Horoskopičiny

Kdo chápe podstatu spalovacího motoru většinou nevěří na skřítky otáčející klikovou hřídelí, ale tentýž jedinec klidně jde k astrologovi, aby věděl, jak to dopadne s jeho manželstvím. Žijeme ve světě plném paradoxů.  

Po delším čase cítím opětovně potřebu vyjádřit se k jedné z mnoha podob projevů pavědy – k astrologii, konkrétně k horoskopům. Asi to bude tím, že počátkem roku je virtuální prostor zaplaven hvězdnými předpověďmi a kondiciogramy. Pochopitelně vím, že mnoho lidí čte a dost možná i tvoří horoskopické předpovědi jen pro pobavení, ale také vím, že naprosto neuvěřitelně velká část naší populace počátkem 21. století horoskopům věří, nebo alespoň připouští, že „na tom něco bude“.

Poznal jsem již dávno, že vysvětlovat, proč je sama podstata astrologie a tím pádem i horoskopů absurdní, je házení perel sviním a hrachu na zeď, ale přesto si neodpustím vznést ony zásadní otázky. Proč by mělo a jak by mohlo uspořádání kosmických těles, která vznikla miliardy let před lidskou existencí, souviset s životy lidí, kteří si svůj „osud“ utváří sami nebo je jim dán na základě genetiky? Na základě jakého principu by měl a mohl takový vztah fungovat?

Iracionalita soudobé astrologie je v kontextu s astronomií a přírodními vědami jako takovými natolik očividná, že určitě stojí za úvahu skutečnost, proč je její pozitivní vnímání tak rozšířeno a proč je jejím vývodům tak věřeno. V tomto ohledu je třeba také revidovat představu, že astrologie je matkou astronomie, stejně jako je třeba alchymie matkou chemie a fyziky. Do jisté míry tomu tak skutečně je, ovšem pouze z hlediska hledání, objevování a nalézání, nikoli z hlediska důvodů, závěrů a jejich použití. Smyslem vědy, kterou je astronomie a vědy fundamentální i přidružené, je poznání. Podstatou pavědy, kterou je astrologie a esoterika obecně, je vědomé či nevědomé balamucení lidstva.

V dobách, kdy lidé ještě neznali přírodní zákonitosti a mechanismy (mnohé neznáme či nechápeme dodnes) byly vývody z astronomických pozorování pouhým pokusem o výklad. Nezapomínejme, že v dobách, kdy byl v noci jediným zdrojem světla oheň, museli být lidé od úsvitu dějin hvězdnou oblohou, kterou nerozostřoval žádný světelný smog, zcela fascinováni. Pečlivým pozorováním tak, aniž by chápali podstatu, nalezli mnohé zákonitosti, a není vůbec divné, že hledali spojitost mezi nebeskými a pozemskými událostmi. V neposlední řadě byly nebeské úkazy prostředkem pro měření času a kalendářem. Ta doba však již dávno minula a lidé objektivně takové vztahy hledat nemusí, přesto to však s gustem dělají. Proč?

Jistá teorie praví, že rozmach esoterismu souvisí v rámci západní civilizace s „diskreditací“ náboženství, která ve svých konzervativních podobách lpí na nadpřirozených a iracionálních axiomech a dogmatech, které jsou pro mnohé těžko přijatelné. Esoterismus se naopak snaží vědecky naprosto nepodložená tvrzení racionálně prezentovat a vysvětlovat. Za tímto účelem vznikl neuvěřitelně propracovaný systém, který může na nevzdělaného, malověrného či úspěšně indoktrinovaného člověka působit velmi přesvědčivě. Stejně jako náboženství může esoterismus také přinášet určitou útěchu a zbavovat člověka odpovědnosti za svůj život, protože je přeci předem všechno „ve hvězdách“. Musím říci, že mně, byť zapřisáhlému ateistovi, je v tomto ohledu daleko sympatičtější náboženství, které alespoň nic nepředstírá a ve svých pokrokovějších podobách nemusí být ani v rozporu s vědeckým poznáním.

Líbí se mi definice, že: „Astronomie je relikt minulosti, oživovaný nekoherentní směsí fantazie, esoterizmu a iluze, zasazený do rámce zdánlivé exaktnosti“. Žádný z astrologických principů totiž nebyl řadou exaktních studií ověřen. Nebeská tělesa, kromě Slunce a Měsíce, proto nemají na život člověka na Zemi žádný vliv. Ale ani Slunce a Měsíc nemohou determinovat individuální vlastnosti a osud lidí. Horoskopy jsou jen hříčkou a pomůckou k výdělečné činnosti astrologů. Platnost horoskopů a prognostických schopností astrologů byla experimentálně vyvrácena. K přesvědčení některých osob, že jejich horoskop přesně odpovídá jejich povaze nebo jejich osudu, významně přispívá Forerův efekt a „chladné čtení“. Veškeré předpovědi astrologů, týkající se katastrofických událostí nebo osudů významných lidí selhávají, jak svědčí opakované zpětné porovnání jejich předpovědí s realitou. Správné jsou jen ty předpovědi, které jsou publikovány post factum.

Je mi zcela jasné, že tento článek a všechny jemu meritorně podobné, včetně těch, které publikují významné vědecké autority, nemá šanci jakkoli přesvědčit ty, kteří jsou již přesvědčeni, respektive neochvějně věří. Snad může vést k zamyšlení ty, kteří zdravě pochybují. Na druhou stranu mi přijde smysluplné se v tomto smyslu vyjadřovat, protože pavědecké a racionálně neobhajitelné názory a postoje doslova válcují naši civilizaci, která paradoxně stojí na vědě a racionálním myšlení. Vše, co nás obklopuje a je neodmyslitelnou součástí našich životů je produktem vědeckého poznání a technologického pokroku, nikoli výsledkem čar, kouzel a fantastických představ. Kdo chápe podstatu spalovacího motoru asi nevěří ve skřítky otáčející klikovou hřídelí, ale tentýž jedinec klidně půjde ke kartářce, aby věděl, jak to bude s jeho manželstvím, kteréžto je přesně takové, jaké si ho manželé vytvoří.  Žijeme ve světě plném paradoxů.

https://www.sisyfos.cz/clanek/1029-horoskopy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Horoskop