O tom, že naši značkaři turistických tras jsou jedni z nejlepších na světě, pokud nejsou vůbec nejlepší, jsem četl už víckrát. Konečně to mám potvrzeno z vlastní turistické praxe. Kromě toho jsem znal jednoho člověka, který to dělal až do svých sedmdesáti let, kdy ho skolil infarkt, ač byl sportovec uvyklý pohybu, nepil a nekouřil.

Krásnou reportáž jste napsal. Zase se ale potvrzuje, že kdyby tam bylo všechno značeno, jak má být, psát byste neměl o čem. Nedávno jsem zhlédl výstavu nádherných fotek z prostředí železnice "Čas na kolejích". Snímky zobrazovaly různé rozpadající se vagóny, boudy a domky, zrezavělé výhybky, kola, zarostlé koleje nikam, všechno porostlé břečťanem, svlačcem, šípky, různá zařízení čouhající z lebedy, jak do toho svítí slunce, jeho paprsky prosvítají mezi omlácenými zdmi, mezi tím se lesknou kaluže, perlí se dešťové kapky... Ptal jsem se autora, kterého znám z dob, kdy mi přispíval fotkami do novin, co by fotil, kdyby na naší železnici nebyl takový binec, ale všechno čisté, upravené, staré zařízení odvezené do šrotu a na rumiště?

Z toho pohledu se jeví pochopitelnější, proč novináři tolik pasou po různých malérech a neštěstích. Bylo by sice krásné, kdyby se lidi k sobě chovali hezky a všechno šlo a všechny špatnosti vymizely, ale kdo by o tom chtěl číst a nebo se na to dívat?

Muselo tam být v těch Dolomitech hezky.

Děkuji. Máte naprostou pravdu, italský chaos patří ke koloritu té země a já bych se cítil ochuzen, kdyby tam vše fungovalo. Zcela s vámi souhlasím, i co se týče onoho kouzla nepořádku, špíny a sešlosti. Měl jsem na příklad moc rád starý pražský Karlín se špinavým nábřežím, zanedbaným viaduktem, s cikány, prostitutkami. Dnes se z něj stává moderní součást centra, ale veškerá poezie je pryč.

V Dolomitech bylo opravdu moc hezky, ale už jsem se docela těšil domů.

bavil jsem se, svižně, vtipně napsáno, něco nového se dozvěděl a při představě vlastního prožívání Vašich zážitků, mě mrazilo. A skvělý (téměř) filmový název, nejen "Prázdniny v Římě", ale i "Svéráz národního lovu" mám rád

Děkuji, ano ty tituly, a ještě Werichovy Italské prázdniny, mě do jisté míry, vedle mých vlastních prázdninových postřehů, inspirovaly.

Tak už jsem se dlouho nenasmála!:-)))))))))))

Jen se mi to zdá nemožné, a začínám tě podezírat z orientačního nesmyslu:-))))))))))))))

Chvála Taliánům za ten chaos ve značení! Královsky zábavné čtení.

Už se těším na další "dopravní" blog!

Všechny palce nahoru:-)

Děkuji, Marie, je pravda, že jsem cestovatel poněkud roztěkaný (a nejen cestovatel), ale některé perly nelze ani popsat, to se musí vyzkoušet.

Pěkné, moc pěkné. Ta představa nebohého putujícího doslova na dosah ruky od lidských obydlí, kdterý se musí otočit a šlapat zpět ... potmě ... Jak jen jsem se mohla smát cizímu neštěstí?