Akrostich je báseň, v níž počáteční písmena, slabiky nebo slova každého verše nebo sloky tvoří slovo, jméno, větu nebo jejich uspořádání má nějaký jiný specifický význam.
Častým obsahem akrostichu je jméno adresáta básně nebo básníka samotného. V Knize nářků je akrostichem pořadí písmen hebrejské abecedy. Takto měl v počátku akrostich pravděpodobně magický význam. Nejstarší známé akrostichy nalézáme ve starořecké poezii. Tato antická tradice psaní akrostichů (Plautus, Commodianus) pokračovala i ve středověku (Boccaccio, Villon).
Analogicky k akrostichu existuje takémezostich, v němž tvoří souvislý text sloupec písmen uprostřed verše, telestich, kde text tvoří poslední písmena veršů a nejkomplikovanější akroteleuton, ve kterém první písmena veršů čtena odshora dolů a poslední písmena veršů čtená odspoda nahoru tvoří totéž slovo.
...pane vrchní, čtyřikrát Cuba Libre, prosím...
Akrostich
Co to zas piješ!
U sta hromů!
Buď rád, že žiješ!
A vrať se domů na své místo!
Lépe ́s už pochopil,
i skutečnost holou,
břicho sis zatopil
rumem a kolou,
egoisto!
Mezostich
Vůbe c nevím kudy zpátky,
z atlas u zbyl jenom cár,
záhy b konců za počátky,
horečk a a vrásek pár.
Skonči l jsem, mám limity,
dolil i mi hltů pár,
kra b už vylez z ulity,
pohá r plný mocných čar
zas j e jinde nalitý
Telestich
Tak padla no c
na stojatou hladin u,
z palem je astrolá b
tohoto svět a
Hvězd však je moc a málo si l,
na chvíli pominu, že jsem jen snil s i
a počkám s kýmsi na korá b,
který mi přiveze naděje a odveze zma r,
však možná jsem stár a tak už pozdě j e.
Akroteleuton
Creolská krásko, teď dávám ti val e.
určitě byli jsme podivný pá r,
budeš mou vzpomínkou a já jak zvěd Kále b
apatický po nemoci, hledám si jiný bar dnes v noc i.
Lhal jsem a lež ti přiznat neumě l
i všechny sliby, žel, byly plané zcel a,
bojím se, že mé panoptikum zbožných male b
ráno bude zase prázdné bez anděla smír u.
Elaino, už nemám v sebe víru a neumím ti říct nic ví c.
(následuje v neděli 8.3. Alba)