Glosa: Zrušme armádu!

Jsem poměrně opatrný na různé „ zaručené uniklé informace“, aktuálně jakési neveřejné výsledky průzkumu  u našich profesionálních vojáků, ale i kdyby byly pravdivé, nejsou nijak překvapivé.

Vojáci, co by „sůl země“, jsou mýtus, který končí kdesi u příslušníků našich zahraničních sborů za 2. světové války.

Nenahlížím však na naši současnou armádu ani jako na pokračovatelku švandrlíkovských „černých baronů“, kterážto prezentace se dost podobá mým vlastním zkušenostem. Armáda si svou dávno ztracenou prestiž snaží vydobýt zpět všemi možnými i nemožnými prostředky, ale představa, že by snad vojáci měli být jaksi “kvalitnější“ než průměrná česká populace, mi přijde poněkud absurdní.

Není tedy nikterak překvapivé, že se v armádě vyskytují všemožné názory a postoje, včetně těch krajních, dokonce bych řekl, že vojenské povolání je s určitými radikálními postoji zcela kompatibilní.

Myslím také, že všechny armády v míru trpí stejnými neduhy. Přebujelou administrativou, která vytváří stav, kdy na jednoho bojeschopného vojáka je deset „úředníků“ (u nás to bude asi 1:100) a pocitem jakési obecné zbytečnosti lidí „hrajících si na vojáky“.

Zrušení armády je samozřejmě nadsázka, přesto si myslím, že by kvalita měla silně přesahovat kvantitu, a to jak v oblasti morální, tak i odborné. Dokladem je dobrá reputace našich speciálních jednotek, která jaksi pocitově vezme zasvé, když se budete chvíli procházet v tom zeleném procesí kolem pražské „Dejvické“.

Humornou nadsázkou je i sarkastický výrok, že k vyřešení problémů naší armády a uprchlických kvót zároveň stačí přijmout pět tisíc Kurdů s tím, že pokud je kvalitně vyzbrojíme a dáme jim k dispozici Brdy (oni si na ty menší kopce zvyknou), vlastní armádu potřebovat nebudeme a ještě si „šplhnem“ v Bruselu.