Úskalí sestupu Masnerovou cestou
Brdské historky II.
Úskalí sestupu Masnerovou cestou
Úvod tohoto pojednání asi evokuje velehorské drama, a to i s ohledem na toho Masnera, který může připomínat nejznámějšího himalájského tygra Reinholda Messnera. Ve skutečnosti bude řeč o zkratce, která vede z kopce Skalka do Mníšku pod Brdy, respektive o cestě ze zahradního občerstvení, které se již řadu let nachází v horní části stejnojmenného barokního areálu, dolů do městečka.
Název stezky, která navazuje na prastarou lipovou alej a je nejpřímější cestou ze Skalky do centra Mníšku, nese jméno člověka, který ji vyšlapal, nebo možná jen často používal či nějak jinak ji proslavil, v tom mezi znalci nepanuje úplná shoda. Na každý pád je zmíněný Masner skutečnou žijící osobou, stejně jako jeho stezka není jen přeludem, ale zcela reálnou pěšinou, byť to tak v půlnoci po dešti s dvěma promile pod kulichem nemusí nutně působit.
To sice předbíhám, ale ono je vlastně namístě začít od konce: Nedávno jsem v noci Masnerovou cestou scházel se svými dvěma psy do Mníšku a sestup se mi jaksi nevydařil, čímž jsem doplnil zdejší pestrý výčet různých kuriózních událostí. Musím konstatovat, že jsem touto stezkou scházel mnohokrát, a to i v noci, za deště i při náledí a nic se mi nestalo. Tentokrát jsme však vyplašili stádo divočáků, kteří jsou zde aktuálně zoufale přemnoženi a jejich drzost dosáhla takové míry, že už rozrývají i trávníky na mníšeckém náměstí. Připnul jsem si tedy obě své fenky nakrátko a více než stezku jsem sledoval reakce prasat. Jedno z nich se rozhodlo nás zastrašit krátkým výpadem, na což obě fenky náležitě zareagovaly.
Jelikož se to událo na nejzrádnějším místě stezky, pod kterým je příkrá suť, stalo se to, co se stát muselo. Trh osmdesáti kil živé váhy v jedné ruce s náhonem na všechny čtyři (respektive na všech osm) by neustál asi ani zmíněný Messner v dobách své největší slávy. Byl jsem vláčen sutí asi deset metrů a mám pocit, že mé tělo poznamenalo vše, čeho jsem se v pádu jen dotkl. Navíc jsem při té akrobatické kreaci (bylo to asi ono populární valentovské trojité salto s pěti vruty) ztratil i baterku, takže jsem ani nemohl sledovat projevy zadostiučinění holčiček, které byly pyšné, že zahnaly divočáky, případně úšklebky kňourů, kterým se bezděčně podařilo nočního narušitele potrestat.
Pochopitelně jsem se s touto příhodou svěřil hned přátelům, čímž jsem předešel zvídavým otázkám, kdeže jsem přišel ke všem těm odřeninám, modřinám a tržným ranám. Nikterak je to nepřekvapilo a hned jsme si společně oživili předešlé případy. Ani ne měsíc přede mnou si na téměř stejném místě zlomil kotník jeden známý, který s námi u stánku bujaře popíjel. Pikantní na tom bylo to, že z jistých osobních důvodů nebyl na svém dříve oblíbeném místě téměř tři roky. Nakonec se udobřil s majitelkou občerstvení a hned při první návštěvě byl odměněn krkolomným pádem z „Masnerovky“. Třešničkou na dortu pak bylo to, že z nepřístupného terénu musel být vyprošťován mníšeckými hasiči, čímž se tato událost stala veřejnou a do večera o tom věděl každý obyvatel Mníšku.
Další zajímavé historky přidal kamarád Pepa. Tomu se lehkomyslnost a podcenění sestupové trasy staly osudnými hned dvakrát. Poprvé se to stalo v rámci jakéhosi závodu do vrchu, tedy soutěže, kdo bude dřív z Mníšku na Skalce. „Naši furianti“ jsa posilněni destiláty se rozhodli zesměšnit tradiční závod během opačného směru, tedy, kdo bude dřív ze Skalky v aleji. Hned první reprezentant, zmíněný Pepa, skončil pod „masnerovkou“ s otevřenou zlomeninou holení kosti, nicméně, ač je to těžko pochopitelné, s kostí čnící z roztržených kalhot k nebi do cíle doběhl, čímž se stal absolutním a doživotním vítězem tohoto závodu.
Tentýž jedinec pak později, patrně, jak říkají policisté, pod vlivem psychotropních látek (my říkáme, že byl zhulenej) spadl z cesty takovým způsobem, že se zaklínil v rozsoše mladého habru a nemohl se z ní nikterak dostat. Po chvíli tedy na své vyproštění rezignoval a na stromě usnul. Zajímavé na tom je pouze to, že téměř v pozici hlavou dolů. Když se pak po blíže nespecifikované době probudil, nabyl dle svých slov pocitu, že prodělal jakousi kafkovskou proměnu a stal se netopýrem. Coby netopýr tak bez větších problémů rozsochu opustil, ale než došel do svého mníšeckého bydliště, částečně se prý vrátil do lidské podoby.
Snad každý z pravidelných návštěvníků Skalky může na požádání přispět nějakým příběhem krkolomného sestupu, případně pádu, a když ne přímo svým osobním, tak jistě nehodou, která postihla kamaráda či známého. Mohlo by se tak zdát, že právě tyto historky by měly být pádnými argumenty pro to, aby se každý, kdo se na Skalce nacamrá, vydal domů pěkně po silnici, nebo některou z méně záludných cest lesem. Možná kdekdo takové předsevzetí má, ale Masnerova cesta patrně přitahuje nějakou blíže neurčitelnou silou, která jako bludičky do bažin, láká ochmelky na kluzký chodník, z něhož je tak snadné se vrhnout do rokle.
Je-li, a málokdo z místních o tom pochybuje, Skalka opředena jakýmsi veskrze pozitivním kouzlem, je tato skutečnost kompenzována krkolomnou cestou ze svahu, která má asi návštěvníka opilého geniem loci Skalky (případně i něčím hmatatelnějším) vrátit zpět na zem, a to jak obrazně, tak někdy i doslova. Nevím, co by na to řekl Messner, ale Masner může být na svoji sestupovou trasu náležitě hrdý.
Jiří Turner
O mrtvých jen dobře?
Říká se to a mnozí se dle tohoto rčení také chovají. Je to však nutné? Argument, že mrtvý se nemůže bránit, je asi jediným relevantním argumentem. Já si myslím: O mrtvých jen pravdu.
Jiří Turner
Už začínám věřit tomu, že ANO příští parlamentní volby nevyhraje
Proč? Inu proto, že část aktuálně nespokojených voličů pochopí, že Babišovo hnutí není konstruktivní politickou silou, ale spíše destruktivní „sektou“.
Jiří Turner
Křtili Spiknutí
Zeman, Hašek, Volfová, Duka, Paroubek, Bohdalová, Mynář, Balák, Bobošíková, Lipovská, Slováček, Foldyna, Ovčáček, Konečná. Chyběl Sládek, Vandas a Rajchl. I tak: Tým snů!
Jiří Turner
V kolika letech bych si zasloužil jít do důchodu?
Už jsem tam měl dávno být a brát přitom pěkný balík. Dřel jsem jako kůň a také jsem se staral o kupu dětí. Jsem moc rád, že si pan předseda Babiš myslí totéž.
Jiří Turner
Jestli ti odpůrci elektromobility náhodou netrpí neofobií?
Když vyjely první automobily se spalovacím motorem, před kterými běhal běžec s praporkem, zastánci koňských spřežení říkali, že tudy jistě cesta nevede.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Rusové v noci ničili ukrajinskou infrastrukturu, znovu útočili i na Charkov
Sledujeme online Rusko v noci na sobotu zaútočilo na energetickou strukturu Ukrajiny. Ve třech oblastech poškodili...
V Česku přibývá nakažených malárií, nemoc si lidé vozí z dovolené
Po útlumu v době covidu-19 opět roste počet Čechů, kteří se v zahraničí nakazili malárií. Loni jich...
Izrael zaslal Hamásu reakci na postoj k ukončení války, hnutí žádalo příměří
Palestinské hnutí Hamás uvedlo, že v sobotu dostalo od Izraele oficiální odpověď, která se týká...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Rozstřel Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
DLOUHODOBÁ BRIGÁDNICKÁ VÝPOMOC – Zadávání farmakovigilančních dat
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha