Stávám se už poněkud alergickým na používání slov „katastrofa“ či „tragédie“ třeba v souvislosti s cenou vejce, která vystoupala ze 3 korun na korun 6. Tragédií totiž je, když vám kvůli imbecilním sousedům dopadne na dům raketa nebo když se jiný dům zhroutí a pohřbí tam vaši rodinu, a to díky vrtochům přírody a státem podporovanému lajdáctví stavitelů.
Nechci samoúčelně provokovat, ale koho poškodí na zdraví a životní úrovni, když počne konzumovat poloviční množství vajec. Když už jsem zabrousil do zdražování potravin, tak jsem přesvědčen že ono zdražení může většina z nás eliminovat tím, že počne nakupovat a tím i konzumovat uvážlivě, když nebudeme plýtvat, přežírat se a vymýšlet pitomosti. Ne z televize, ale z reálného života známe lidi, kteří všude naříkají, že nemají ani na jídlo pro děti, ale kouří, pijí a krášlí si tělo stále novými kérkami.
Zdražení plynu, elektřiny i pohonných hmot nás sice potrápilo (a mnohé stále trápí), ale nejenže nenastal žádný kolaps, ale i extrémní ceny se pomalu vrací do normálních dimenzí, přičemž třeba benzín už na „předválečné“ ceně je. Tato krize nás naučila šetřit, hledat a využívat alternativní zdroje a přemýšlet o věcech, které jsme brali jako samozřejmost.
Konečně i mír jsme (sám nejsem výjimkou) vnímali jako tu samozřejmost. No, není to tak, nicméně faktický dopad války na naše životy je v zásadě nicotný. Ovšem když nás budou média měsíce a měsíce masírovat těmi našimi „katastrofami“ a „tragédiemi“, časem tomu uvěříme, a to i přesto, že nic takového sami neprožíváme. Krom toho je u nás funkční sociální systém, který nenechá padnout občana, který se ne vlastní vinou (ale i často vlastní vinou) dostane do složité životní situace.
Kolik lidí z těch, kteří figurují ve statistikách na hranici chudoby, si to zavinilo samo? Podíváme-li se na počty exekucí, je najednou ledacos jasné. Více jak třicet let žijeme v systému, o kterém bylo od začátku jasné, že to nebude zaopatřovací ústav. Dnes jdou do důchodu lidé, kterým bylo v listopadu 1989 třicet. Kdo si v rámci nějakého systémového i nesystémového nástroje šetřil byť jen pitomou pětistovku, jde do důchodu ze solidní „vatou“. Kdo si ve stejném období nasekal dluhy, tak si i při jen dočasném zdražení elektřiny zoufá.
Když se nějaký blb vydá v teniskách přes zákaz na procházku do lavinového svahu, jde ho hledat padesát lidí a přiletí pro něho vrtulník, a to pro všechny občany ČR zcela zadarmo. Stejně tak každý, kdo si zhuntuje zdraví chlastem, cigárama, fetem i příšernou životosprávou, má zcela grátis lékařskou péči, a to v rámci solidarity na úkor toho, kdo zachází se svým zdravím zodpovědněji.
Nevynecháme jedinou příležitost ke stížnostem na stav zdravotnictví a sociálních služeb, aniž bychom si uvědomovali, v jakém luxusu žijeme. I v mnohých vyspělých a bohatých státech je situace výrazně složitější. Není vůbec nic špatného na kritice jakýchkoli neřádů, chyb, nedokonalostí a lumpáren, ale je asi dobré to dělat s vědomím, že pořád dost dobrý.
Jsem naprosto přesvědčen, že nejen důsledkem, ale i příčinou mnohých problémů je přestrašenost, hysterie a panika. Například byl nedávno všemi „hlásiči“ vyhlášen „katastrofální“ nedostatek léků, pročež se začali vyděšenci předzásobovat snad i léky na horečku dengue. Nedej bože, že by si ji v tu chvíli někdo z Afriky přivezl. O hysterii v ekonomice pak snad ani nemá cenu psát, ta je součástí asi většiny neblahých ekonomických jevů.
Aktuálně bědujeme, že by se měla v roce 2035 přestat vyrábět auta se spalovacím motorem. Vzhledem k tomu, že zhruba za 30 let počnou zásadně docházet zásoby ropy (zcela dojdou cca za 50 let), tak to není žádný kontroverzní plán, ale, pokud chceme dále provozovat individuální dopravu, jen holá nutnost. Jednou pochopitelně dojdou i jiné zdroje (uran, stříbro do solárních panelů a lithium do baterií), ale lidstvo bude mít ještě nějaký čas nalézt řešení.
V této souvislosti je asi dobré se zamyslet, jak je i v tomto ohledu absurdní válka a s ní spojené zbrojení, které odčerpává gigantické množství zdrojů, které by měly být využity k mírovým účelům. Svět si neumí poradit ani s jedním šíleným fanatikem, jako lidstvo, což je jen soubor mnoha jedinců, se zabýváme úplnými nesmysly, přičemž řešení zásadních problémů nám protéká mezi prsty.
Kdybych se měl závěrem pokusit tyto své poněkud nesourodé myšlenky spojit a dát jim určitou pointu, vyznělo by to jako taková banální fráze. Něco ve smyslu: žít odpovědně k sobě samému i ke svému okolí a prostředí, místo nářků se radovat z toho, co nám stále obecně komfortní život přináší a nějakým, třeba jen nepatrným způsobem se starat o ty, kdo takové štěstí z různých důvodů nemají.
https://ceske-lesy.cz/kolik-vas-bude-stat-zasah-horske-sluzby-v-cr-a-v-zahranici/