Glosa: Výkupné

Zaplatit nebo nezaplatit? Těžko volit. Nechci hodnotit rozhodnutí vlády, ale velkou chybou je, že tuto informaci někdo vynesl a bohužel i to, že ji Respekt zveřejnil. Vysvětlím proč.

Řeč je o dvou unesených Češkách v Pákistánu a o provalení informace, kolik za ně bylo vládou zaplaceno na výkupném.

Přestože všechny vlády a bezpečnostní složky na celém světě deklarují, že s teroristy nevyjednávají a výkupné neplatí, není to asi obraz objektivní reality. Lidský život je příliš cenný na to, aby nemohl být vyvážen několika milióny dolarů, což je hodně peněz pro jednotlivce, ne však pro stát. Problém je, jak známo, s něčím jiným: kdo zaplatil jednou, zaplatí i podruhé. Ti, co výkupné dostanou, to samozřejmě vědí a mohou pokračovat v „lukrativním podnikání“, ale pokud transakce proběhne utajeně, je tím obyčejně motivován jen úzký okruh kolem únosců, pokud se ta informace rozšíří do světa, je to dobrá zpráva pro všechny teroristy, stejně jako všemožné psychopaty a zoufalce.

A to je ten problém. Prvním a zásadním problémem je však selhání toho, kdo tuto informaci z utajeného jednání vlády Respektu nabídl. Četl jsem názory, že je to chyba vlády jako takové, ale moc jim nerozumím. Vláda by selhala, kdyby ji jako orgán sama zveřejnila, ale to se nestalo. Musel to být vysoce postavený politik nebo úředník, který takto fatálně selhal. Respekt má právo a povinnost chránit svůj zdroj, ale tajným službám nic nebrání se pokusit dotyčného vypátrat. Měl by být potrestán (asi ne „zastřelen“, ale neměl by se do smrti k tajným informacím dostat)

S Respektem je to složitější. Není jistě principiálně správné bránit novinářům v získávání informací, a to ani tehdy ne, jsou-li na hraně zákona a etiky. Potírat se mají pouze jednoznačně nezákonné praktiky. To není tento případ. Chápu, že je těžké takovouto „výživnou“ informaci dostat (možná i koupit) a neuveřejnit jí. Rozhodně nepovažuji (na rozdíl od některých politiků) novináře za bandu pitomců, tím méně redaktory Respektu, ale v tomto případě, podle mého názoru, měl zvítězit pocit zodpovědnosti před touhou uveřejnit takovéhoto „sólokapra“.

Stalo se. Teď se bude chvíli diskutovat o tom faktickém rozhodnutí vlády i o tom, že minimálně jedna z unesených asi ani propuštěna být nechtěla a o podobných záležitostech. Nevím, kdo si vezme z této kauzy jaké poučení (v podstatě si může vzít každý nějaké), ale takovéto chyby se stávat nemají.