Velmi pěkné a věřím vám, že jste ani moc nepřeháněl. Já jsem nastoupil do střední školy v roce 1969 (to jste se asi narodil) a na začátku druhého ročníku přišel do třídy předseda nově vznikajícího SSM a rozdal nám přihlášky. Vzhledem k tom, jak jsem byl doma vychován, vrátil jsem mu ji nevyplněnou a když se ptal, jestli opravdu nechci vstoupit, řekl jsem, že ne. Ptal se proč? Opáčil jsem, že to by snad on měl vysvětlit, proč bych vstoupit měl a on na mě zkusil spustit zhurta. K mému překvapení však celá třída vrátila také nevyplněné přihlášky. K ničemu jsem je nenabádal, ale bylo to tak. Takže soudruh předseda neuspěl. A mohu říct, že po celý můj pobyt na střední škole tam byla atmosféra podobná, jak ji i vy popisujete. No a občanskou nauku nám náš kantor (mimochodem to byl polyglot) vykládal také jako dějiny filozofie, či spíš jako dějiny filozofického myšlení.

Tento můj (potažmo váš) příběh jsou pro mě důkazem toho, že i v dobách, o kterých se mluví tak, že: "museli jsme, nedalo se nic jiného dělat ...", to není tak úplně pravda. Bylo snazší "držet hubu a krok", ale mezi tímto postojem a pozicí perzekuovaného disidenta se dal najít minimálně důstojný přístup.

Zpracoval jsem tuto vzpomínku beletristicky, takže určitá licence tam je (už jenom proto, že si všechny detaily nepamatuji), ale fakticky je to příběh vskutku autentický.

Děkuji za komentář a příspěvek.

Mate stesti pozdeji narozeneho. V seste tride osmilete stredni skoly se u nas jedno rana zmenil puvodni napis na nastence Zdravime VRSR na Zradime VRSR. Kdyz se nepodarilo vypatrat pachatele, byla cela trida odmenena trojkou z chovani. A bdely ucitelsky sbor v cele se soudruzkou Francanovou nepovolil jedinemu hrisnikovi dalsi studium.

Dík za článek, vrátilo mě to do počátku 60.let. Jako studující mediciny a muzikant jsem musel v určitých intervalech absolvovat tzv.přehrávku Pragokoncertu. Podmínka to k profimuzice. Znalost slov sovětské hymny byla samozřejmostí.

K tomu jsme přikládali náš repertoár se seznamem autorů skladeb začínající popíku.

Jak krásně zněla trojčlenná zvučná jména neexistujících sovětských autorů. Vždy jsme museli vysvětlovat, že původní balalajky nahrazujeme kytarami. Dobře že se Beatles nedozvěděli autory jejich skladeb. Naštěstí komise byla stejně kvalitní a nebo se tak z nutnosti tvářila jako ta ve vašem článku a kýžené razítko bylo výsledkem tohoto kabaretu.

Děkuji za komentář. Z povídky to nevyplývá, ale já vlastně nevím, jestli v porotách byli samí prorežimní zabedněnci. Třeba někteří,a je to pravděpodobné, poznali, že si děláme legraci a drželi s námi basu.

Perfektní!

Karma!

Díky.

Mám rád tyhle příběhy z rubriky "to nevymyslíš", zvláště když jsou napsány s grácií a vtipem, což se Vám povedlo. Na našem venkovském gymplu také byli dva páni profesoři, měli zakázanou Prahu. Ostatní byli "soudruzi", ale spíše z nutnosti. Nasazený snad nebyl nikdo, ale jeden "uvědomělý" se našel. "Lopuchov" je geniální, zvláště tam, kde porotci raději připustí hloupost, než by přiznali neznalost.

Díky. Neznal jsem v té době Cimrmana, ale vážně jsem uvažoval, že Lopuchova zahrnu do nějakých svých tehdejších literárních ambicí, ty však, jak se často píše, přerušila "válka".

Jen dodám, že u nás na učňáku to vlastně bylo podobné, nikdo nás v občance moc nenalejval, SSM bylo jen na papíře, ale protože jsme navenek museli být aktivní, tak nás učitelka matiky ukecala na tuhle soutěž. Já měl na triku kosmonautiku, což byl mů koníček. No a nakonec nás " porazili " nějací gymnasisti, který si právě v kosmonautice vymejšleli " Lopuchovy ". Ale u téhle soutěže jsem poprvé zaregistroval, jaké je to celé falešné divadlo, do té doby mi politika byla šuma fuk.

Tak tak, svět chce být klamán

Chce, ale systém na tom založený si tím sám podřezává po sebou větev. Někdy je ovšem větev silná a pilka tupá.