Pane Turnere, pro mě je jediným místem, o kterém si myslím, že multikulturní funguje, ostrov Mauricius (ne, že bych projela celý svět, to zase ne). V domě, kde jsem žila, byl soused po levici čínského původu, vpravo bydlela Belgičanka (paní v důchodu). Kostely, hinduistické a buddhistické chrámy, mešity... Všichni slavili svátky všech, což bylo senzační, protože se pořád slavilo Tak bych Mauriciu přála, ať mu to přátelské ovzduší vydrží. Článek je zajímavý, jako vždy.

Mám podobnou zkušenost (bohužel ne z Mauriciu, což jeden z mých nerealizovaných snů) z menších velmi pestrých komunit. Přemýšlím, proč to někdy jde a jindy ne. Je to, jak jsem se pokusil vyjádřit v tomto článku, asi souběh mnoha faktorů, ale základem je vzájemná tolerance a uvážlivost. Děkuji za příspěvek, paní Jogheesová.