Babiš musí zmobilizovat „ostravskou harendu“!

Nejen ostravskou harendu, ale všechny ostatní „vyloučené lokality“. To znamená Karvinou, Havířov, Opavu, Těšín, Frýdek-Místek, ale také Most, Ústí nad Labem, Chomutov, Bílinu, Jirkov a všechny vesnice, co jich jen v Česku je.

Nejdříve kontrolní otázka: Víte, co je to „ostravská harenda“? Nevíte? No, nemůžete to vědět, protože jsem si tento terminus technicus před chvílí vymyslel. Mohla by to být taková paralela „pražské kavárny“, tedy fakticky velké NIC, pouze pejorativní označení jakéhosi fiktivního nepřítele s akcentem na to, že je odjinud, tedy z místa, kde žijí nějací jiní lidé, než jsme my. Pražskou kavárnu zpopularizoval Miloš Zeman, který, pokud ji sám nevymyslel, nechal se inspirovat nějakým jiným „myslitelem“.

Já jsem si tu „harendu“ půjčil od Petra Bezruče (znáte to přece: „Šel starý Magdon z Ostravy domů, v bartovské harendě večer se stavil, s rozbitou lebkou do příkopy pad…“), aniž bych tušil, jestli se i v 21. století říká hornickému pajzlu „harenda“. To je ale úplně jedno, faktická stránka věci není podstatná, podstatné je, aby byla patrná ta odlišnost, rozumí se regionální, povahová a pochopitelně i ta intelektuální. Doufám, že smysl" sociologicko-demografického srovnání" je jasný: "Pokud v Praze žijí převážně liberální a progresivistická hovada, tak Moravskoslezském kraji jenom hovada…"

Tak si říkám, že pokud se nějaká blbost dostatečně často a energicky opakuje, stane se z ní časem axiom. Tak dlouho nám tu někdo vypráví o tom, že na severu Moravy a na severu Čech žije nějaký jiný podruh druhu Homo sapiens (patrně Homo sapiens silesiensis, případně Homo sapiens mostensis; nebo že by to byl přímo jiný druh, který se vyvinul z neandrtálce?), že tomu nakonec uvěří i tam žijící lidé a začnou se odlišně prezentovat. Ostraváci pak zase musí logicky vnímat jako jiný živočišný druh Pražáky, to je snad jasné.

Pravidelně slýcháme, že severní Morava a severní Čechy jsou proti Praze chudé regiony a zdejší sociálně slabí občané mají proto i jinou politickou orientaci. Fakta ohledně toho, kdo koho kde volil jsou jasná, ale ten argument sociální slabosti je velmi relativní. Průměrná hrubá mzda je sice v Praze o 10. 000 kč vyšší než v Ostravě, ale ten rozdíl snadno smáznou výrazně vyšší životní náklady. A co se nezaměstnanosti týče, platí pro celou republiku to samé: kdo pracovat chce, ten si práci najde.

Zaslechl jsem i stanovisko jakéhosi sociologa, toho času televizního experta, který blábolil cosi o bohatých městech a chudých vesnicích. Nevím, jestli na tuhle pitomost přišel nějakým empirickým výzkumem, nebo četbou Raisových Zapadlých vlastenců, ale stanovisko, že na venkově je nižší životní úroveň než ve městech, je naprostý nesmysl, který může říci jen ten, kdo ve městě i na vesnici nežil. Možná si expert plete pojmy „životní úroveň“ a „životní styl“, který z logiky věci jiný být musí. Málokdo přijde do hospody na Václaváku v modrákách, ale to neznamená, že ten, kdo vyznává tento dress code, musí být nějaký lúzr.  

Někdy mám pocit, že rozdílná politická orientace v různých specifických regionech má charakter „Naši furianti“: „Když vy, kavárníci v té Praze volíte Spolu, tož my budeme volit ANO!“, nebo: „Když vy, chachaři volíte Babiše, my budeme na just volit Pavla!“ Přijdou mi směšné ty báchorky o tom, jak rozdílní jsme lidé. Ano, jako lidé jsme každý jiný, ale v rámci státu, který se dá za týden pěšky přejít, a který má počet obyvatel menší než mnohá města (o tisíciletých společných dějinách ani nemluvě), je úplně absurdní hledat nějaké zásadní rozdíly.

Představte si, že 40 z 50 amerických států je větších než Česká republika, ta země se rozkládá od polárních pustin přes lesy, prérie, pouště až po tropy, v USA žijí lidé desítek etnik, desítek náboženství a stovek národností (kromě původních „indiánů“ je každý Američan původem odněkud jinud) a přesto je to jeden národ. Nijak si Američany neidealizuji, a i tam jsou samozřejmě regionální politické preference, ale pokud bychom měli takový princip přenést k nám, musel by válčit chudý proletářský Žižkov proti bohatým prominentním Vinohradům.

Přiznám se, že když jsem začal tento článek psát, nevěděl jsem, jak skončí (což se mi moc často nestává), a jeho meritum mi tak nějak stále uniká. V něčem mám ale docela jasno, krutě se mi nelíbí kategorizování lidí vymýšlením nějakých pseudokategorií, nelíbí se mi usilovné hledání rozdílů tam, kde je třeba hledat to, co je nám společné, a nelíbí se mi snahy o jakousi umělou segregaci. Dost na tom, že existuje ta přirozená.

Musím uznat, že nejsem schopen pochopit některé politické postoje svých bližních, a všímám si, že je mnohdy ani pochopit nechci. Nevede mě to ale k nutkání někomu kvůli tomu rozbít hlavu a nenutí mě to ani, abych se mermomocí snažil různé politické, často emocionálně motivované postoje spojovat ještě s kategoriemi „sever-jih“, „východ-západ“, „město-venkov“ apod. Lokální patriotismus je v naší zemičce hodný snad jen pera Járy Cimrmana, o čemž jako pojizerský patriot musím přeci něco vědět.