiny ještěrů. Hadi mají chromozomy typu ZW (samice ZW / samec ZZ), které se vyvinuly z jiného páru chromozomů než ptačí Z a W. V případě želv a ještěrů však existují druhy s ptačími pohlavními chromozomy typu ZW, a dokonce i druhy se savčím typem XY. K dovršení všeho byly objeveny druhy, u kterých pohlaví ovlivňuje jak genetická informace, tak i teplota.

O pohlaví všech obojživelníků rozhodují prakticky vždy jen chromozomy. Některé jejich skupiny mají typ ZW, jiné typ XY. V některých případech se od sebe pohlavní chromozomy výrazně liší svou velikostí, u jiných vypadají skoro stejně. Pohlaví některých druhů může ovlivnit silný chlad či horko během raných fází vývoje, což známe u plazů, ale v případě obojživelníků se jedná spíše jen o umělé extrémní podmínky.

V případě ryb se evoluce vysloveně vyřádila. Ryby mají pohlavní chromozomy typu XY nebo ZW, ale také jejich kombinace. O pohlaví rozhodují pohlavní chromozomy ve spolupráci s geny na běžných chromozomech, případně souhra více genů. Často se také genetická kontrola kombinuje s vlivy prostředí. Nejčastěji ovlivňuje pohlaví teplota, ale některé druhy mohou být citlivé třeba i na pH vody. Sice většinou zůstává ryba celý život buď samicí, nebo samcem, ale existují i druhy hermafroditické, což znamená, že každý jedinec může produkovat samčí i samičí pohlavní buňky. Někdy jde o „čistý“ hermafroditismus, kdy samčí a samičí orgány fungují současně, ale pro ryby je však typičtější hermafroditismus sekvenční, což je změna pohlaví během života. Na začátku dospělosti je konkrétní jedinec například samicí, ale později se z něj stane samec. Známe i druhy, které dokážou „přepínat“ pohlaví opakovaně. Asi nejvíc fascinující jsou hermafroditické ryby, u nichž o pohlaví rozhoduje sociální postavení v rámci skupiny. Biologové už popsali desítky takových druhů. Žijí v hejnech tvořených jedním či několika velkými dominantními jedinci jednoho pohlaví a větším počtem malých jedinců druhého pohlaví. Pokud dominantní ryba už nedokáže udržet svoje vůdčí postavení nebo ji třeba sežere predátor, jedna menší rybka postoupí na společenském žebříčku výš – a změní přitom pohlaví.

Z výše uvedeného je snad patrné, že aktuální podoba živočišného světa nevznikla (ani nebyla stvořena) na základě nějakého jasně daného principu, ale je to výsledek procesu, který stále pokračuje a bude pokračovat do té doby, dokud bude na zemi biologický materiál. Kdo takový proces inicioval, a kdo takový proces řídí (nebo neinicioval a neřídí) není v zásadě vůbec podstatné a ptát se na to, je mnohdy docela zbytečné.

Naopak podstatné mi přijde vnímat onu pestrost. Dobře víme, že každý člověk je jiný, vzhledem, povahou, fyzickou i intelektuální výbavou. Není to náhoda, ale naopak zcela univerzální biologický princip, který se v rámci evoluce uplatňuje vzestupně.: bakterie jsou téměř totožné, velmi podobné bývají dvě mouchy stejného druhu, ale nenaleznete dvě identicky zbarvené zebry nebo dvě stejná štěňata z jednoho vrhu, a to ani co se povahy týče. U lidí je ona pestrost naprosto fatální.

Jak už jsem předeslal, nechci univerzálně argumentovat biologickými principy ve společenské problematice, ale jenom skrze ně nabádám k určité pokoře k různosti, která, pokud není vysloveně společensky škodlivá, musí být akceptována. Pokud vše živé, co na světě bylo a je, je výsledkem jen evolučního procesu, je třeba to respektovat, tím spíše je takový respekt na místě, pokud existuje nějaký vyšší záměr.

Poznámka:

Název článku je v jistém ohledu konstrukt (asi v tom má prsty Umberto Eco), mající evokovat fatální odlišnost ptakopyska a problematiku nebinárnosti, nikoli skutečnost, že jsou ptakopyskové nebinární tvorové.