..už hořela , když jsem si do ní lehal....

Jsem rád, že jste připomněl Fulghuma. Vůbec mě nepřekvapuje, že ho máte v oblibě. I kdybyste to nenapsal, tipoval bych vás na to. Když si odmyslím jednu ránu osudu, s kterou nemohl nikdo nic dělat, měl jsem v životě vlastně jen jeden opravdový problém a překonal jsem ho. Od té doby ale dokážu, myslím, odlišit problém od nepohodlí. Chtěl bych připomenout ještě jednu Fulghumovu myšlenku, a sice že si nevzpomíná na nějaké životní období, kdy by se cítil šťasten, když ho prožíval, ale když se ohlédne zpět, vidí ze své současné pozice spoustu chvilek, kdy šťasten byl. Pro mě překonání mého problému znamenalo, že si jsem už schopen uvědomit štěstí v okamžiku, kdy ho právě prožívám.

Většinou se uchyluji k "náročnější" literatuře. Fulghuma užívám jako medicínu, když mám pocit, že je vše velmi komplikované. Po přečtení jeho povídek mám pak pocit úplně opačný.  Díky za zastavení.

Když muslimští imigranti zvýší ve Francii počet násilných trestných činů za posledních 15 let na 3,5 násobek - je to nepohodlí nebo problém?

kdyby to byla pravda, byl by to asi problém.

Já si to připomínám skoro každý den. Co je problém a nepohodlí. Když třeba vypnou elektřinu, neteče voda... blbé, ale nejde o život.