Burkiny – lekce hovadismu

Bu-bu-bu-bu, burkiny asi aktuálně straší v mnohých českých mozkovnách. Jestli ono to nebude tím, že nenosíme šátky, turbany ani jarmulky a koupeme se v plavkách, které nás sotva mohou ochránit před přehřátím organismu.

Přiznám se, že jsem v plážových trendech zamrzl v jantarových osmdesátých letech a nebýt ženy chodil bych stále v takovém tom „šíleném modelu s pásečkem“. Díky ní však jdu snad s dobou, ale těžko se mi to dodnes posuzovalo, neb jsem si koupacích obleků druhých moc nevšímal. Ještě tak někdy toho, co u dam skrývají či spíše zdůrazňují.  To vše se však překotně mění. Z plavek se stal předmět celospolečenské diskuse a politikum.

Je mi docela jasné, že oním předmětem celospolečenské diskuse a politikem se může stát naprosto cokoli, klobouky, lak na nehtech u nohy, stejně jako náš poměr k Marťanům, že totiž nejde o plavky, na to stačí bulvární módní policie, ale o medii vyvolanou polemiku o atributech, které souvisí s principy soužití lidí různých kultur. Hidžáby a burky se už okoukaly, tak, když je to léto, zkusme to s plavečkami.

Mohlo by se zdát, že vlastně o nic nejde, bublina se nafoukne, bublina splaskne. Jediným zajímavým aspektem celé té šaškárny je pouze to, jak je společnost na tato témata chytlavá, a jak její určitá část reaguje. To asi do jisté míry indikuje i její stav. Musím konstatovat, že pokud by skutečně ona společenská diskuse kolem burkin měla být indikátorem naší kulturnosti, stojí naše společnost za starou belu. Jinak by se asi nikdo nemohl zabývat problematikou, která stojí daleko za okrajem toho, čemu se říká okrajový problém.

Zeptáte-li se proč, inu proto, že základní principy této problematiky jsou z mého pohledu zcela jasné. Existují obecné totiž zákonné normy, interní předpisy a obecné společenské normy. Nad dodržováním zákonů bdí příslušné státní instituce a dodržování interních morem kontrolují ti, co je v souladu s jim nadřízenými zákony vydali. S obecnými společenskými normami, což je i případ burkin a hidžábů, pokud ty nejsou v rozporu s nějakými interními předpisy, je to složitější. Jejich dodržování se totiž odvíjí od stavu společnosti.

V mnohých muslimských zemích jsou společenské normy velmi striktní a často splývají i s normami zákonnými, my naopak žijeme již poměrně dlouho ve velmi liberálním prostředí. Dokonce se uvádí, že jsme jednou z nejliberálnějších zemí světa. Není důvod tomu nevěřit, protože důkazy proto najdeme, kam se jen podíváme. Každý si u nás mimo jiné může nosit na sobě, na hlavě, v hlavě na kůži i v kůži, co se mu zlíbí, a to i do míst, kde se to zdá být docela nevhodné.

Jsme-li liberálové, tak musíme být i v našem liberalismu důslední, a to nejen proto, že je to principiálně správné, ale i proto, že uplatňovat liberalismus jen tam, kde se nám to hodí do krámu, nutně vede k pocitu diskriminace těch, kterých se to týká, a nemusí to být zdaleka jen muslimové. Když akceptujeme to, že někdo chodí po světě „s květináčem s pelargoniemi“ na hlavě, tak musíme akceptovat, že někdo nosí šátek. Když akceptujeme plavky, které prakticky nic nezakrývají, musíme akceptovat i plavky, které zakrývají vše. Opakuji, pokud to není v rozporu s nějakými interními, většinou hygienickými předpisy. V takovém případě musí ony předpisy platit obecně, padni komu padni.

Burkiny nám však budou strašit v hlavě asi ještě pár dní, minimálně do příchodu studené fronty. Dávám tak podnět diskusi nové: co takhle islámské deštníky? Ano nebo ne?