Na mě působí osobnost pana Grygara poněkud schizoidně - to, čemu on říká pavěda, má totiž obdobné atributy jako je náboženství, jež vyznává. Jestli někdo věří, že nějaká osoba stvořila svět (Bůh), že tato osoba má Syna-Boha, jenž byl počat Duchem svatým bez účasti otce pozemského, a že existuje Duch svatý, který je osobou, a současně se mu nezdá třeba šamanismus , tak má nějaký kognitivní nebo psychický problém.

Existují i takoví věřící, kteří pouze připouštějí, že existuje něco tam "nahoře", ať už to pojmenujeme jakkoliv. Rozhodně to neznamená, že spolu s tím akceptují i "pověsti", kterými krmí své praktikující ovečky všemožné církve.

A jak lze skloubit vědu a víru? Jiří Grygar říká: "Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznávání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od vůně květin po vůni kvarků, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace."

Váš největší omysl spočívá v tom, že spojujete Boha s nějakou osobou. Takto musel být předložen lidem v době, kdy neměli vyvinut smysl poro abstrakci, takže všechny "Bohy" připodobnili k něčemu, co znali. Tedy buď ke zvířatům nebo k lidem. A tak Zeus byl dědula vládnoucí Olympu a Ježíšův Bůh byl pán nebes.

S takovým uvažováním nejste schopen pochopit co se skrývá za tím, když vědec Grygarova formátu řekne, že po mnoha desetiletích skoumání vesmíru pochopil, že něco jako Bůh musí existovat.

Věda skutečně není v rozporu s vírou,naopak s ní tvoří harmonický celek.

To, co píšete je jen jedna z mnoha podob náboženství (netuším, jestli pan Grygar vyznává nějaké náboženství, ale z toho, co jsem z jeho úvah usoudil, je přesvědčení, že vyznává spíše víru). Na každý pád je podstatou věci, že náboženství není věda (nemluvím-li o vědě o náboženství) . Podstatou víry není žádná vědecká metoda a vědu není možno provozovat na principech víry, tím méně náboženství. Jakási pomyslná spojnice vědy a náboženství nespočívá v metodice, ale ve filosofii kdesi na hranici obojího.