Himlhergotdonrvetrkruncajselement

Tato roztomilá trautenberovská hláška překonává i proslulé německé složeniny, a právě z němčiny pochází řada více či méně kuriózních frazémů, které slýcháme a používáme automaticky, aniž bychom o jejich původu uvažovali.

Od biblických frazémů, ve kterých se už pár měsíců rochám, jsem si na odlehčení odskočil k frazémům zcela jiného druhu. Již dříve jsem se bavil tím, že jsem hledal původ a smysl různých rčení, hlášek, výroků a říkadel, která často slýcháme a používáme, ale nad jejich smyslem, natož pak původem se logicky příliš nezamýšlíme. Vybral jsem záměrně jen takové, jejichž historie není na první pohled zcela jasná, respektive nemá nic společného se spisovnou češtinou. U řady lidových frazémů to bylo s elementární jazykovou znalostí poměrně snadné a intuitivní, jindy téměř detektivní práce neměla jednoznačný výsledek. Uvědomil jsem si také, že níže uvedený abecední seznam čítající cirka osmdesát položek, je jen zlomkem všech existujících výrazů, které mají často jen lokální či komunitní charakter. V tomto ohledu budu rád za vaše příspěvky, kterými by bylo možné tento pilotní počin doplnit.

Ábr fábr dominé

Je to součást jedné z mnohých variant rozpočítadla. Třeba: Eniky, beniky, kliky bé, ábr, fábr, dominé, elce pelce, do pekelce, trausik – ven! Hlavní roli hraje rým, přičemž často některé výrazy evokuji zkomolená německá slova, ale podobně zkomolené počítání; viz „enyky beniky“.

Ajta krajta

Smyslem zvolání je asi jen nevulgární rýmované zaklení či překvapení „aj“, které je umocněno rýmujícím se názvem hada.

Basamafousama

Je to takové žoviální citoslovce umocňující příkaz, respektive naznačuje výhrůžku, co se stane, nebude-li příkaz splněn. Basama teremtete je maďarská kletba, české fousy k tomu byly připojeny asi jen kvůli rýmu.

Bastafidli

„Bastafidli“ vyjadřuje rozhodnou vůli s něčím skončit. „Basta“ pochází z italského slova basta (dost), bastare (stačit) a „fidli“ evokuje latinské slovo fideles (věřící), ale i německé fiedeln, (vrzat na housle)

Brikule

Znamená to vrtoch, (dělat) potíže, drahoty apod. Francouzské slovo „bricole“ znamená koňské vzpínání se, uskočení či neposlušnost.

Budliky dudliky

Je v zásadě asi jen zvukomalebné laškování, ve kterém slyšíme dudlík a také budlík, což může být dle krajových specifik ledacos: špaččí budka nebo kůlna

Cik cak

Jak vyjádřit jinak, že je to klikaté, vede to sem tam či křivolace nebo také zubatě? Původ lze vysledovat v němčině, a to konkrétně ve slově zickzack. Zickzack by mohlo mít spojitost se slovem Zacke(n), jež v překladu označuje zub nebo zářez.

Cimprcampr

Chceme-li říci, že je něco rozbité (zcela zničené) na padrť a na kousíčky, můžeme k tomu využít slova cimprcampr. Původ není jednoznačný, avšak připisuje se německému slovu Zimperl (resp. Zimper), které označuje právě „malý kousek“.

Cinky linky

To je klasický příklad onomatopoie, tedy slova, které poslechově evokuje příslušný zvuk

Čágo bélo

Naštěstí už snad mizející podoba pozdravu vycházející ze zkomoleniny italského pozdravu ciao, v tomto případě obohaceného o „belo“, což by mělo asi pocházet z taktéž italského „bello“ (pěkný). Kreativitě se ale v tomto směru meze nekladou, takže obdobou může být třeba čauky mňauky nebo cokoli jiného.

Čáry máry

Známé zaklínadlo, které může mít třeba obdobu čury mury, je složením slova čáry (ve smyslu čarovat) a slova máry s jasným pohřebním motivem.

Čoromoro, čóro móro

Toto spojení evokuje rozruch a zmatek. Nabízí se cikánský původ: Čoro (nuzák, ubožák, zloděj) a more (člověk, ekvivalent slova „kámo“, ale i darebák)

Dumky žalky

Výraz, který zpopularizoval známý český film, má vcelku prosté vysvětlení, a to v podobě dumání a žalu, respektive prvý výraz odkazuje na východoslovanské zádumčivé písně. 

Elce pelce do pekelce

Další z mnoha variant rozpočítávadla obsahuje „pelce“, což je německý výraz pro kožešinu (Pelz) či její stahování (pelzen). „Elce“ psáno Elze (čteno elce) je sice městečko u Hanonnoveru, ale v říkadle má spíš pouze roli rýmu. Naproti tomu pekelec je starší tuzemský výraz pro místo za pecí.

Eňo ňaňo, eňo něňo, eňo ňuňo

Slovní spojení eňo ňaňo a jeho obměny neznamená nic jiného, než že je něco vynikající. Původ nalezneme u slovesa ňuňat – přehnaně na někoho přátelsky mluvit, lísat se k němu, mazlit se s něčím nebo s někým. Ťuťat znamená v chodském nářečí být nesmělý, přihlouplý.

Enyky, benyky, kliky, bé, aber, faber, domine

Další část výše zmíněných rozpočítávadel je velmi zajímavá, mělo by se vlastně jednat o jakési blíže neurčené „starobalkánské“ počítání: ?kete (1) - bekete (2) - cukurbe (3) - aber (4) - baber (5) – domine (6). A pokračování: iku (7) – piku (8) – carapiku (9) – bum (10).  Nicméně v žádné oficiální podobě žádného balkánského jazyka se takovéto číslovky asi nevyskytují.

Figu borovú

Figa je slovensky fík a smysl ve spojení s borovicí by se dal reprodukovat jako skeptické hodnocení: „Jo, až budou na borovici fíky“, tedy třeba ve smyslu, že: vůbec nic nemáme, nic nedostaneme apod.

Fujtajbl, fujtajfl, fujtajksl

Všechna tři slova vyjadřují odpor, ošklivost, opovržení či leknutí. Všechna tři slova jsou také citoslovce a pochází z němčiny ze slovních spojení pfui Teibl (od Teufel = ďábel), pfui Teufel, pfui Teixl (Teixl je zástupné slovo pro ďábla Teufel,  které se kdysi používalo z obavy před vyslovením „Teufel“).

Fungl nágl

Tento výraz pochází z němčiny a není ani moc zkomolený. Funkelnagelneu znamená něco jako „zbrusu nový“, přičemž ta německá složenina odkazuje na funkeln (lesknout se), Funke (jiskra) a Nagel (hřebík).

Hajej dadej

Hajej dadej se používá nejčastěji k uchlácholení (ukolébání) malého dítěte ke spánku. Hajej je imperativ slovesa hajat. Původ dětských slov je jinak velmi nejistý.  

Halabala

Příslovcem halabala označujeme ledabylý či nepořádný stav. Etymologie slova je značně nejistá. Uvádí se souvislost s německým hakkel-bakkel (vše pospolu, bez výběru), což by mohlo pocházet z jidiš hakol-bakol. Podobnost je i se staročeským chalabala, chalybaly. Halabala také může patřit do již zmíněné skupiny rýmovaných slov, kdy druhá část je ozvěnou první (podobně čáry máry, techtle mechtle)

Hatla (matla) patla

Význam je poměrně jasný, jde o to, že je něco ve směsici, všechno je smícháno dohromady, je to zmotané apod. V sousloví slyšíme tvar slovesa patlat (případně matlat) a tak ono hatla může být výše zmíněnou rýmovou ozvěnou druhého slova bez konkrétního smyslu. Také ovšem může být takto označen nějaký matlapatla.

Hergot (fagot)!

To to běžné zaklení pochází z německého Herr Gott (Pán Bůh), ve smyslu zvolání: Bože! (bez toho fagotu). S fagotem je to komplikovanější, mohlo by to být citoslovce zaklení původně z italského fagotto (otýpka dříví), jako původně žertovný název pro hudební nástroj.

Himl herdek

Himl, himl herdek, himlhergot, hergot fagot, hernajas a podobně jsou zaklení, jejichž původ nalezneme v němčině, a to konkrétně ve slovech Himmel (nebe) a Her Gott (Pán Bůh). Tedy je to obdoba ryze českého: „Pane na nebi!“

Himlhergotdon­rvetrkruncajse­lement 

Tato roztomilá trautenberovská složenina překonává i proslulá německá slova. Objevují se v ní již výše uvedené německé složeniny, a navíc „donr“ (der Donner = hrom) a „vetr“ (das Wetter = počasí).

Hogo fogo

Toto slovní spojení se používá pro toho, kdo žije „na vysoké noze“, a to často jen předstíraně. Slovní spojení „hogo fogo“ patří mezi hanlivé výrazy a v dobrém smyslu se nepoužívá. Výraz je zřejmě přejat z německého slova hoch (vysoký).

Imrvére

Výraz je pouze foneticky zaznamenaným německým slovem immerwere (pořád, navždy) a v podstatě i to samé vyjadřuje.

Ježkovy voči

Tento výraz upomíná na ukřižovaného Ježíše. Je to eufemismus za Ježíšovy oči ve smyslu, že se zde děje něco strašného – „Ježíši, ty to vidíš“. Ježek k tomu přišel jen díky tomu „jež“, aby nebylo bráno jméno božího syna nadarmo. 

Kecy v kleci

Co jsou kecy, každý ví. „V kleci“ je pak jen už zmíněnou rýmovou ozvěnou prvního slova, přičemž celé spojení nijak nemění smysl, význam ani použití samotného výrazu „kecy“.

Klapity klap

Jde pouze o onomatopoické vyjádření koňské chůze či mlýnského kola, a to ve smyslu, že to „klape“, tedy jde (to) správně.

Klíďopíďo, klíďobrďo

Souvislost „klíďo“ s klidem je jasná, rýmové ozvěny „píďo a brďo“ mají různý původ. „Píďo“ umocňující onen klid a pohodu má asi co dělat s pianem, respektive s „piánkem“ a „brďo“ je patrně spíše zkráceninou slova „člobrďa“ než odkazem na středočeské horstvo, jehož název se odvozuje od slovanského „brdo“ – kopec.

Krinda pána

Aby se pro vyjádření údivu nepoužívalo jména Božího nadarmo, vznikly obměny (krinda pána, krindáček apod.), jako obměna pro Krista Pána a Ježíše Krista.

Krindy pindy

Výraz pro bezobsažné řeči v sobě opět nese Krista Pána a také ty „pindy“, což je slovo poněkud záhadné. Nabízí se starořecký lyrik Pindaros, ale není jasné, proč by právě on měl být představitelem „pindání“. Pinda je krom onoho lidově-gynekologického významu také burský oříšek, který přechází na „piňďu“ tedy na něco nebo někoho malého.

Kristova noho

Je to expresívní výraz, vyjadřující prudké hnutí mysli. Sice to trochu zavání ateistickým zlehčováním křesťanských tradic, ale může to i odkazovat na biblický příběh z Lukášova evangelia, ve kterém polepšená hříšnice Maří Magdalena omyla Ježíšovi nohy, osušila je svými vlasy a namazala vzácným olejem, což byl bezpochyby počin hodný údivu.

Krucifix, kruci, kruciš

Latinský výraz cruci fixus (ke kříži připevněný/přibitý) je uměleckým zpodobněním ukřižovaného Krista. Užívá se jako zaklení jednak v této základní podobě, ale možná častěji zkomoleně, aby to nepůsobilo jako rouhání.

Krucipísek

Varianta, kde je nahrazen „fix“ pískem.

Krucihiml

Varianta, kde je ke kříži (crux) připojen německý výraz pro nebe (Himmel)

Krucinágl, krucinál

V této podobě je ke kříži (crux) připojen německý výraz pro hřebík (Nagel) často zkrácený a zkomolený jako „nál“

Krucinálfagot

Kreativita v tomto ohledu nezná mezí, ke kříži a hřebech přibyla ještě ona „italská otýpka dříví“, ze které se vyklubal hudební nástroj, připomínající svou druhou slabikou boha (Gott)

Krůtíbrko

Tohle dost frekventované sousloví nabízí poměrně pestrou škálu vysvětlení. Osobně bych řekl, že to roztomilé vyjádření údivu vzniklo řetězením zvukomalebných asociací. Základem bude asi opět ten kříž, ze kterého se vyklubal opeřenec i s brky.

Křížem krážem

Obecně známé spojení slov vyjadřuje křížení všemi směry, to je to „křížem“ a pak ještě dokola, to je dle jazykovědců to „krážem“, což je v archaické slovenštině označení kruhů.  

Kurnik šopa

Kurnik šopa je další z početné rodiny slov, která s oblibou používáme, když chceme klít. Etymologický slovník uvádí, že jeho původ můžeme hledat v Moravskoslezském kraji, kde se užívá „kurnik“ místo vulgárního „kurva“. Šopa označuje kůlnu či chatrč a její původ lze najít v německém Schuppen (kůlna) či v polském szopa (chatrč).

Kýho šlaka, kýho výra

Tyto výrazy použijeme, chceme-li vyjádřit údiv a rozhořčení. „Kýho“ označuje 2. pád tázacího zájmena ký (jaký). Šlak je předně označení pro mrtvici, nahrazuje ho také čert nebo ďas. Původ „šlaka“ nalezneme v hornoněmeckém slově schlag (rána, úder, mrtvice) odvozeného od slovesa schlagen (bít, udeřit). Výr je prostě výr a pouze se zvukově hodí.

Láry fáry, láryfáry

Výrazem láry fáry vyjadřujeme znevažující popírání, odmítání výroku. Také jím označujeme plané řeči (podobně výraz třesky plesky, viz níže). Původ lze najít v italštině, a to v solmizačních slabikách la-re, fa-re.

Lážo plážo

Slovní spojení lážo plážo (či jen lážo) znamená klidně, v pohodě, pomalu. Spojení zřejmě pochází z německého slova lasch (chabý, mdlý) nebo podobného francouzského slova lâche (volný, napjatý, mdlý). „Plážo“ pak evokuje pláž tedy „plážovou pohodu“.

Mazec

Slovem mazec lze navíc zhodnotit nějakou výraznou situaci, jinak také označuje bitku, vřavu, pranici, řežbu apod. Logicky tento výraz souvisí s mazáním, které má v různých jazykových podobách mnoho různorodých významů.

Mírnix dýrnix, mírnix týrnix

Mírnix dýrnix (týrnix) znamená jakoby nic, bez zeptání, jen tak. Původ slova nalezneme opět v němčině, a to konkrétně mir nix dir nix (hovorově), mir nichts dir nichts (doslova: „pro mě nic, pro tebe nic“ volně: („jen tak, jakoby nic“).

Notabene

Notabene pochází z latinského nota bene, tedy „dobře si to poznamenej“, „buď pamětliv“ (z latinského notare – poznamenávat, zapisovat). Kdysi dávno se slova notabene užívalo jako dodatku v dopisech a odtud se to překulilo až k dnešnímu významu.

Panenko skákavá

„Panenko Skákavá!“, též „Matičko skákavá!“ jsou zlidovělá rčení vyjadřující údiv. Pochází ze zkomoleného názvu obrazu Panny Marie skokovské, tedy Panny Marie ze Skoků u Žlutic, což bylo starobylé mariánské poutní místo.

Pozdrav pámbů

„Pozdrav pánbůh“ je prostý pozdrav, významné emocionální zabarvení spíše negativního rázu z toho udělá tón hlasu a třeba částice „no“. Hláška: „No, pozdrav pámbu“ pak vyjadřuje ironické hodnocení.

Ručo fučo

Výraz ručo fučo znamená „ručně“ (jako protiklad ke slovu „strojně“). Druhý význam slovního spojení ručo fučo spadá do oblasti sexu a znamená masturbaci. „Ručo (rúčo)“ je jasné a „fučo (fúčo)“ evokuji fučení, respektive fukot.  

Safraporte

„Safraporte“ patří, stejně jako krucipísek či krinda pána (viz výše), mezi náhrady tabuizovaných spojení, která se hojně užívala pro klení. Safra (i sakryš, safraholt, kakraholte) vzniklo jako zástupný výraz pro „sakra“. „Sakra“ pochází z latinského slova sacramentum (svátost, posvátný, svatý) a následné sacer a sacrum (svatý). „Porte“ znamená francouzsky dveře, přičemž je patrný latinský původ („porta=brána)

Sakum prdum sakum pikum či sakum prásk

Sakum prdum znamená „všechno najednou“. Stejný význam má též sakum pikum či sakum prásk. Původ najdeme v německém mit Sack und Pack (Sack je pytel, Pack je balík), tedy doslova „s pytlem a s balíkem“ – se vším všudy.

Saky paky

Saky paky označují věci, bez nichž se daný člověk neobejde a které vlastní. Podobný význam má výraz „pět švestek“. I zde je základ položen v německém mit Sack und Pack (viz výše).

Salto mortale

Slovem „salto“ označujeme přemet ve vzduchu, výraz salto mortale (salto smrti) pak představuje velice nebezpečný akrobatický kousek. Slovní spojení pochází z italštiny, přičemž je salto (skok) a mortale (smrtelný, smrtící). V přeneseném smyslu je to označení pro cosi krkolomného či přetočeného.  

Sekec mazec

Toto spojení vyjadřuje expresivně zabarvenou výhružku, že bude následovat výprask.

Starou belu

Výrazem „starou belu“ označujeme něco, co je špatné, nekvalitní a nestojí to za nic. Je tak opisem slova „nic“. Jazykovědci se domnívají, že výraz pochází z doby, kdy se v Rusku platilo i veverčími kůžemi. A protože na Sibiři mají veverky světlou (bílou) srst, říká se jim běla, bělka (bela). Když něco stálo za starou belu mělo to stejnou hodnotu jako stará, zpuchřelá veverčí kůže, tedy žádnou, nestálo to za nic.

Suma sumárum

Suma sumárum vyjadřuje výslednou částku, součet součtů a pochází z latinských slov summa summarum. Sumou označujeme součet, (peněžitou) částku, obnos, celkové množství, souhrn a úhrn, někdy má též význam „zkrátka a dobře“. Zajímavostí je, že Římané sčítali odspoda nahoru, proto suma vlastně označuje hlavní věc a nejvyšší místo.

Špígl nygl, špígl, rýgl

Když někdo řekne, že je něco špígl nygl (špigl nikl), znamená to, že je to bez chyby, perfektní a dokonalé. „Špígl“ pochází z německého Spiegel = zrcadlo. „Proč nýgl, nígl či rýgl je sporné, může to být zcela bezobsažné slovo rýmující se s tím „špíglem“, aby to bylo zvukomalebné, ale opět to může být zkomolenina výrazu pro hřebík (Nagel).

Špígl, špígly

Špígl má však více významů než jen zrcadlo (i v češtině). Je to také kapr bez šupin, z oblasti tisku jde o sazební zrcadlo, někdy i titul u novin či jejich prázdná stránka a v neposlední řadě tak říkáme lesknoucímu se místu na látce, které vzniklo přežehlením nebo odřením.

Šrumy, šrum

Tyto výrazy onomatopoicky označují hluboký, hrčivý zvuk, např. basa hraje šrum, šrum; kosy dělají šrum apod. V podobě podstatného jména šrumec je to hluk, lomoz, rozruch apod.

Štando péde

Slovní spojení „štando péde“ znamená okamžitě a bez odkladu. Původ najdeme v latině stante pede, což je doslova stojící na nohou. Zajímavostí je, že se jednalo o právnickou frázi – kdo kdysi nebyl spokojen s výrokem, musel se odvolat okamžitě (na místě), pokud ne, stal se rozsudek pravomocným.

Šubyduby

V tomto případě jde asi jen o rytmické citoslovce, stejně jako „šabadaba“ a podobně. 

Šumafuk, šumák

Význam je jasný: „je mi to jedno“, ale etymologicky je to složitější. Slovo pochází jako z francouzského je m'en fous (kašlu na to, seru na to) a z šumafu se stalo šumafauk. Obdobně rakouská němčina přejala původní slovo ve tvaru schmafu.

Šupito presto 

Výraz byl přejat z italštiny, a to ze slov subito (okamžitě) a presto (rychle). Šupito presto tedy znamená okamžitě.

Techtle mechtle

Slovní spojení techtle mechtle patří do oblasti obecné češtiny a označuje utajovaný milostný poměr, jinak také „mít pletky“. Původ slova můžeme vysledovat napříč mnoha jazyky: německé Techtelmechtel (milostné pletky, též intriky a tajné dohody), které bylo zřejmě přejato z italského teco meco (mezi čtyřma očima; já s tebou a ty se mnou), a to zase z latinského tecum (s tebou) mecum (se mnou).

Tingltangl

Tingltangl, jinak také šantán či kabaret, pochází z německého slova Tingeltangel (místo, kde se hraje laciná populární hudba). V 19. století byly slovem Tingeltangel označovány šantány dosti pochybné pověsti, hlavně v Berlíně, kde se začaly v souvislosti s rozvojem města tvořit tyto malé podniky coby konkurence velkým divadlům a cirkusům.

Přeneseně lze tingltangl (též ting tang) použít jako onomatopoický (zvukomalebný) výraz označující zvuk činelů nebo gongu, podobně např. anglické slovo ding-dong (bim bam).

Tip-ťop (tiptop)

Tento hovorový expresivní výraz vyjadřuje maximální spokojenost a znamená doslova prvotřídní, bezvadný, perfektní a bez chyby. Výraz byl přejat z angličtiny, kdy tip znamená špičku a top je vrchol.

Trnky brnky

Toto patrně valašské sousloví obsahuje označení suroviny pro výrobu slivovice, tedy slívy, čímž není v souladu s botanikou míněn plod skutečné trnky, ale švestka. „Brnky“ evokují brnkání, a to i v přeneseném smyslu (třeba na nervy). Dohromady to pak má působit jako cosi lascivně provokujícího. V tomto smyslu byl asi nazván i onen satirický a humoristický časopis.  

Třesky plesky

Třesky plesky jsou známý, negativně zabarvený frazeologický výraz pro „prázdné řeči“. Jinak též tlachání, žvanění, kecy. Docela jasně slyšíme třaskání a pleskání.

Tůdle nudle

Tůdle nůdle je slovní spojení vyjadřující odmítnutí. Tůdle je zájmeno, příslovce, částice – záleží na kontextu. Jde o obecný tvar, který vznikl z tuhle = tu hle(ď). Nudle pak může být nudlí z polévky i nudlí u nosu, ale v zásadě jde asi jen o rým.  Výraz je nejčastěji užíván malými dětmi.

Tuty fruty,

Pojem pochází z italštiny tutti frutti a znamená pestrou směs ovoce. Používá se i ve významu ovocné směsi, ale také, což je těžko vysvětlitelné, i jako rozšířená podoba onoho „tuty“ ve smyslu na tuty či tutově, tedy na sto procent. Původ najdeme v latině (tutusm= jistý, bezpečný).

Ťuťu ňuňu

Citoslovce ťuťu ňuňu používáme, když chceme mluvit až přehnaně přátelsky (obvykle na malé dítě). Stejně tak jím můžeme označit lísání. Dále se uvádí, že slova či slovní spojení, která v sobě zahrnují ťuť – vyjadřují jistou měkkost a roztomilost, zároveň však také hloupost (ťůťa = přihlouplý člověk, ťuťmuť = budižkničemu).

V ažúru

Byť tato zkomolenina francouzského a jour evokuje azur, tak to odpovídá onomu původnímu významu (správně, v pořádku, s dobrým koncem)

Vocaď pocaď

Tato roztomilá zkomolenina příslovcí odtud (odsud) a potud vyjadřuje poměrně striktní vyjádření mantinelů, odkud a kam je až možné zajít.

Világoš, dostat világoš

Tento zjevně nečeský výraz, vyjadřuje výprask nebo vyčinění, a ve spojení se slovesem dostat může být synonymem pro zcela zásadní prohru a kapitulaci. Právě skutečná vojenská prohra a kapitulace se podivnou shodou okolností dostaly do českého jazyka. Kapitulace u Világoše byla závěrečná fáze maďarské revoluce z let 1848 a 1849, která byla potlačena vojsky Františka Josefa I. a zejména jeho spojence, ruského cara Mikuláše I. Poslední zbytky revoluční maďarské armády v řádu desetitisíců mužů vedené Artúrem Görgeym nakonec 13. srpna 1849 kapitulovaly u rumunské obce ?iria (známější pod tehdejším maďarským názvem Világoš). Bojů se v řadách rakouské armády účastnilo i mnoho Čechů, kteří si tento výraz přivezli domů.

Žúžo, žúžo labůžo

Je to běžné vyjádření něčeho skvělého, úžasného nebo také chutného. V zásadě to odpovídá původnímu francouzskému joujou (hračka), přeneseně sladká pochutina. Onu chutnost pak umocňuje rýmující se „labůžo“, které jasně evokuje cosi kulinářského.